Č. 9167.

Církevní věci. — Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. * »Hřbitovní konkurenční výbor«, zřízený na základě soukromoprávní úmluvy mezi politickou obcí a kostelem, není konkurenčním výborem ve smyslu zák. z 2. dubna 1864 č. 11 z. z. mor. — II. Jsou členové obecního zastupitelstva a poplatníci obce legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí min. škol. o volbě členů takovéhoto výboru?
(Nález ze dne 1. dubna 1931 č. 2082.)
Prejudikatura: Boh. A 587/20.
Věc: Josef P. a spol. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o volbu do hřbitovního konkurenčního výboru. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Narovnáním uzavřeným u okresního soudu v H. mezi farním kostelem v D. a městskou obcí d.-skou ohledně vlastnického práva ke hřbitovu, hřbitovní kapli a farnímu kostelu v D. bylo mezi jiným stanoveno toto: 1. »Obě sporné strany uznaly, že hřbitov v D. č. pare. 27 ve výměře 1353 čtver. sáhů a na tomto hřbitově stojící kaple sv. Anny stav. plocha 197 ve výměře 39 čtver. sáhů jsou majetkem katolické farní obce d-ské, jakož i obcí k farnímu kostelu v D. přifařených, t. j. S., K., R., V., H. a M. (odst. I. porovnacího intimátu). 2. Udržování hřbitova a kaple z venku a uvnitř, pak dohled a rozhodující právo nad hřbitovem a kaplí bude ustanoveným výborem obstaráno, kterýžto výbor z jednoho zástupce každé z přifařených obcí, pak ze 7 zástupců městské obce D. a dočasného faráře v D. pozůstávati má. Zástupci budou od příslušných obecních zastupitelstev jmenovaných obcí na tři roky zvoleni« (odst. III. porovnacího intimátu. Toto narovnání bylo schváleno místodržitelstvím v Brně dne 7. listopadu 1885 a arcibiskupskou konsistoří v Olomouci dne 4. listopadu 1885.
Dne 19. srpna 1926 byla městským zastupitelstvem v D. provedena volba 7 členů a 2 náhradníků hřbitovního konkurenčního výboru, při níž zvoleni byli za členy Zástupci strany lidové se zdrželi hlasování a proti provedené volbě se ohradili, ježto zástupci jiného vyznání nejsou oprávněni voliti do jmenovaného výboru podle zák. z roku 1864 s dodatkem z roku 1920 a podotkli, že ani zvolení členové nejsou vesměs řím.-kat. vyznání. Proti volbě pak podali dnešní st-lé odvolání z 24. srpna 1926, jímž se domáhali zrušení provedené volby, ježto 10 členů obecního zastupitelstva, zúčastnivších se volby, není vyznání řím.-kat., což se vzhledem k tomu, že hřbitov jest čistě konfesionelní ústav kultu řím.-kat., příčí zákonným ustanovením z roku 1864 a 1920 a jeden ze zvolených členů hřbitovního výboru, František Š., není příslušníkem řím.-kat. církve.
Osp v Hranicích rozhodnutím ze 17. listopadu 1926 zrušila volbu František Š., jelikož není příslušníkem církve řím.-kat., kdežto ohledně ostatních zvolených členů a náhradníků odvolání zamítla z těchto důvodů: »Dle porovnání (porovnacího intimátu) schváleného býv. místodržitelstvím v Brně 7. listopadu 1885 jest hřbitov v D. majetkem katolické farní obce d.-ské a k správě jeho jest povolán výbor, kterýž pozůstává —« z 1 zástupce každé z přifařených obcí, pak ze 7 zástupců městské obce D. a dočasného faráře v D. Zástupci budou od příslušných obecních zastupitelstev jmenovaných obcí na 3 roky zvoleni (viz čl. III. poslední větu porovnacího intimátu). Tedy vykonalo-li obecní zastupitelstvo jako takové ve schůzi dne 19. srpna 1926 volbu zmíněných 7 zástupců městské obce D., je tato volba v plné shodě s cit. porovnáním, neboť v daném případě přichází v úvahu jako volič obecní zastupitelstvo, tedy členové tohoto sboru bez rozdílu náboženského vyznání. »Pokud se však jedná o pasivní volební právo, jsou volitelní pouze řím.-katolíci, jelikož se jedná čistě o konfesionelní hřbitov, tudíž o ústav kultu, k jehož správě nekatolíci nejsou oprávněni«. Další odvolání st-lů zamítla zsp v Brně rozhodnutím z 5. května 1917 z důvodu rozhodnutí I. stolice, k nimž dodala: »Nekatolické členy obecního zastupitelstva nelze v daném případě vylučovati z aktivního volebního práva na základě posledního odst. § 12 mor. kostelního konkurenčního zákona z 2. dubna 1864 č. 11 z. z., ježto toto ustanovení týká se jen vyloučení nekatolíků při usnesení obecního zastupitelstva, pokud jde o úhradu kultových potřeb rozvrhem jich na příslušníky církve řím.-kat., po případě pokud jde o úmluvu obce s největším poplatníkem v tomto směru; předpisu toho nelze však jako předpisu výjimečného pro nedostatek výslovného zákonného zmocnění použiti na jiné případy«.
