Č. 9134.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Pozemková reforma: 1. Vyjádření stpú-u o tom, zda převod, který je předmětem řízení o uložení dávky, se uskutečnil »na základě zákona záborového...« ve smyslu § 3 č. 3 dávk. pravidel č. 143/22, není autoritativním rozhodnutím. — 2. Při posuzování otázky, zda určitý převod je účasten osvobození od dávky podle cit. předpisu, nelze hleděti pouze k obsahu příslušného právního jednání, nýbrž také k účelu, jemuž převod slouží. — 3. Převod zabraného majetku, kterým majetek ten ze záboru nevystupuje, není osvobozen od dávky.
(Nález ze dne 19. března 1931 č. 4269).
Prejudikatura: Boh. A 358/29, 6672/27.
Věc: Dr. Egon H. v P. jako opatrovník pozůstalosti po Alexandru K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvu trhovou z 16. května 1924 zcizil Alexandr K. nemovitosti od velkostatku K. za 2800000 Kč. Platebním rozkazem ze 10. září 1928 byla z převodu toho vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Podané odvolání, namítající, že převod podle § 3 bodu 3 dávk. prav. dávce nepodléhá, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Připouštějíc jinak, že přísluší úřadu dávkovému rozhodovati o tom, zda určitý převod je či není podroben dávce, odlišuje stížnost od této otázky otázku, jde-li o převod uskutečněný na základě zákona záborového a zákonů jej provádějících a doplňujících; řešiti tuto otázku přísluší po názoru stížnosti dávkovému úřadu pouze prejudicielně, kdežto autoritativní rozhodnutí o ní je zůstaveno stpú-u, jehož výrok je pro dávkový úřad závazný. — S tímto názorem nelze souhlasiti.
Dávková pravidla, vydaná vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. v § 3 č. 3 »osvobozují od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí převody uskutečněné na základě zák. č. 215/19 (zák. záb.) a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících«. Zda v konkrétním případě jde o takový převod, nezjišťuje a nevyslovuje se nějakým samostatným řízením a rozhodnutím; posouzení této otázky jest naopak nutnou součástí kogniční činnosti úřadu rozhodujícího o povinnosti dávkové, tedy úřadu dávkového. Vyjádření stpú-u o věci nemá povahy autoritativního výroku o tom, byl-li převod uskutečněn na základě zák. č. 215/19 (zák. záb.), a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících, nýbrž dodává pouze dávkovému úřadu skutkový materiál pro jeho rozhodnutí (srov. usn. Boh. A 358/29). Z toho plyne, že vyjádření to nemá pro dávkový úřad té závaznosti jako rozhodnutí úřadu ve věci příslušného, nýbrž má pouze význam sdělení určitých fakt, jichž právní posouzení v tom směru, jsou-li dány předpoklady převodu »uskutečněného na základě zák. záb. a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících«, přísluší úřadu dávkovému samostatně.
Stížnost vytýká dále nař. rozhodnutí, že není jasné, nedávajíc znáti přesně, v čem úřad vidí důvod bránící posuzovati sporný případ jako převod uskutečněný ve smyslu shora cit. zákonů. Této nejasnosti soud v nař. rozhodnutí neshledal.
Z nař. rozhodnutí jest docela jasně patrno, že žal. úřad shledává důvod v tom, že se převodem nerozvazuje záborový nexus, že tedy nejde ještě o uskutečňování poz. reformy, a takové převody, které se nedějí u provádění poz. reformy, že nespadají pod převody »uskutečněné na základě zák. záb. a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících« ve smyslu § 3 č. 3 dávk. prav.
Svůj úsudek ,že zcizený statek zůstává nadále v záborovém nexu, opírá žal. úřad o ustanovení čl. 12. smlouvy, které pokládá za jedině rozhodné. V tom ovšem nelze mu přisvědčiti, jak poznamenáno již v nál. Boh. A 6672/27, kde řečeno, že, je-li důvodem osvobození dle § 3 č. 3 dáv. prav. účel, jemuž převod slouží, nelze při posuzování otázky, zda určitý převod je osvobození toho účasten, hleděti pouze k obsahu právního jednání, nýbrž také k účelu, jemuž jednání slouží. Než okolnost ta jest v daném případě nerozhodna, kdyžtě písemná stížnost fakt úřadem za rozhodný vzatý, že totiž převedený statek v záboru zůstal, nepopírá.
Právní názor pak, že převod zabraného majetku, jímž majetek ten ze záboru nevystupuje, není převodem »uskutečněným na základě zák. záb. a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících«, uznal nss správným.
Jak bylo již v cit. nál. vysloveno, jest účelem § 3 č. 3 dávk. prav. osvobodití od dávky veškery převody nemovitostí, které se dějí za účelem provedení poz. reformy a tomuto provedení slouží. Účel poz. reformy jest vysloven v § 1 a násl. zákona přídělového. Převádí-li se zabraný majetkový komplex, byť i se souhlasem stpú-u, s jednoho vlastníka na jiného bez zrušení záborového nexu, může to snad býti nějaký přípravný akt, není to však ještě provádění poz. reformy, naopak provedení poz. reformy právě tím, že zábor trvá dále, zůstává stpú-u vyhraženo. Na tom nemění v daném případě nic ani okolnost, st-lem zdůrazněná, že stpú zavázal nabyvatele, aby tito části velkostatku odprodali do drobného přídělu, nebylo-li stpú-em zároveň vysloveno, že vzhledem k tomu propouští se tento převedený velkostatek ze záboru. Že by se tak bylo stalo, písemná stížnost netvrdí.
Právem tedy neposkytnul žal. úřad spornému převodu osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí dle § 3 č. 3 dáv. prav.

Citace:

č. 9134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 577-579.