NPD documents search: Všehrd, 9 (1928) - Modus vivendi s Vatikánem

Ručení pojišťovny z důvodu nepojištění.

Žalobcové, majitelé rafinerie na minerální oleje v Haliči, měli svůj průmyslový závod pojištěný proti škodám z ohně u žalované společnosti na dobu jednoho roku. Když vyjednávali před uplynutím roku tohoto s agenty společnosti o pojištění další, bylo jim sděleno, že za podmínek posavadních není pojištění další možným, že by se smlouva pojišťovací dala naopak jen tehdy obnoviti, dá-li alespoň jeden ze spolumajitelů rafinerie pojistiti svůj život u společnosti na vyšší obnos, anebo bude-li za pojištění proti škodám z ohně placena premie vyšší. Na to nechtěli však žalobcové přistoupiti. Usilovali proto jistou dobu o to, dosáhnouti pojištění dalšího za podmínek posavadních, a když zůstala i tato vyjednávání bez výsledku, žádali po žalované společnosti konečně as měsíc před uplynutím roku pojišťovacího, aby byli »z pojištění propuštěni«; byloť jim známo, že stává mezi většinou společností pojišťujících v Haliči kartel, dle něhož nesmí žádná ze spolčených společností přijati nabídku k pojištění od strany, jež byla u ústavu jiného již pojištěna, nepředloží-li jí strana ta t. zv. propouštěcí list příslušného ústavu. Na žádost tuto následoval dopis žalované společnosti, v němž táž prohlašuje, že je ochotna, přijati za ceny vyšší pojištění další, »jinak že to však přenechává úvaze žalobců, chtějí-li uzavříti pojištění po případě u společnosti jiné.«
V domnění, že obsahuje dopis tento vskutku žádané jimi propuštění, obrátili se nyní žalobci ohledně uzavření smlouvy na dvě jiné společnosti. V obou případech jim bylo ale sděleno, že by proti dalšímu jich pojištění za podmínek posavadních samo o sobě námitek nebylo, že však přes to uzavření smlouvy možným není, jelikož dopis žalované společnosti, předložený žalobci, neobsahuje zřeknutí se této, nutné podle ujednání kartelového. Jedna ze společností těchto oznámila nadto, že se namáhala všemožně o uzavření smlouvy, a že se obrátila z příčiny té i na žalovanou společnost, že jí však tato prohlásila, že se nemíní svých držebních práv zřeknouti za žádných okolností. Na to následoval ještě jeden pokus, dosáhnouti od žalované společnosti propuštění z pojištění, i krok tento zůstal ale bezvýsledným.
Mezitím uplynul pojišťovací rok nadobro a průmyslový podnik žalobců stál zde nepojištěný. Sotva o tři týdny později vznikl v podniku tom vskutku požár a způsobil v něm velkou škodu.
Vycházejíce nyní z názoru, že společnost žalovaná zavinila jednáním svým celou škodu, která vznikla žalobcům tím, že neměli svůj závod pojištěný a sice jednak proto, že měla účast na kartelu, který je nemravným již o sobě a který se příčí nadto zákonu o spolčování, a že zneužila kartelu toho vedle toho ještě k tomu, aby vynutila na žalobcích, odepírajíc jim vystaviti list o propuštění, vyšší premie, a aby jim odňala možnost uzavříti smlouvu s jinými pojišťovacími společnostmi, jednak ale také proto, že uvedla žalobce tím, že si počínala v dopise shora citovaném na oko tak, jako by je z pojištění propouštěla, v omyl — žádali žalobcové po žalované cestou žaloby náhradu celé utrpěné škody.
Obě nižší stolice se postavily však na stanovisko, že by udání žaloby nemohla ospravedlniti nárok žalobní ani tehdy, kdyby byla veskrz pravdivými a prokázanými a odkázaly proto žalobu, zamítnuvše veškeré návrhy průvodní.
