NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7477 —
Čís. 7477.

Obecní zaměstnanci.
Předpis § 6 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 má povahu veřejnoprávní a velící a nemůže býti libovolně obcemi pomíjen ani obcházen.
K veřejné soutěži nestačí pouhé připevnění vyhlášky na obecní desku, třebas bylo obsazované místo vyhrazeno jen příslušníkům obce.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1927, Rv II 222/27.) — Čís. 7477 —
Městský ošetřovatel František F, domáhal se na žalované obci M., by bylo uznáno právem, že usnesení obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 22. února 1922: »Městskému ošetřovateli nemocných Františku F-ovi udílí se dnem 1. března 1922 definitivum a týž ustanovuje se dle norem platících pro obecní zřízence prvního stupně,« jest platné a pravomocné, a že žalovaná obec jest povinna žalobci do 14 dnů pod exekucí vystaviti a vydati zákonnému ustanovení odpovídající dekret. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Názor prvního soudu, že nedostatek požadavků podle zákona čís. 16/20 sb. z. a n. byl bez významu, poněvadž usnesení obecního zastupitelstva, kterým místo to bylo žalobci trvale propůjčeno, stalo se pravoplatným, není správným. Neboť jest vzhledem k tomu, že tu jde o zájem veřejný, zásada, že stranám, tedy i ustanovující obci, není dáno na vůli, by veřejnoprávní předpisy o tom, jak se obecní zřízenci ustanovují, libovolně měnily a zakládaly právní účinky podmíněné určitou formou bez zachování této formy. Následkem toho, nebyla-li splněna některá v zákoně požadovaná náležitost, nemůže se zřízenec zákona toho dovolávati. Žalobce sám připouští, že se vypsání místa stalo tím, že bylo vyhlášeno na obecní tabuli. Ač zákon sám neustanovuje, jakým způsobem veřejný konkurs požadovaný § 6 cit. zák. jest provésti, již z povahy věci samé, která vyžaduje, by v zájmu veřejném našly se pro místo nejlepší síly a aby byla dána možnost takovým silám o místo se hlásiti a tím poskytnouti ustanovující obci největší a nejspolehlivější výběr, vysvítá, že pouhá vyhláška na obecní tabuli nestačí. Neboť vyhláška přichází jen ve známost osob, jež se v místě zdržují, nikoliv i osob jiných, které by pro místo to byly způsobilé. Také účele vyhlášky nebylo by takovým způsobem dosaženo, poněvadž přirozeně obec sama, znajíc poměry osob tam se zdržujících, i bez takové vyhlášky měla by možnost vhodné osoby pro místo si najíti a také osoby tam se zdržující samy, zejména v obci takového rozsahu, jakou jest žalovaná, i bez vyhlášky o obsazení takového místa dozvěděti by se mohly. Má právě veřejný konkurs ten účel, aby i jiné osoby se hlásily o místo, čehož lze dosici jedině vyhláškou ve veřejných listech, hlavně v Úředním listě pro takové účely zavedeném. Tomu nevadí, že mělo místo býti zadáno jen příslušníkem obce žalované, poněvadž tito se mohou zdržovati i mimo obec v době vypsání místa. Proto dějí se takové konkursy vždy při nejmenším způsobem, jak ho ustanovuje prováděcí předpis v zákoně čís. 443/19 sb. z. a n., takže předpisu toho lze právem použiti též ohledně zákona čís. 16/20 sb. z. a n. Žalobce netvrdil, že místo bylo systemisováno podle ustanovení § 2 zák. čís. 16/20 sb. z. a n. maje za to, že definitivní ustanovení zahrnuje již jaké systemisování tohoto místa. Avšak i kdyby názor ten byl správným, bylo by ono místo systemisováno, kdyby ono definitivní ustanovení bylo se stalo do tří měsíců ode dne, kdy byl zákon vyhlášen, t. j. nejdéle do 12. dubna 1920. Pouze do té doby mohlo o systemisaci rozhodnouti obecní zastupitelstvo, po ní však příslušelo rozhodnutí o tom pouze nadřízenému samosprávnému úřadu. Také skutečnost, že dle tvrzení žalobcova ve všech rozpočtech 1921 až 1926 mezi vydáním byla též odměna pro služební místo jím zastávané a že rozpočty ty byly schváleny, nemůže požadavek — Čís. 7477 —
