NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Slib rukou dáním
je slavnostní slib, dotvrzený rukou dáním osobě, které se činí. Slib rukou dáním je buď soudním neb mimosoudním. Mimosoudní slib rukou dáním činí se osobě soukromé a je právně účinným, když se jím dotvrzuje slib, jímž někdo svoluje k smlouvě zákonem dovolené o plnění možném. Rukou dání je v tomto případě zevnějším znamením, v němž se zjevuje svolení ke smlouvě (t. zv. činem konkludentním) (§§ 869 a 878 o. o. z.). Soudní slib rukou dáním činí se osobě soudcovské před soudem zpravidla v méně důležitých záležitostech soudních, aneb v těch případech, kde někomu náboženské jeho vyznání přísahu zakazuje. K otázce, zda dle práva rakouského slib rukou dáním přísahu zastupuje, pokud se týče s týmiž následky jest spojen jako složení přísahy, tudíž zda porušení slibu rukou dáním rovnati sluší křivé přísaze, nelze šmahem přisvědčili, ježto porušení slibu rukou dáním je zpravidla spojeno se škodlivými následky; v každém případě však nenastupují trestně právní následky, jež s křivou přísahou jsou spojeny (viz. odst. II. č. 2 a 3).
I. Právo občanské.
Každý poručník, vyjmouc děda, matku a bábu slíbí povinnosti své rukou dáním (§ 205 o. o. z.). Dříve nařizoval říšský policejní řád z r. 1577 tit. 32 složení přísahy; teprve dv. d. ze dne 12. dubna 1787 spokojil se místo přísahy se slibem rukou dáním (viz Stubenrach I. sv. str. 353). Porušení tohoto slibu má v zápětí, pokud se poručník nedopustil činu trestního, jen občanskoprávní následky, totiž uložení pokut peněžitých úřadem poručenským, sesazení s poručenství, pokud se týče náhradní povinnosť poručníka (§ 19 pat. ze dne 9. srpna 1854).
II. Řízení trestní.
1. Soudní svědci slibují plnění svých povinností rukou dáním a sice buď povšechně nebo pro jednotlivý případ zvláště (§ 102 tr. ř.). Porušení tohoto slibu má v zápětí pokuty peněžité (§ 20 tr. inst.) neb sesazení z úřadu.
2. Porotce, jehož vyznání zakazuje složení přísahy, slibuje rukou dáním (§ 313 tr. ř.). Porotcové jsou soudci (rozh. z 24. února 1877 č. 8332, sb. č. 132), dopustí se tudíž zneužitím moci úřední (přijímáním darů) zločinu, ať již byli do přísahy vzati nebo plnění svých povinností dle § 313 tr. ř. rukou dáním slíbili, neboť v případě § 313 posl. věty zastupuje slib rukou dáním patrně přísahu.
3. Ve věcech přestupkových svědek zpravidla nepřísahá, nýbrž soudce může se spokojiti místo přísahy se slibem rukou dáním (§ 453 tr. ř.). Předpis, že nedospělci přísahati nesmějí, nevztahuje se na slib rukou dáním (rozh. z 20. dubna 1888 č. 1007), poněvadž slib rukou dáním v řízení přestupkovém přísaze na roveň postaven není (rozh. z 11. září 1885 č. 7158 sb. č. 816). Z toho též plyne, že křivá výpověď svědecká dotvrzená slibem rukou dáním se tresce co taková, avšak netresce se jako výpověď svědecká přísahou dotvrzená.
4. Slib obviněného, že se nevzdálí až do pravoplatného skončení řízení trestního beze svolení soudce vyšetřujícího z místa svého pobytu, není slibem rukou dáním, poněvadž § 191 tr. ř. dotvrzení tohoto slibu rukou dáním nežádá. Porušení tohoto slibu má v zápětí uvalení vazby vyšetřovací.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Slib rukou dáním. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 452-453.