V důvodech stolice druhé se praví mezi jiným:
I když se považuje náhrada škody slibovaná ústavy pojišťovacími za placení premií ještě za »zboží« (na rozdíl od ceny) a přizná-li se i, že bylo ujednání kartelové zvláště vzhledem k tomu, že stanovilo sazby minimální, způsobilým, zvýšiti v rozporu se zásadou volné soutěže, jíž dlužno šetřiti, a proti veřejnému řádu na škodu obecenstva ceny, a z toho dovozovati, že bylo vedle cílů dobrých umluveno snad také zvýšení cen obecenstvu škodící a že se kartel příčí tudíž § 4. koal. zák., tož jest přece náležitost třetí, nutná k použití citovaného právě § 4., aby se ujednání stalo mezi »živnostníky«, v případě tomto pochybnou; neplatíť řád živnostenský podle čl. V. cís. patentu ze dne 20. prosince 1859, ř. z. č. 227 pro ústavy pojišťovací a tyto nejsou také živností obchodní ve smyslu užším. — Avšak kdyby se i mělo za to, že zákon koaliční rozumí následkem své tendence pod výrazem »živnostníci« také obchodníky, kupce a že sluší tudíž použíti ustanovení § 4. na kartel, o který nám běží, tož to nemá přec jen žádných důsledků. Nastupujeť právní bezúčinnost ujednání kartelových pouze v poměru mezi ujednávajícími, nevztahuje se však na poměr k osobám třetím. Táž nemá pražádného restitujícího nebo ku náhradě škody zavazujícího účinku, pokud jde o škody, které způsobeny následkem existence kartelu osobám třetím, t. j. konsumentům nebo těm, kteří konsumu potřebují. Účinek takový by nebylo lze odvoditi ani s pomocí § 878. vš. z. o. Nelzeť tvrditi ani všeobecně, že je zapovězeným dle práva civilního kartel každý, který má zvýšení cen na zřeteli, ani že je zapovězen takto zvláště kartel, o který tu běží, hledě k tomu, co bylo o obsahu jeho uvedeno.
I když rozhoduje soudce v duchu ustavičného vývoje obecného přesvědčení o pojmu toho, co jest nemravným, co všeobecnému blahu škodí, nemůže přece překročiti hranic, které mu vytkl ve směru tom zákon, obírající se předmětem tímto specielně, totiž zákon spolčovací. Zákon tento nezrušil však pouze trestnost shora kvalifikovaných ujednání, nýbrž on je nezapověděl též o sobě. Nesprávným je tudíž náhled, že ujednání podobná nemohou, jelikož jsou neplatnými podle § 4. koal. zák., tvořiti dle § 878. vš. z. o. ani předmět platné smlouvy; neboť ujednání tato nejsou zakázána ani právem trestním, ani civilním; táž mají zakládati spíše ve smyslu tendence zákona, jež byla tehdejším ministrem spravedlnosti drem. Herbstem při odůvodňování vládní předlohy vskutku také vytknuta, pouhé obligace naturální, nemají tudíž poskytovati důvodu ku žalobě, nýbrž mají býti mezi těmi, kteří ujednání tato učinili, právně bezúčinnými.
Ještě příznivěji upravovala by otázku kartelovou pro kartelové společníky — a to zde dlužno postaviti proti výtce, že soud je zpátečnickým — osnova nového spolčovacího zákona z roku 1897, jelikož osnova ta stihá jenom předměty pro spotřebu, které podléhají dávce nepřímé, stojící v úzkém spojení s výrobou průmyslovou, jelikož zrušuje pro předměty tyto platnost ustanovení § 2., pokud byla táž dle § 4. zákona shora citovaného rozšířena na úmluvy o cenách zboží, jelikož podrobuje usnesení kartelová, jichž účelem je stanoviti ceny, povinnosti oznamovací a jelikož vyhražuje c. k. ministerstvu financí v jistých případech právo, provedení usnesení těchto zakázati.
Poněvadž pak není nikde stanovena pro ústavy pojišťovací nutnost smlouvy uzavírati, uznal první soudce právem, že ze žalobních důvodů: »vydírání«, »výluky« a ručení ze škod způsobených žalobcům kartelem a z toho, že jim kartel tento překážel při pojištěních jiných, opírajících se v podstatě vlastně o zavinění žalované ve smyslu § 1295. vš. z. o., nelze praničeho vyvozovati. Společníci v kartelu byli oprávněni, stanoviti premie dle vlastní úvahy a žádati je ve případě jednotlivém ve výši, již sami chtěli, nátlak, který tím vykonali na ty, kteří se o pojištění ucházeli, nemůže zakládati zavinění ve smyslu § 1295. vš. z. o.