§ 2 cit. zák. nahraditi. I kdyby se za to mělo, že takové systemisování může se státi mlčky, nemůže se z tohoto tvrzení žalobcova usuzovati, že zemský výbor schvaluje rozpočty věděl, že jde o místo trvale ustanoveného zřízence, poněvadž to ze zařazení odměny do rozpočtu neplynulo. Poněvadž v souzeném případě dle nahoře uvedeného nebyly splněny předpoklady § 6 a 2 cit. zák., jest přisvědčiti odvolacímu důvodu nesprávného právního posouzení, že ustanovení žalobce definitivním obecním zřízencem usnesením obecního zastupitelstva ze dne 22. února 1922 bylo neplatné a nemělo tedy býti vyhověno žalobní žádosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle předpisu §6 (1) zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 ustanovují se obecní zřízenci prozatímně na 1 rok volbou obecního zastupitelstva po dříve provedené veřejné soutěži. Jsou tedy veřejná soutěž a platná volba zákonnými podmínkami pro ustanovení obecního zřízence a jen, když jich bylo šetřeno, nastanou účinky zákonem z nich odvozené. Předpis § 6 dotč. zákona má povahu veřejnoprávní a velící a nemůže býti libovolně obcemi pomíjen ani měněn, jak již podrobně bylo odůvodněno v rozhodnutích v sb. n. s. čís. 4518, 5197, k nimž stačí odkázati. Žalobce odvolává se na vyhlášku obecního úřadu ze dne 3. května 1920 a dovozuje, že jí byla provedena veřejná soutěž na místo, o něž tu jde, když byla na obecní desce v M. připevněna, a že tím bylo vyhověno předpisu § 6 zákona čís. 16/1920. Než mínění jeho nelze přisvědčiti a jest odkázati ku správným důvodům napadeného rozsudku, že účelem veřejné soutěže na místo ve veřejných službách jest, by se našly pro vypsané místo síly nejlepší a by se získal větší a spolehlivější výběr v uchazečích. To však zase vyžaduje, by se vypsání stalo širší veřejnosti známým a soutěži přístupným. Odvolací soud vystižně odůvodnil, že к veřejné soutěži nestačilo v tomto případě pouhé připevnění vyhlášky na obecní desku, třebas místo bylo vyhrazeno jen příslušníkům obce. Než ani doslov vyhlášky nevyhovoval předpokladům veřejné soutěže na místo veřejného zřízence, poněvadž v ní nebyly ani uvedeny požitky s místem spojené, nýbrž byla odměna vyhražena. zvláštní dohodě, z čehož plyne, že měl býti založen jen poměr smluvní. Žalobce nemůže ve svůj prospěch těžiti ani z usnesení obecního zastupitelstva ze dne 20. července 1920, jímž bylo mu propůjčeno místo dozorce v nemocnici provisorně, když při jeho ustanovení nebylo šetřeno velícího předpisu § 6 (1) zákona čís. 16/1920, s jehož splněním jsou toliko spjaty účinky provisorního ustanovení obecním zřízencem. Neprokázal-li však žalobce, že byl podle zákonných předpisů ustanoven provisorně obecním zřízencem, nenabyl ani nároku, by byl trvale ustanoven obecním zřízencem ve smyslu §§ 7 a 8 zákona čís. 16/1920 sb. z. a n. a nemůže mu ani prospěti usnesení obecního zastupitelstva ze dne 22. února 1922, o jeho jmenování definitivním zřízencem, ježto předpisem § 24 zákona čís. 16/1920 — Čís. 7478 —
jsou přikázány veškeré spory, vzešlé ze služebního poměru podle tohoto zákona, k rozhodování řádným soudům. Není tudíž žalobní nárok, by byla žalobci podle § 8 zákona čís. 16/1920 vydána listina (dekret) o jmenování zřízencem trvale ustanoveným, opodstatněn a nemohlo se jeho dovolání setkati s úspěchem.

Citace:

č. 7477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 438-441.