Čís. 8905.

Domněnka § 163 obč. zák. jest vyvrácena, bylo-li důkazem krevní zkouškou zjištěno, že dítě patří do jiné krevní skupiny než matka a ten, kdo byl žalován o uznání nemanželského otcovství.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1929, Rv II 89/29.)
Žaloba nemanželského dítěte o uznání otcovství a o placení výživného byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), nelze přiznati oprávnění. Podle § 163 obč. zák. platí zákonná domněnka, že dítě zplodil ten, kdo jest usvědčen způsobem soudním řádem předepsaným, že souložil s matkou dítěte v době mezi 180 až 300 dny před porodem. Domněnka ta připouští však protidůkaz o tom, že soulož nemohla způsobiti oplodnění matky dítěte. Žalovaný, o němž matka dítěte jako svědkyně uvedla, že s ním souložila dne 30. ledna 1927, kterýžto den spadá, vzhledem k tomu, že dítě se narodilo 12. října 1927, do doby kritické, nabídl o nemožnosti oplození matky dítěte protidůkaz znaleckou zkouškou krve. Na základě toho důkazu, jenž byl proveden za souhlasu obou stran i matky dítěte zkouškou krve všech tří osob súčastněných, zjistil první soud, že žalující dítě nemůže pocházeti od žalovaného jako zploditele. jelikož krev dítěte patří do skupiny krevní, označené lit. A, kdežto jak krev matky jeho, tak i krev žalovaného patří do jiné skupiny označené O. Vzhledem k tomu neuvěřil první soud údajům matky dítěte jako svědkyně, že v době kritické souložila jen se žalovaným, a žalobu zamítl, maje zkouškou krve domněnku § 163 obč. zák. za vyvrácenou. I soud odvolací pokládá krevní zkouškou za zdařený protidůkaz, jímž vyvrácena jest domněnka § 163 obč. zák., že dítě pochází ze soulože matky dítěte se žalovaným, a převzal hodnocení důkazů, učiněné prvním soudem a sdílí i jeho právní posouzení věci. Hodnocením důkazů nižšími soudy jest vázán soud dovolací (§ 498 c. ř. s.) a právní posouzení, jehož se dostalo případu soudy nižšími, sdílí i soud nejvyšší (§ 503 č. 4 c. ř. s.). Aby bylo prokázáno, že matka dítěte obcovala tělesně v době kritické i s jiným mužem, než se žalovaným, není potřebí znaleckého důkazu zkouškou krevní, an podle vědeckých poznatků tento důkaz stačí k tomu, by určitý muž, v tomto případě žalovaný, byl vyloučen z možnosti, že byl zploditelem dítěte. Není tedy důkaz ten důkazem jen podpůrným, jak míní dovolatelka, který by přicházel v úvahu pouze tehdy, kdyby bylo zjištěno, že matka dítěte souložila s více muži v době kritické, nýbrž má svou průkazní moc a sílu tehdy, když toto tělesné obcování s jiným mužem zjištěno sice není, když však je nelze vyloučiti, jako v případě souzeném. Zmíněným znaleckým důkazem byla zákonná domněnka § 163 obč. zák., že žalovaný jest otcem žalujícího dítěte, vyvrácena a neplatí proto o něm více a byla tudíž žaloba právem zamítnuta.

Citace:

č. 8905. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 576-577.