NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15731.

K § 1 autom. zák. (zák. č. 162/1908 ř. z.).
Výklad slov »na veřejných silnicích a cestách«.
Zranění kamenem, jejž odmrštilo kolo jedoucího automobilu.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1937, R I 1298/36.) Žalobkyně, jež byla na železničním (nádražním) pozemku zraněna kamenem, jejž odmrštilo kolo nákladního automobilu kolem ní jedoucího, domáhá se náhrady způsobené jí škody podle předpisů autom. zák. č. 162/1908 ř. z. Prvý soud žalobu zamítl v podstatě proto, že k úrazu došlo na soukromé cestě, tedy nikoli na cestě veřejné ve smyslu § 1 autom. zák., a že šlo o nehodu, jež postihuje ve smyslu § 1311 obč. zák. žalobkyni (§ 2 autom. zák.). Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí, maje za to, že šlo o veřejnou cestu ve smyslu § 1 autom. zák. a že šlo o úraz, za který vlastník automobilu podle § 1 autom. zákona odpovídá, neboť rozsah zranění svědčí o síle odmrštěného kamene, a to opět svědčí o tom, že automobil jel při své váze (tíži) nepřípustnou rychlostí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Předem jest se obírati názorem, zda místo, na němž došlo k nehodě žalobkyně, jest cestou veřejnou přes to, že jde o nádražní pozemek pro veřejnost neurčený, vraty uzavřený, a přístupný pouze pro povozy, které z nádražních skladišť odbírají zboží. Ale slova »na veřejných silnicích a cestách« § 1 zákona ze dne 9. srpna 1908 č. 162 ř. z., připojená dodatkem komise k uzákoněné vládní předloze, nelze vykládati ve smyslu správního neb veřejného práva, nýbrž v jejich obyčejném, lidovém významu. Za veřejné silnice a cesty jest podle uvedeného ustanovení pokládati také všechny komunikace, jež jsou otevřeny veřejné dopravě, třebas i jen precario modo. Přísná odpovědnost stanovená uvedeným zákonem má podle toho nastati, když se škodlivá událost stala v prostoru sloužícím veřejné dopravě. Nelze důvodně pochybovati o tom, že i ta část nádražní plochy za vraty drahou postavenými, určená pro příjezd a odjezd a pro všechny přepravce, kteří na nákladišti stanice zboží odesílají neb přijímají a jimž povolen byl příjezd a příchod k složištím, jest podle § 1 zákona č. 162/1908 ř. z. prostorem určeným k veřejné dopravě, z čehož plyne, že na souzený případ jest zásadně použíti ustanovení §§ 1 a 2 autom. zákona, při čemž odpovědnost žalované nepředpokládá zavinění ve smyslu občanského zákona. Podle § 1 autom. zákona jest řidič silostroje odpověden za škodu, jež byla provozováním silostroje způsobena, neprokáže-li některý ze zprošťujících důvodů uvedených v § 2 autom. zákona. Na zprošťující důvod, že škodná událost nemůže býti dovozována z povahy silostroje ani ze zvláštního způsobu, ze selhání nebo nedostatku jeho činnosti, ježto odskočení kamene nelze z těchto okolností dovozovati, ale spíše z vady silnice, soud první stolice neuznal v podstatě proto, že prý takové odskočení kamene jest možné při každém voze opatřeném gumovými koly. Jde tu o úsudek procesního soudu, jenž podléhá přezkumu soudu odvolacího. Odvolací soud usuzoval z intensity zranění na intensitu odrazu kamene a z něho také na rychlost jízdy při tíži nákladního automobilu a nelze mu vytýkati, že si snad všímal věcí, jež nebyly tvrzeny nebo předneseny, když nepře- kročil mezí, stanových §§ 182, 496 č. 3 c. ř. s. a když pak v tom směru vyžaduje, aby řízení bylo doplněno. Co se týká zprošťujícího důvodu, že žalobkyně sama zavinila svůj úraz, ježto šla po cestě, na níž byla zakázána chůze dělníkům závodu, u něhož žalobkyně pracovala, mohlo by se jednati u žalobkyně pouze o spoluzavinění na nehodě. V tomto směru však nemůže dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ještě v plném rozsahu přezkoumati, poněvadž podle návrhu žalobkyně byl celý rozsudek zrušen a nebylo snad — určením poměru — částečným potvrzením rozhodnuto ve věci samé.

Citace:

č. 6699. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 152-154.