Č. 761.

Řízení před nejvyšším správním soudem: Usnesení zemské správní komise pro Slezsko, kterým byla hasičská župa hlučínská přidělena k zemskému svazu hasičskému v Opavě, jest právě tak jako výrok, kterým se takové usnesení odvolává, pouhým prohlášením organisačním a nikoli rozhodnutím neb opatřením úřadu správního po rozumu § 2 zák. o správ. soudě.
(Nález ze dne 14. března 1921 č. 2400.)
Věc: Svaz Schlesischer Feuerwehr-Landesverband v Opavě (adv. Dr. Otto Müller z Opavy) proti zemské správní komisi v Opavě stran přikázání hasičských sboru Hlučínských slezskému zemskému svazu hasičskému.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Ve Slezsku byly až do října 1920 dva hasičské zemské svazy »zemská hasičská ústřední jednota vévodství slezského« a »Schlesischer Feuervehrlandesverband« v Opavě (založen 1894).
Po přivtělení Hlučínska k československé republice rokovali zástupci některých dobrovolných hasičských sborů na Hlučínsku ve schůzi konané dne 8. března 1920 v Hlučíně o nové organisaci a usnesli se, založiti župní svaz pro Hlučínsko. Schůze zúčastnil se starosta zemské ústřední hasičské jednoty slezské Rudolf G. a vysvětlil organisaci hasičství v československé republice, uváděje zejména, že hasičské sbory jednotlivých politických okresů sdruženy jsou v župních svazech a župní svazy každé země sloučeny jsou v zemských svazech. Ředitel G. prohlásil dále, že vzhledem k tomu, že příslušníci Hlučínska nejsou znalí jazyka českého, bude hasičským sborům povoleno, aby úřadovaly v řeči německé a užívaly dále německého velení.
Schůze usnesla se konečně na tom, aby byl župní svaz Hlučínský připojen k jednotě »Verband der schlesischen Feuerwehren in Troppau«.
Na oznámení ředitele G., že sbory hasičské na Hlučínsku počtem 23 přihlásily se k zemské hasičské jednotě slezské a k slezské podporovací pokladně, vzala zemská správní komise pro Slezsko jako dozorčí úřad výměrem ze dne 16. března 1920 č. 7261 usnesení hasičských sborů hlučínských ze dne 8. března 1920 na vědomí a přidělila je jako hasičský inspekční okres XIX. k slezskému zemskému svazu hasičskému v Opavě (Schlesischer Feuerwehrlandesverband in Troppau). Zemský hasičský svaz byl současně požádán, aby zařídil potřebné pro jmenování župního hasičského inspektora a jeho zástupce. Až do jeho jmenování byl pověřen inspekcí župní inspektor G.
Výměr ten byl doručen svazu: »Schlesischer Feuerwehr-Landesverband«. Týž oznámil přidělení to oněm 23 sborům hasičským na Hlučínsku a učinil další opatření, vstoupil se sbory hasičskými do styku, byl zastoupen při schůzi hasičských sborů hlučínských dne 11. dubna 1920 v Kravaři, a při schůzi dne 18. dubna 1920 v Hlučíně, kde 22 z 23 hasičských sborů jednohlasně se usneslo po vysvětlení všech poměrů, že přistoupí k svazu »Schlesischer Feuerwehr-Landesverband«.
Zemská správní komise zjistivši, že výměr ze dne 16. března 1920 byl doručen omylem německému svazu, odvolala naříkaným rozhodnutím svůj dopis ze dne 16. března 1920 a vyzvala svaz ten, aby odvolal své instrukce hasičským sborům na Hlučínsku zaslané jako neplatné. Zemská správní komise pro Slezsko prohlásila konečně, že nebéře na vědomí usnesení těchto hasičských sborů učiněná na schůzi 11. dubna 1920 v Kravaři a dne 18. dubna 1920 v Hlučíně. Rozhodnutí jest odůvodněno tím, že z protokolu o schůzi župní hasičské jednoty pro Hlučínsko ze dne 8. března 1920 vysvítá, že zmíněných 23 hasičských sborů přihlásilo se k české zemské hasičské jednotě slezské.
Stížnost potírá naříkané rozhodnutí pro nezákonnost uvádějíc v podstatě, že žalovaný úřad není oprávněn odvolati pravoplatný výměr ze dne 16. března 1920, jelikož výměrem tím byla stěžujícímu si svazu a župnímu svazu navzájem propůjčena práva a uloženy povinnosti. Usnesení sboru ve schůzi konané dne 8. března 1920 založena byla na nesprávné informaci přebíracím komisařem. Zástupci hasičských sborů tehdáž shromážděných nebyli oprávněni rozhodovati o přivtělení.
Naříkané rozhodnutí odporuje spolkovému zákonu, když nebéře na vědomí platné usnesení hasičských sborů hlučínských ze dne 11. dubna a 18. dubna 1920, aby připojeny byly k svazu s německým velením. Žalovaný úřad není oprávněn dobrovolné hasičské sbory donutiti 1: zemskému svazu, ku kterému nechtějí býti připojeny.