Ani okolnost, že žalobcům bylo vydání t. zv. propouštěcího listu odepřeno, není to však s to. Jeť takovéto »propuštění« pouze prohlášením jednoho ze společníků v kartelu, že, pokud jde o toho, jenž má býti propuštěn, sprošťuje společníky ostatní z jich smluvních závazků, a »list propouštěcí« je jaksi vysvědčením o tom; k účinnosti tohoto je arciť dle tvrzení žalobců zapotřebí také ještě notifikace na kartelový svaz, která se prý ve případě našem nestala. Ani ze smlouvy pojišťovací, ani ze zákona nedá se však odvoditi závazek žalované naproti osobě třetí ku rozvázání ujednání kartelových vůči této a tím též závazek ku vydání listu propouštěcího. List ten nelze stavěti nikterak na roveň kvitanci z poměru dlužnického. Není-li deliktem kartel, není žádným deliktem též jeho použití vůči osobám třetím.
Že by byla žalovaná zavázána smlouvou ku vydání účinného listu propouštějícího, netvrdili žalobcové sami. Poukazují-li ale ve směru tom k tomu, že jim agent žalované prohlásil na příslušnou jejich žádost, že žalovaná listu takového nevydá, nýbrž že jim prostě sdělí, že by mohla smlouvu pojišťovací za vyšší premiovou sazbu obnoviti a že žalobcové mohou, pakli by s tím srozuměni nebyli, dáti se pojistiti u jiného ústavu, že však s nimi společnost jiná přes prohlášení toto smlouvu neuzavře, dlužno jim na to odpověděti, že to, co jim zde bylo — hodně neupřímně — agentem žalované přislíbeno, bylo v domnělém listě propouštěcím, jenž na to následoval, vskutku splněno. Předpokládaje, že by se zdařil důkaz v tom směru, že se zde notifikace potřebná nestala, nebylo by lze arciť spatřovati v dopisu tom propuštění bezvýhradného. Poněvadž zde nebylo však závazku ku propuštění, byl důkaz tento zcela nezávažným: Neboť právě tak, jako nebyly ony jiné ústavy, na něž se žalobcové k vůli pojištění obrátili, k uzavření smlouvy povinni a nenesly vinu na tom, když žalobcové smlouvu neuzavřeli, nebyla také žalovaná povinna k tomu, zrušiti závazek kartelový.
Závažnějším jest žalobní důvod, že žalovaná, vystavivši shora naznačený t. zv. propouštěcí list, jednala jen na oko a že vyvolavši takto u žalobců omyl, způsobila, že tito nemohli — jak tvrdí, přes veškeré namáhání — dosáhnouti před požárem pojištění jiného. Neboť i když jedná všeob. zákon občanský o uvedení v omyl v §§ 95. a 871.—875. jenom s ohledem na smlouvu, o uvedení v omyl mimo smluvní poměr se však nezmiňuje, tož dlužno přece na základě § 7. ve spojení s §§ 1299., 1300. a 1305. (»v mezích práva«) dovozovati, že může také uvedení v omyl mimo smlouvu tvořiti podklad pro povinnost ku náhradě škody a sice netoliko uvedení v omyl dolosní, nýbrž po případě již i kulposní. — I když tedy žalovaná ku sdělení obsahu kartelu a k propuštění zavázána nebyla, nebyla by přece směla uváděti žalobce v omyl tím, že jim vystavila propouštěcí list, který byl vzhledem k tomu, že zde stávalo ujednání o notifikaci, bezúčinným; neboť musila přec jen věděti, že žalobcové kroků jiných k cíli dosažení pojištění nepodnikli, a že by mohli tudíž přijíti po případě ke škodě.
Přes to nemůže zde ale býti řeči o uvedení v omyl. Neboť dle toho, co bylo uvedeno z předu, musili žalobci s tím počítati, že dopis zaslaný jim žalovanou účinného propuštění neobsahuje a že propuštění takového vůbec nedosáhnou.
