NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8474 —
Č. 8474.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: Nss není příslušný rozhodovati o stížnosti lékaře továren na tabák do rozhodnutí ministerstva financí o nárocích ze služebního poměru (§ 3 lit. a).
(Nález ze dne 7. března 1930 č. 1208.)
Věc: MUDr. František G. v Št. proti ministerstvu financí o snížení odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem ústř. ředitelství tabákové režie v Praze z 22. března 1927 byl st-1 ke své žádosti podle § 79 odst. 2 a § 81 služ. pragm. přeložen dnem 1. dubna 1927 na trvalý odpočinek. Spolu bylo mu podle §§ 60 a 64 služ. pragm., § 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., čl. IV § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z., § 5 zák. č. 541/19, čl. I. § 1 odst. 2 č. 2/20, zák. č. 394/22, nař. č. 34/23 od 1. dubna 1927 vyměřeno výslužné ročních 15 662 Kč 30 h, to jest 95.2% pensijní základny, — Č. 8474 —
sestávající pouze ze služného 16 452 Kč, na dobu života, dále jednotný drah. přídavek dle II. rodinné třídy ročních 4 320 Kč do odvolání. Poněvadž však jako městský lékař požíval služné ročních 9 100 Kč, zkráceny byly odpočivné požitky o 4 550 Kč, to jest odpočivné na 13 272 Kč 30 h a jednotný drahotní přídavek na 2 160 Kč.
Na to domáhal se st-1, odvolávaje se na ustanovení § 162 zák. č. 103/26, aby od krácení jeho odpočivných požitků bylo opuštěno, ježto překročil 60. rok věku. Žádosti té nevyhovělo ústř. ředitelství tabákové režie v Praze výměrem z 21. června 1927. Stížnost do tohoto výměru podanou zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu, že platové poměry továrních lékařů nebyly dosud upraveny podle zásad zák. č. 103/26, a že nelze proto vztahovati na ně ustanovení § 162 cit. zák.
Rozhoduje o stížnosti, musil se nss v prvé řadě zabývati otázkou své vlastní kompetence. A tu podává se ze stížnosti a spisů správních tento skutkový stav:
St-li bylo dekretem gen. ředitelství tabákové režie ve Vídni z 29. dubna 1899 propůjčeno místo továrního lékaře III. kategorie při tabákové továrně ve Št. V dekretu bylo podotčeno, že ustanovení továrním lékařem zakládá se na smluvním poměru, kterýž lze obapolně tříměsíční výpovědí zrušiti. Lékař jest při výkonu lékařské funkce vázán předpisy daných instrukcí. Jako plat byl mu přiznán honorář ve výši služného příslušejícímu státnímu úředníku XI. hodn. třídy ročních 800 zlatých s kvadrienálkami a starobním přídavkem, avšak bez akt. přídavku. Pro případ neschopnosti ke službě nebo úmrtí bylo mu zajištěno analogické po- užití zák. č. 74/1896 o zaopatřovacích požitcích civ. stát. úředníků, jejich vdov a sirotků. Dále prohlašuje instrukce pro lékařskou službu v továrnách na tabák, pozměněná výnosem min. z 25. února 1903 č. 84596 ex 1902, že postavení továrních lékařů vůči tabákové režii spočívá na smlouvě, kterou lze obapolně (vzájemně) tříměsíční výpovědí zrušiti (§ 22 instrukce staré).
Význačné změny po té nastalé jsou tyto:
Na základě nejvyššího rozhodnutí z 1. března 1916 upravilo min. fin. výnosem z 1. dubna 1916 č. 15528 požitky lékařů tabákových továren od 1. ledna 1916 znovu. Roztřídění lékařů těch na tři kategorie zůstalo nezměněno, avšak byl jim přiznán postup stupnicový a časový podle obdoby norem platných pro civilní státní úředníky a zavedených služ. pragmatikou z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Stran odpočivných a zaopatř. požitků stanoveno, že jest použiti analogicky ustanovení daných pro civ. státní úředníky s tím, že zvláštní normy platící pro lékaře tabákových továren zůstávají i nadále v platnosti. Výnosem min-a fin. z 30. listopadu 1920 č. 65994/9768 bylo dosavadní třídění lékařů na tři kategorie zrušeno a byli zařáděni do pěti tříd se služným odpovídajícím služnému státního úředníka X. až VI. hodn. třídy s obnosy služného podle plat. systému zák. č. 541/19, avšak bez místního přídavku. Výnosem min. fin. z 12. dubna 1923 č. 8508/694 byly částky honorářů od 1. ledna 1923 upraveny podle plat. schématu zák. č. 394/22 a vl. nař. č. 34/23 s tím, že těchto zákonných norem o služ., odpočivných a zaopatř. požitcích civ. i voj. stát. zaměstnanců jest obdobně použiti na všechny služební, odpočivné a zaopatřovací požitky lékařů — Č. 8475 —
továren na tabák. Konečně stanovila instrukce pro lékaře a jejich zástupce v továrnách na tabák z 21. srpna 1925, že tovární lékaři jsou smluvními úředníky státními, jejichž služební poměr jest založen na oboustranné smlouvě s tříměsíční lhůtou výpovědní (§§ 4 a 20 nové instrukce).
Jak patrno z toho, co bylo shora uvedeno, byl. služ. poměr st-lův založen již původně jako soukromoprávní služ. poměr smluvní, na jehož úpravu mělo býti použito ustanovení platících pro státní zaměstnance v poměru veřejnoprávním jen obdobně. Na této právní povaze služ. poměru st-lova nebylo nic změněno ani později nastalými úpravami, což ostatně stížnost sama netvrdí a také není zřejmo ze spisů správních.
Podle § 105 úst. listiny a § 1 zák. č. 217/25 ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, jest volno straně dotčené tímto rozhodnutím po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy ve výroku o těchto nárocích pořadem práva, tedy u soudů řádných. Podle § 3 lit. a) zák. o ss není pak nss příslušným rozhodovati ve věcech spadajících do kompetence řádných soudů. Bylo proto pro nepříslušnost nss-u k rozhodování o nároku na soud vzneseném podle § 3 lit. a) zák. o ss stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 8474. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 484-486.