Č. 3931.

Vyvlastnění. — Stavební právo: * Podání žádosti za povolení stavby není započetím se stavbou ve smyslu § 5, odst 5 zák. o stav. ruchu č. 45/1922.
(Nález ze dne 22. září 1924 č. 16082.)
Věc: Firma F. S. v Č. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v T. z 10. srpna 1922 byly na základě zák. o stav. ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. vyvlastněny pro »Družstvo pro stavbu rodinných domů dělnických, řemeslnických, učitelských a úřednických v Č. a okolí, zapsané společenstvo s r. o.« pozemek č. kat. — a část pozemku č. kat. — patřící fě F. S. Vyvlastňovací nález vyslovil v bodě II., že nález ten pozbude účinnosti, započne-li vlastník pozemku se stavbou nejdéle do 5. listopadu 1922 a dokončí-li zastavění pozemků nejpozději do konce května 1923.
Podáním z 2. listopadu 1922 oznámila firma F. S., že se stavbou na pozemku č. kat. — v dané lhůtě započíti nemůže, ježto městský úřad v č., jakožto stavební úřad odepřel stavební povolení, takže jest nucena podati stížnost k vyššímu úřadu. Následkem toho nemohla dodržeti danou lhůtu a žádá za její prodloužení.
Osp rozhodla výměrem z 2. listopadu 1922, že lhůtu nelze sice prodloužiti, ježto jde o lhůtu zákonnou a neprodlužitelnou, vyslovila však, že již žádost za stavební povolení nutno považovati za započetí se stavbou.
Z výměru osp-é podalo stavební pružstvo odvolání, ve kterém namítalo, že vše, co předchází faktickému fysickému započetí prací, jest prací přípravnou a nikoliv započetím prací ve smyslu zák. o stav. ruchu, který vyžaduje skutečné faktické stavění.
Zsp zrušila rozhodnutím z 19. prosince 1922 v odpor vzatý výměr osp-é jako zákonu odporující.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že žal. úřad nepovažoval žádost za stav. povolení za započetí se stavbou ve smyslu odst. 5 § 5 zák. o stav. ruchu. Toto ustanovení zák. vyslovuje, že vyvlastňující úřad může pozemek vyvlastniti s podmínkou, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, začne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě tříměsíční ode dne doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 zák. Bližšího ustanovení, co jest rozuměti slovy »započíti se stavbou«, zák. neobsahuje.
Zák. mluví sice také v odst. 6 § 5 o tom, že v nál. vyvlastňovacím má býti určena přiměřená lhůta, do které vyvlastnitel musí započíti se stavbou. Leč ani zde zákon neurčuje blíže, co jest rozuměti slovy »začíti se stavbou«, neboť § 8 mluví pak o povinnosti »provésti dílo« a § 10 »o provedení stavby«, pro niž vyvlastnění se stalo.
Hlava 8 zák. o stav. ruchu nerozlišuje »úlevy v řízení« (§§ 43 a 44) a »úlevy v provádění stavby« (§§ 45 a násl.). Pod záhlavím »úlevy v řízení« mluví zák. o stav. povolení, o vytýčení stav. čáry a stanovení niveau, kdežto o ostatních úlevách pojednává pod záhlavím »úlevy v provádění stavby«.Dle tohoto roztřídění patří stav. povolení a tedy i žádost za povolení stavby sice ke stav. řízení, nikoliv však k provádění stavby.
Obdobně pojednává stav. řád pro Čechy z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. v části I. o plánech polohy, v části II. o rozdělení pozemku na místa stavební a o ustanovení stav. čáry a nievau, o postoupení pozemků a náhradě, pak v části III. o povolení ke stavbě, tedy v částech I., II. a III. o přípravných pracích, kdežto část IV. jedná o nařízeních, jež se týkají stavby samé. Rozeznává tedy stav. řád stavbu samu a opatření, která předcházejí stavbu, a nepočítá k stavbě žádost za stav. povolení, a celé řízení, které za účelem zkoumání této žádosti bylo zavedeno. Tomu nasvědčuje také ustanovení § 40 stav. řádu, které vyslovuje, že pokud povolení k stavbě nenabude právní moci a v případě, kdy se stavba dotýká čáry silniční neb uliční, pokud čára stav. úředně se nevytýčí, není dovoleno začíti stavěti. Teprve když se tak stalo, může býti se stavbou započato a stavbuvedoucí, pokud se týče osoba, jíž provedení stavby bylo svěřeno, má stav. úřadu podle § 52 č. 1 stav. řádu včas písemně oznámiti, kdy se stavěti začne.
Stejně vyplývá z ustanovení § 49 stav. řádu, vyslovujícího, že povolení k stavbě pozbude platnosti, když ve 2 letech, počítajíc ode dne, kterého povolení v moc práva vešlo, stavěti se nezačalo, že stav. povolení není částí stavby samé.
Není-li však dle těchto zákonných ustanovení stav. povolení částí stavby samé, jest jí tím méně podání žádosti za povolení stavby. I v obyčejné mluvě znamenají slova »stavba«, »stavěti« jen práce provedené přímo na stav. pozemku a směřující k zřízení budovy, nikoliv také přípravnou práci, která by snad provedení stavby předcházela, jako žádost za povolení stavby.
Jest tedy ze smyslu, jak uvedená zákonná ustanovení pojímají slova »stavby«, »stavěti«, jakož i významu těchto slov v obyčejné řeči patrno, že podání žádosti za stav. povolení nespadá do pojmu »započíti se stavbou.« Tento názor jest také ve shodě s ustanovením odst. 2 § 11 vl. nař. z 21. května 1921 č. 191 Sb., podle kterého se považuje stavba za zahájenou dnem, kterého bylo počato s vyzdíváním základů, nebo nevyzdívají-li se základy, kterého bylo započato se zděním.
Nemohl proto soud již z toho důvodu ve výroku nař. rozhodnutí, že podání žádosti za stav. povolení nelze považovati za započetí se stavbou ve smyslu odst. 5. § 5 zák. o stav. ruchu, shledati nezákonnost.
Pak jest však lhostejno, kdy st-lka žádost za stav. povolení podala a pomýšlela-li, jak stížnost tvrdí, vážně na dodržení dané lhůty. Zejména nemusil soud pak zkoumati, zda st-lka osvědčila vůli ke skutečnému započetí se stavbou tím, že provedla veškeré přípravné práce pro stavbu, jako vykolíčkování stav. místa, ohrazení stav. místa prkny, navezení stav. kamene a vyhození základu pro sklepy.
Bylo proto stížnost zamítnout jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3931. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 419-421.