Toto rozhodnutí bylo k rekursu st-lů nař. rozhodnutím potvrzeno z důvodů první a druhé stolice.
Ve stížnosti podané na toto rozhodnutí k nss vytýkají st-lé nezákonnost, již spatřují v tom, že volby do hřbitovního konkurenčního výboru se zúčastnili i nekatoličtí členové obecního zastupitelstva. Tímto postupem jest po náhledu st-lů ohrožena řádná správa hřbitova, neboť do hřbitovního výboru se mohou dostati lidé, kteří na věci nemají zájmu a jsou pouze nastrčenými figurkami v rukou voličů — jinověrců.
Jednaje o této stížnosti musil nss především zkoumati, jsou-li dány předpoklady jeho kogniční činnosti ve smyslu § 2 zák. o ss a tedy v prvé řadě, jsou-li dnešní st-lé vůbec subjektem legitimovaným k napadnutí nař. rozhodnutí stížností na nss.
Při řešení této otázky považoval nss za nutné ujasniti si především právní povahu sboru, jehož zvolení tvoří předmět dnešního sporu. Podle spisů správních jest tento sbor označován jako »hřbitovní konkurenční výbor« a jest tedy třeba přihlédnouti k tomu, zda podle svého vzniku, složení a působnosti jest konkurenčním výborem, jak jej mají na mysli platné předpisy zákonné. Guberniálním nařízením ze 13. června 1834 č. 20.249 sb. pol. zák. a nař. pro Mor. a Slez., svazek XVI čís. 50, obsahujícím ustanovení o povinnosti k úhradě nákladů při zřizování nových nebo rozšiřování stávajících již hřbitovů, bylo v odst. 2. stanoveno, že »přísluší-li úhrada kostelu a nestačí-li k tomu kostelní jmění, pak nastupují ohledně konkurenční povinnosti při. zřizování hřbitovů předpisy, jež platí ohledně budov kostelních a farních, poněvadž na hřbitovy jest pohlížeti jako na součást kostelních budov«. V důsledku tohoto předpisu sluší i na konfesionelní hřbitovy použiti ustanovení zák. z 2. dubna 1864 č. 11 z. z. mor. o zapravování nákladů na stavbu a opravu katolických budov kostelních a prebendních. V § 11 odst. 1 tohoto zák. se stanoví, že výlohy, které nejsou zapraveny příspěvky v předešlých ustanoveních vyznačeními, mají od obcí místních k tomu farnímu okresu náležejících býti zapraveny. V §§ 13 a 14 pak jest předepsáno, že za určitých předpokladů tam uvedených jest k účelům přispívání na potřeby kostela — a tedy vzhledem k ustanovení výše cit. guberniálního nařízení též na potřebu konfesního hřbitova — zříditi zvláštní výbor; současně je tam ustanoveno, jak má býti tento výbor složen (z platitelů největší daně a z členů obecní rady, resp. z členů obecní radou zvolených); v dalším § 16 cit. zák. jest vymezena jeho kompetence v ten smysl, že jest sborem co do přispívání na potřeby kostela ustanovujícím a dohlížejícím, že ustanovuje rozpočet příjmů a vydání a že vyřizuje roční účty.
