NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6699.

Nemocenské pojišťováni — Veřejní notáři (Slovensko): Kandidát notářství, zaměstnaný v kanceláři veř. notáře, podléhá i na Slov. nemoc, pojistné povinnosti podle zák. č. 268/1919.
(Nález ze dne 6. září 1927 č. 18648). Prejudikatura: Boh. 2198/23, 3252/24 a 6698/27 adm.
Věc: Dr. Cyril H. v S. (adv. Dr. Max Leiser z Prahy) proti ministerstvu sociální péče stran nemocenských příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní dělníky pojišťující pokladna v S. předepsala st-li — veř. notáři v S. — platebním příkazem ze dne 7. prosince 1925 dodatečně nemocenské pojistné příspěvky za dobu od 1. ledna 1923 do 30. října 1925 částkou 2132 Kč 10 h za Dra Rudolfa P., zaměstnaného u st-le jako kandidáta notářského. Min. soc. péče v pořadu instancí nař. rozhodnutím předpis nemoc, příspěvků za Dra P. potvrdilo z důvodů — převzatých z rozhodnutí okr. úřadu v Senici z 13. února 1926 —, jež v podstatě dovozují, že Dra P. třeba řaditi mezi osoby uvedené v § 1. čl. I. zák. č. 268/1919, ježto jeho výdělečná činnost v kanceláři st-lově jest jeho hlavním a jediným zaměstnáním. K námitce st-lově podotklo ještě min. soc. péče, že zákon podřizuje nemoc, pojištění nejen osoby, jež určitému zaměstnavateli věnují trvale a pravidelně svou práci, ale i takové osoby, které pro tuto práci se teprve připravují nebo zaučují.
Zkoumaje napadené rozhodnutí v mezích stížnosti, uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje, že § 1 zák. čl. XIX: 1907 v bodech 1—6 vypočítává všecky případy, kdy a který zaměstnanec k nemoc, pojištění přihlášen býti musí; mezi těmito body prý není takového, dle kterého by veřejnonotářský kandidát, doktor juris, přihlášení podléhal, a také za byv. uh. vlády nikdy takový zaměstnanec nemoc, pojištění nepodléhal, maje toliko na vůli přihlásiti se dobrovolně k nemoc, pojištění Toho však Dr. P. neučinil.
Stížnost tu vychází z mylného právního názoru, že pro posouzení daného případu je rozhodným § 1 zák. čl. XIX: 1907 v původním svém znění. Přehlíží, že nařízením vl. z 23. září 1919 č. 516 Sb., opírajícím se o zmocňovací zákony, zejména též o čl. XXVII zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. rozšířena byla na obvod Slov. působnost mezi jiným i čl. I. cit. zák. č. 268/1919 o nemoc, pojištění dělníků, čímž ustanovení zákonů a nařízení, platných do té doby na Slov., pokud isou v rozporu s předpisy tohoto článku I , pozbyla platnosti. Nař. č. 516/1918, jež bylo veř. vyhlášeno v částce CVIII Sbírky zák. a nař. státu čsl., nabylo účinnosti 1. října 1919 (§ 7 nař., § 49 úst. zák. z 29. února 1920 č. 121 a §§ 1 a 4 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb.). Od tohoto dne platí na Slov. § 1. zák. č. 268/19, dle něhož pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona pojištěny všecky osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
Ve smyslu tohoto ustanovení také žalovaný úřad rozhodl, že st-l jest povinen za svého zaměstnance Dra P. doplatiti okresní dělníky pojišťující pokladně v S. nemoc, pojistné příspěvky od 1. ledna 1923. Pokud tedy stížnost z § 1. zák. čl. XIX: 1907 původního znění dovozuje, že zaměstnanec st-lův pojištění nemoc, podroben není, jsou vývody její bez podstaty, poněvadž toto ustanovení od 1. října 1919 na Slov. již neplatí, jsouc nahrazeno §em 1. zák. č. 268/19.
Zmocnění udělené čl. XXVII zák. č. 268/1919 nelze pojímati v tom smyslu, jak učinil zástupce stížnosti ve svém přednesu při veř. úst. líčení, že by se vztahovalo pouze na dělníky a závodové úředníky v užším slova smyslu, nýbrž výrazem »nemoc. pojištění dělníků a závodových úředníků« dlužno rozuměti toliko- povšechné označení druhu pojištění nemoc, na rozdíl od jiných druhů pojištění, a nikoliv snad jen vymezení okruhu osob tomuto pojištění podrobených.
Stížnost dále namítá, že sama pokladna přiznala, že do vydání nál. Boh. 3252/24 adm. byla pojistná povinnost zaměstnanců adv. a not. kanceláří sporná, z čehož prý následuje, že pokladna byla povinna, chtěla-li, aby takový zaměstnanec byl pojištěn, to s odvoláním na hořejší nál. hned oznámiti. Neučinila-li to, nemá prý ani práva požadovati pojistné příspěvky. Námitka tato jest lichá, ježto není předpisu, jenž by pokladně takovou oznamovací povinnost ukládal. Není také pokladně ponecháno na vůli, chce-li zaměstnance pojištěním povinného pojistiti čili nic. Zaměstnanec takový jest pojištěn pro případ nemoci ex lege již vstupem do zaměstnání podrobeného pojistné povinností a důsledkem toho již tímto okamžikem jest založen nárok pokladny na pojistné příspěvky (arg. §§ 60 a 12 zák. čl. XIX/1907).

Citace:

č. 6699. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 152-154.