NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 10603.

Spory o pensijní nároky ze služebního poměru železničního zaměstnance jsou věcmi prázdninovými.
(Rozh. ze dne 6. března 1931, R II 456/30),
21* Žalobě železničního zaměstnance proti ředitelství státních drah, by z pensijního fondu čsl. státních drah přiznalo a vyplácelo žalobci odpočivné platy na podkladě celkové rozhodné doby pro výměru pense 20 roků procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné. Důvody: Jde o nároky ze služební smlouvy mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou stranou jako zaměstnavatelem, věc jest tudíž podle § 224 čís. 7 c. ř. s. věcí prázdninovou. Rozsudek doručen byl žalované straně 4. července 1930, kdežto odvolání bylo podáno teprve 12. září 1930, tedy opožděně. I bylo je podle § 468 c. ř. s. odmítnouti, když se tak nestalo již v prvé stolici. I pensijní nároky mají právní základ ve služebním poměru.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Ustanovením čl. II. čís. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. byl dřívější předpis § 224 čís. 5 c. ř. s. o věcech feriálních podstatně rozšířen na veškeré spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoli druhu (bod 7). Služební poměr zaměstnanců čsl. státních drah jest soukromoprávní (srov. § 1 odst. (4) vlád. nař. ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n.). Úprava jejich odpočivných požitků jest součástí celkové platové úpravy (srov. §§ 72—83 a §§ 126—132 vl. nař. čís. 15/1927). Pensijní fond československých státních drah byl založen při státní železniční správě a není samostatným podmětem právním (právnickou osobou), nýbrž jen pomocným zařízením státní správy železniční, který tato řídí a spravuje podle zvláštních stanov, vydaných posléze výnosem ministerstva železnic čís. 38566/27, a stanovy tvoří součást soukromoprávní platové úpravy zaměstnanců čsl. státních drah (srov. nadpis vlád. nař. čís. 15/1927 a § 1 odst. (4) a § 72 druhá věta). To plyne i z předpisů těchto stanov, zvláště z § 2 v odst. (5), podle něhož jest zaměstnanci čsl. státních drah, který se stane členem pensijního fondu, vydati stvrzenku o členství, která se uloží v jeho osobním výkazu a z odst. (6) § 2, že členství v pensijním fondu zaniká přeložením do výslužby, ale i z §§ 83 a 132 vlád. nař. čís. 15/1927, podle něhož jsou zaměstnanci povinni srážkami ze svých aktivních požitků platiti určitým procentem pensijní příspěvek. Rekurs mylně dovozuje, že prý tu nejde o nároky ze soukromoprávního služebního poměru, nýbrž z pensijního pojištění ze zákona, t. j. z veřejného obligatorního pensijního pojištění, přezíraje, že ustanovením § 2 čís. 4 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n. byli železniční zaměstnanci čsl. státních drah vyňati z pojistné povinnosti a že předpisem § 197 tohoto zákona byli též vyloučeni z úpravy § 2 zákona čís. 89/1920 a důsledkem toho i z účinnosti vlád. nař. čís. 506/1921, jak bylo též dolíčeno v rozhodnutí R II 365/30, čís. sb. 10481, v nichž stěžovatelka byla súčastněna jako zástupce strany žalované. Žalobce opírá žalobní nároky právě o poměr služební a z jeho povahy a z předpisů o něm vydaných dovozuje jejich oprávnění proti zaměstnavateli. zastoupenému ve správě pensijního fondu čsl. státních drah železniční správou (§ 1 odst. 2 stanov). Jde tu tedy ve skutečnosti o nároky ze soukromoprávního poměru služebního železničního zaměstnance proti zaměstnavateli a také nároky tohoto druhu jsou věcmi prázdninovými ve smyslu novelisovaného ustanovení § 224 čís. 7 c. ř. s. (čl. II. čís. 2 zák. čís. 23/1928 sb. z. a n.).

Citace:

č. 6437. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 556-558.