NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2026.

Z toho, že jednotná zásilka rozdělena byla na několik vozových nákladů a že o každém vozovém nákladu vydán byl samostatný nákladní list železniční, nelze ještě souditi, že šlo o tolikéž samostatných dopravních smluv a samostatných nároků z těchto smluv.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1336/22.)
Žalobkyně zaslala do Vídně prázdné sudy v 25 vagonech, z nichž na každý vagon byl vydán zvláštní nákladní list. Domáhajíc se na dráze vrácení přeplatku dovozného 5500 Kč a 33104 Krak., zadala žalobu na sborovém soudě, jenž o ní věcně rozhodl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. D ů vody: Žalobkyně opírá nárok svůj o nákladní smlouvu s čsl. státními drahami ohledně zaslaných do Vídně prázdných sudů. Dle § 61 žel. dopr. ř. jest nákladní smlouva s dráhou sjednána, jakmile výpravna přijala ku přepravě zboží a nákladní list, na němž na znamení přijetí vytiskne výpravna denní razítko. Důkazem o nákladní smlouvě jest nákladní list opatřený razítkem dráhy. Dle vlastních tvrzení žalobkyně jde o zásilky prázdných sudů, uskutečněné v době od 24. srpna 1920 do 2. září 1920, na které se vztahuje 25 nákladních listů, předložených žalobkyní. Poněvadž tedy ohledně každé z uvedených zásilek vystaven byl zvláštní nákladní list, jde tu о 25 samostatných nákladních smluv. Na tom nemění ničeho tvrzení žalobkyně, že jednalo se o jednotnou objednávku vagónu, poněvadž objednávka ta není ještě ujednáním smlouvy nákladní a, že tu o jednotnou smlouvu nákladní nešlo, toho neklamným důkazem jest právě okolnost, že o každé jednotlivé zásilce byl vyhotoven samostatný nákladní list. Nároky z těchto smluv mohla by žalobkyně za podmínek § 227 с. ř. s. uplatňovati v téže žalobě jen tehdy, kdyby dovolaný soud obchodní byl příslušným pro každý jednotlivý nárok žalobní. Tomu však v tomto případě tak není, neboť žádný z uplatňovaných nároku nečiní přes 5000 Kč. následkem čehož by jednotlivé nároky uplatňovány býti musily před příslušným soudem okresním a jest jak dle § 227 c. ř. s., tak i § 104 odstavec druhý j. n. naprosto vyloučeno, by žalobkyně součtem jednotlivých nároků přivodila příslušnost sborového soudu. Dle toho byl obchodní soud ku projednání této pře vůbec nepříslušným, a, když přes to; v této při jednal a ji rozhodl, byl rozsudek vynesen soudem, který ani výslovným ujednáním stran pro tuto při nemohl se státi příslušným.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k domnělé zmatečnosti, dále ve věci jednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Vzhledem k námitce žalované v odvolacím řízení jest uvážiti, zda žalující strana uplatňuje jednotný nárok, oceněný na 9000 Kč, či zda uplatňuje několik samostatných nároků, z nichž žádný co do výše neodůvodňuje příslušnosti procesního soudu. Rekursní soud sdílí tento druhý náhled žalované strany, ve skutečnosti jde však o nárok jednotný. Ze zjištění procesního soudu vyplývá, že žalující strana dala žalovanou drahou dopraviti prázdné sudy do Vídně témuž adresátovi. Sudů těch byl tak značný počet, že nemohly býti vypraveny najednou, nýbrž mohlo by se tak státi po jednotlivých vagónových zásilkách, byla proto zásilka rozdělena na 25 vozových nákladů, z nichž každý byl doprovázen zvláštním nákladním listem. Dle § 56 (2) žel. dopr. ř. je železnice oprávněna vyžádati si zvláštní nákladní list ke každému vozovému nákladu. Z několika nákladních listů, týkajících se jedné a téže zásilky, nelze souditi na stejný počet dopravních smluv. § 61 žel. dopr. ř. ustanovuje ovšem, že nákladní smlouva je sjednána, jakmile výpravna přejala k dopravě zboží a nákladní list, avšak ani tím není ještě řečeno, že při jednotné zásilce, rozdělené ve více vozových nákladů a vyžadující proto více nákladních listů, činí se zvláštní smlouva ohledně každého nákladního listu. Úmysl stran, jak patrno z jednotné objednávky dopravy, směřoval k jednotnému skutkovému i právnímu podkladu, totiž k tomu, by úhrnné množství sudů dopraveno bylo žalovanou drahou na místo žalobkyní určené. Nezáleží na tom, zda zásilka z technických důvodů rozdělena byla na 25 vozových nákladů a dála se proto, postupně, neboť i v tomto případě šlo o jednotnou zásilku. Jednotnost této zásilky uznala i žalovaná strana tím, že z každého vozového nákladu předepsala žalobkyni totéž dovozné bez ohledu na skutečnou jeho váhu, tvrdíc, že objednávka všech vozů stala se k výhradnému použití jich. Nárok uplatňovaný na základě této jednotné zásilky je proto jednotným, a neprávem rozdělil jej odvolací soud na větší počet samostatných nároků, shodný s počtem nákladních listů.

Citace:

č. 2026. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1072-1073.