Při rozhodování stížnosti náleželo nejvyššímu správnímu soudu, aby se předem zabýval otázkou, jaké povahy jest výrok zemské správní komise ze dne 16. března 1920 č. 7261, jímž úřad ten vzal na vědomí založení župního svazu hlučínského a vyslovil jeho přidělení jako župy XIX. k zemskému svazu. K řešení otázky té nutno stručně dotknouti se složení hasičství ve Slezsku.
Dobrovolné hasičské sbory slezské jsou jako dobrovolné sdružení vybudovány na základě spolkového zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. Jednotlivé hasičské dobrovolné sbory moravský a slezský sloučily se v r. 1869 v jednotě moravsko-slezských dobrovolných hasičských sborů. Dle § 1 stanov svazu toho, dne 7. listopadu 1878 schválených, může každý moravský a slezský hasičský sbor přistoupiti k svazu tomu. Ustanovení to, totiž volnost přistoupení, nebylo pozměněno, když se utvořily 1894 ve Slezsku 2 svazy zemské podle národnosti členů a to jednak »Zemská ústřední hasičská jednota vévodství Slezkého«, jednak »österr.-schlesischer Feuerwehrlandesverband« (viz § 4 sanov zemské ústřední hasičské jednoty).
Jako spojovací článek mezi zemským svazem a jednotlivými svazy založeny byly v r. 1886 župní svazy. I při přistoupení k župním svazům byla zachována zásada volného rozhodnutí toho kterého sboru.
Nutno ještě obírati se institucí v oboru hasičském jedině pro Slezsko zavedenou a to zřízením okresních (župních) hasičských dozorců.
Na základě usnesení zemského sněmu slezského ze dne 10. listopadu 1890 zřízeny byly ve Slezsku okresní dozorcové hasičství, aby měli dozor nad hasičskými sbory v jednotlivých župách a aby o žádostech hasičských sborů a obcí o subvenci z hasičského fondu podali svá dobrozdání, podporovali radou výbor svazu všeobecné podpůrní pokladny hasičských dobrovolných sborů a dohlíželi na řádné upotřebení poskytnutých podpor.
Co se týče jejich ustanovení a jejich povinností, bylo vyhlášením slezského zemského výboru ze dne 21. listopadu 1898 č. 13718, zrušujícím zároveň obdobné vyhlášení ze dne 11. ledna 1893 č. 8528 ustanoveno, že pro inspekční okresy č. 1-10 a č. 13 navrhne výbor rakousko-slezského zemského sdružení hasičského a pro inspekční okresy č. 11 a 12 výbor zemského sdružení sborů hasičských se slovanským velením vyslechnuv výbor příslušných sdružení okresních tři pro úřad okresního dozorce hasičského jakož i jeho náměstka způsobilé osoby a předloží návrh ten s dobrozdáním výborů okresních sdružení zemskému výboru, kterýž jmenuje okresního dozorce hasičského a jeho náměstka. Stalo-li by se, že by návrh od zemských sdružení do lhůty k tomu stanovené nebyl podán, neb že by podaný návrh nebyl shledán způsobilým, ustanoví zemský výbor dozorce a náměstka o své újmě. Z toho plyne jednak, že zemskému správnímu výboru jest vyhrazeno právo, aby jmenoval župního dozorce hasičského pro jednotlivé hasičské župy, jednak že přivtělení žup k tomu kterému zemskému svazu vyslovuje se zemským výborem jen k tomu účelu, aby ten který svaz činil návrh na jmenování župního dozorce a jeho náměstka.
Jelikož však, jak shora doloženo, jest každému dobrovolnému hasičskému sboru a rovněž každé hasičské župě dáno na vůli, chce-li vůbec přistoupiti k některému zemskému svazu a každý sbor a každá župa mohou přivtělení, neodpovídající její vůli, zrušiti tím, že vystoupí ze zemského svazu, pak nemá ani jeden ani druhý zemský hasičský svaz pro Slezsko právní nárok na to, aby mu určitý sbor neb určitá župa byly přivtěleny. Potom však není i výrok zemské správní komise, jímž přivtělena byla župa hasičská pro Hlučínsko svazu »Schlesischer Feuerwehrlandesverband« rozhodnutím neb opatřením správního úřadu, právní moci schopným, jímž by mohla býti založena nějaká práva subjektivní, nýbrž pouhým prohlášením organisačním, obsahujícím pouze výrok, že ten který svaz má činiti návrh na jmenování župního inspektora a jeho dozorce.
Naříkaný výnos jest dle svého obsahu, odvoláním předchozího usnesení zemského správního výboru ze dne 16. března 1920 č. 7261, není tudíž samostatným aktem a nemá jiné povahy, nežli výrok, který byl týmž úřadem v téže působnosti odvolán.
Nemá-li však stěžující si svaz právního nároku, aby mu byly určité sbory neb župy hasičské přikázány, není tu práva nastoupiti proti tomu, když byla naříkaným rozhodnutím vyslovena změna přivtělení, totiž změna organisace.
Z těchto úvah bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 334-337.