»Hřbitovní konkurenční výbor«, o nějž se v daném sporu jedná, nelze však považovati za konkurenční výbor ve smyslu právě cit. předpisů zák. č. 11/1864 z. z. mor. Výbor ten, jak patrno ze spisů správních, byl zřízen u příležitosti narovnání uzavřeného mezi farním kostelem v D. a městskou obcí d-skou ohledně vlastnického práva ke hřbitovu, hřbitovní kapli a farnímu kostelu v D., jímž městská obec d-ská se vzdala svých vlastnických nároků na uvedené objekty. V bodě III. tohoto smíru byl k obsarávání dohledu nad hřbitovem a kaplí a k udržování jich — a to patrně právě s ohledem za vzdání se vlastnického práva obcí zřízen zvláštní výbor, jemuž vyhraženo i rozhodující právo nad těmito objekty a současně určeno jeho složení tak, že členy výboru kromě dočasného faráře v D. budou zástupci přifařených obcí, z nichž každá vyšle do něho po jednom a městská obec d-ská 7 zástupců zvolených příslušnými obecními zastupitelstvy na tři roky.
Vznikl tedy hřbitovní konkurenční výbor na podkladě soukromoprávní dohody, jíž stanoveno též jeho složení a působnost a sice zcela odchylně od složení a způsobilosti konkurenčního výboru normovaného zákonem č. 11/1864 z. z. mor. Z toho vysvítá, že sbor, o nějž v daném případě jde, jak co do svého vzniku, tak co do složení a své působnosti se naprosto liší, ano kromě označení nemá nic společného s konkurenčním výborem ve smyslu zák. č. 11/1864 z. z. mor. a že tedy není orgánem kultovým, nýbrž jeví se ve své podstatě jako společný orgán přifařených obcí politických — toliko s přibráním dočasného faráře — pověřený výkonem vlastnických disposic nad objekty, jež byly předmětem smíru mezi obcí d-skou a kostelem v D. Má-li však hřbitovní konkurenční výbor v D. tuto povahu, pak jeho zřízení a ustavení a tedy též volby jednotlivých členů do něho nejsou věcí kultovou, nýbrž záležitostí čistě spadající do vlastního, samostatného oboru působnosti obce ve smyslu § 27 mor. obecního zřízení.
Pro otázku legitimace st-lů, bráti v odpor usnesení obecního zastupitelstva, jímž provedeny byly volby do tohoto orgánu, nemůže tudíž přicházeti vůbec v úvahu náboženská jejich příslušnost. Stejně netřeba se obírati otázkou, nepřísluší-li jim snad legitimace jako voličům v obci, neboť tato vlastnost členů obce hraje roli pouze při volbách upravených obecním volebním řádem, o takové volby však v daném případě zřejmě nejde.
Zbývá tudíž jen zkoumati, nesluší-li st-lům přiznati legitimaci, bráti spornou volbu do hřbitovního výboru v odpor, ve vlastnosti poplatníků obce, po případě jako členům obecního zastupitelstva. Ve vlastnosti poplatníků obce mohli by si však podle ustálené judikatury nss-u stěžovati do usnesení obecního orgánu toliko tehdy, kdyby tvrdili, že usnesení to se dotýká hospodářských zájmů obce a v důsledku toho i jejich vlastních zájmů a práv poplatnických. Toho však st-lé nečiní, nýbrž vytýkajíce nezákonnost voleb do hřbitovního výboru tvrdí toliko ohrožení řádné správy hřbitova a tedy s hlediska poplatnického svou stížnost neformulují.
V takto formulované stížnosti nelze pak shledati ani výtku, že nezákonným postupem při volbách byla porušena členská práva st-lů jako členů obecního zastupitelstva, takže i kdyby se připustilo, že porušení těchto práv by bylo s to založiti jejich legitimaci k dnešní stížnosti, nelze jim ji z tohoto titulu přiznati, když st-lé porušení svých 'členských práv nevytýkají. Za tohoto stavu věci pak nemusil se nss zabývati další otázkou, zda by st-lé porušení svých členských práv mohli s úspěchem uplatňovati proti meritornímu výroku ve věci, při jejímž usnášení se porušení těchto jejich práv sběhlo (srov. Boh. A 587/20).
Ježto tedy nss neshledal, že by st-lé byli k podání své stížnosti na nař. rozhodnutí legitimováni, musil z tohoto důvodu jejich stížnost odmítnouti, aniž mohl vejiti na věcné přezkoumání nař. rozhodnutí a aniž mohl zejména též zkoumati, byly-li úřady kultové za vylíčené situace vůbec kompetentní rozhodovati o daném sporu.

Citace:

č. 9167. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 649-653.