Kromě toho schází zde však také potřebná příčinná souvislost. Vycházíť z okolností případu, že žalobcové, snažíce se ve svém boji se žalovanou prosaditi domnělé své právo, že musí býti pojištěni za svých starých podmínek, pustili se zřetele velké nebezpečí svého si počínání a že se dopustili více zanedbání. Hledíce k tomu, že záležitost ta je jistě vysoce naléhavou a nebezpečnou, neměli se právě žalobcové omezovati jen na to, vyjednávati se žalovanou a pak snad ještě se dvěma jinými pojišťovacími společnostmi, nýbrž měli se obrátiti také ještě na jiné podobné ústavy. A tu se nedá dnes již zjistiti, zda by nebyli přec jen bývali od jedné z nich přijati, to tím spíše, any mnohé společnosti ku kartelu vůbec nenáležely a any společnosti, které k němu náležely, mohly kartel podle § 4. koal. zák. porušiti, nebo se se společníky v kartelu jinak dohodnouti. — Stejně se dnes nedá také dokázati, nebylo-li by řiditelství žalované společnosti zjednalo ve věci pořádek, kdyby se žalobcové byli na ně obrátili, nikoliv teprve 3 neděle před uplynutím police, nýbrž již dříve. I když šel tedy odvolací soud, vykládaje platnost ustanovení o kartelu, hodně daleko ku povinnosti ku náhradě škody, nemohl přece dospěti k tomu, že žalovaná za škodu buď v plné míře nebo z části ručí. Pokud jde zvláště o otázku, bylo-li placení premií vyšších, jak je žádala žalovaná, ospravedlněno, vysvitne z okolnosti, že lze ceny stanoviti libovolně, ihned, že nelze věcné toto ospravedlnění zkoumati ve případě jednotlivém dodatečně po odepření pojištění.
Nejvyšší dvůr soudní vyhověl však dovolání žalobců, rozsudek v odpor vzatý zrušil a odkázal věc k soudu odvolacímu, aby ji tento znova projednal a rozhodl. — V příslušné části důvodů se mezi jiným praví:
Vycházeje při posuzování skutkového děje s hlediska, jež nepojímalo veškerá jednání a kroky žalované společnosti vůči žalobcům jakožto celek, nýbrž které rozbíralo na základě zákona jen jednotlivé části jednání tohoto, a dospělo při tom k závěru, že žádná z těchto částí — ani kartel ochranný, o nějž tu běží, ani to, že žalovaná odepřela žalobcům účinné prohlášení, že je z pojištění propouští, ani dále to, že je na oko propustila, a že opomenula konečně propuštění toto svazu kartelovému notifikovati — není sama o sobě způsobilou založiti závazek žalované ku náhradě škody, a opíraje se o náhled odvozený z jednotlivých udání žalobních, že se žalobcové dopustili sami zanedbání, neuzavřevše včas novou smlouvu pojišťovací — zamítl soud odvolací veškeré důkazy nabídnuté žalobci jako nezávažné. Při tom přehlédl však, že zde třeba — nehledíc ani k otázce, může-li býti kartel, o který zde běží, podřaděn pod ustanovení § 4. zákona ze dne 7. dubna 1870, ř. z. č. 43, a mohou-li mu odporovati též osoby třetí, stojící mimo kartelový svaz — vyšetřiti, nespočívají-li v tom, že bylo jednotlivých ustanovení kartelových využitkováno k tomu cíli, aby byli žalobci ku obnovení smlouvy pojišťovací za podmínek je tížících přinuceni, že jim byl zaslán onen domněle propouštěcí dopis, jejž považuje i odvolací soud za hodně neupřímný, a v tom, že jim žalovaná odepřela až do požáru, jenž v rafinerii jejich vznikl, vystaviti jasné a účinné prohlášení, že je z pojištění propouští, jednání a opomenutí, která mluví ve své spojitosti pro to, že zde máme co činiti se zaviněním žalované po rozumu §§ 1294., 1295., 1297., 1323. a 1324. vš. z. o. a nestály-li tyto překážky, které se kladly v cestu včasnému opětnému pojištění předmětů, pozdějším ohněm zničených a poškozených, se škodou touto přec jen ve příčinné souvislosti i v tom případě, že by se zde dala přijati na straně žalobců nějaká spoluvina (§ 1304. vš. z. o.).
Otázky tyto však nelze řešiti způsobem důkladným a pronikavým, neprovedou-li se důkazy ve směru tom žalobci navržené, pokud se týkají ovšem okolností pro rozhodnutí podstatných a žalovanými nepřiznaných. V tom, že byly příslušné návrhy původní zamítnuty, spočívá tudíž bez odporu vada odvolacího řízení, jež překážela úplnému rozebrání a důkladnému posouzení sporné záležitosti. Rozsudek v odpor vzatý bylo proto po rozumu § 503. č. 2. a 510. c. ř. s. zrušiti a rozepři odkázati k soudu odvolacímu, aby ji tento znova projednal a rozhodl.
(Rozh. ze dne 9. října 1906, č. 8972.)
K. Kolací.

Citace:

Ručení pojišťovny z důvodu nepojištění.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 4, s. 204-209.