NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 6733.

Samospráva okresní: * Pro diferenciaci okresních přirážek není zákonného podkladu.
(Nález ze dne 21. září 1927 č. 19242).
Věc: Firma »Pražská železářská společnost«, firma »Poldina hut« (adv. Dr. Frt. Zvoníček z Prahy) a firma »Kamenouhelné doly, akc. společnost, dříve společnost státní dráhy« (adv. Dr. Petr Nesý z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odstupňování okresních přirážek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osk v K. usnesla se dne 11. prosince 1925, aby k úhradě schodku rozpočtu okresního na rok 1926 byla vybírána 570%ní přirážka k dani činžovní, 910%ní přirážka k ostatním daním přirážkám podléhajícím mimo daň výdělkovou podle hlavy 2. zák. o os. d. a 1709%ní přirážka k dani výdělkové podle hlavy 2. Odvolání stěžujících si společností obracejících se proti odstupňování přirážek byla nař. rozhodnutím zamítnuta a současně bylo v souhlasu se zsp-ou povoleno, aby v r. 1926 byla vybírána 57%ní okr. přirážka k dom. dani činžovní, 1636%ní přirážka k dani výdělkové podle hlavy 2. zák. o os. d. a 910% přirážka k ostatním daním, vyjímajíc 5% daň z čistého výnosu domů osvobozených dočasně od daně domovní a dále vyjímajíc daň z příjmu. Pokud jde o diferencování přirážek, vyslovil žal. úřad, že odstupňování to jest mimořádnými a zcela výjimečnými poměry ve fin. stavu okresu zcela odůvodněno. Ustanovení § 32 fin. nov. zaručuje pak dostatečnou ochranu v tom směru, že celkové břemeno daňové a přirážkové nepřestoupí 80% čistého zisku. Okr. přirážka k dani výdělkové podle hlavy 2. byla snížena na 1636%, ježto okres obdrží příděl na dani z obratu vyšší o 100 000 Kč, než jak bylo počítáno v rozpočtu. O stížnostech uvážil nss toto:
Stěžující si společnosti popírají především, že by podle zákona byla osk oprávněna k odstupňování okresních přirážek.
Nss dal stížnostem za pravdu.
Stát, jenž si vyhradil pro sebe využití nejdůležitějších daňových pramenů a tím vyloučil v podstatě ostatní finanční subjekty ze samostatného zdaňování týchž pramenů, připustil, aby jednotlivé samosprávné korporace (země, okresy, obce) použily předpisů stát. daní a vybíraly percentuelní přirážku ke stát. daním ve svém obvodu předepsaným a získaly takto prostředky pro úhradu svých potřeb (viz čl. 21. říš. zák. ob.). Soustava státních daní jest vybudována na zásadách všeobecnosti a stejnoměrnosti tak, že celkovou soustavou daňovou mají býti postiženi všichni poplatníci, které je vůbec možno postihnouti, podle své hospodářské síly. O výdajích samosprávných korporací je ustanoveno, že všeobecné výdaje jest rozvrhnouti na všechny poplatníky stejnoměrně (viz zejména § 74 a 80 ob. zříz. čes. a § 19 násl. ob. fin. nov.) a platí tedy i v hospodářství samosprávných korporací zásady platné pro hospodářství státní. Jestliže jest tedy samosprávným korporacím propůjčeno právo použíti soustavy státních daní a vybírati k státním daním přirážky, plyne z uvedených zásad, že musí býti stát. daní pro daňové účely samosprávných korporací použito nezměněně, pokud zákon jinak nestanoví.
Podle § 54 zák. o zastup. okr. ve znění zák. ze 4. března 1901 č. 13 z. z. česk. může zastupitelstvo okresní k zapravování výdajů, jež nejsou uhrazeny příjmy z majetku kmenového, rozvrhnouti a vybírati přirážky k daním přímým do výše 20%, resp. ve větší výši se schválením orgánů tam blíže uvedených. Cit. ustanovení zákona dává tedy stejně jak čl. 21 říš. zák. obecního okresnímu zastupitelstvu právo vybírati přirážky k přímým daním jako takovým. O tom, že by okresní zastupitelstvo mohlo svou potřebu uhraditi vybíráním přirážek k jednotlivým přímým daním neb u jednotlivých daní různými způsobem, v zákoně není zmínky. (Viz naproti tomu §§ 82 a 84 obec. zříz. čes. pocházejícího téměř ze stejné doby jako zákon o zástup. okr., a nyní odst. 2 § 30 ob. fin. novely.).
Chce-li tedy okr. zastupitelstvo použíti svého práva podle § 54 zák. o zastupitelstvech okr., musí vybírati přirážky ke všem přímým daním, pokud by jiný zákon určité daně vůbec z přirážkové povinnosti nevylučoval, jako je tomu při dani z příjmu (viz zák. z 29. ledna 1920 č. 72 Sb.) a při 5% dani domovní podle zák. z 29. prosince 1911 č. 242 ř. z., anebo pokud není zákonem stanovena nejvyšší přípustná míra přirážek (viz zák. z 26. března 1919 č. 170 Sb. ohledně obmezení výše přirážek k dani činžovní). Vybírání přirážek pouze k určitým přímým daním nebo nestejným procentem k jednotlivým daním přímým nelze považovati za rozvržení a vybírání přirážek k daním přímým ve smyslu odst. 1 § 54 zák. o zastup. okr. Bylo by proto možno jen za předpokladu posledního odstavce tohoto paragrafu, jenž stanoví, že k zavedení platů a dávek jiného způsobu, nežli jsou přirážky k daním přímým, je zapotřebí zemského zákona, tedy nyní za předpokladu § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. Pokud snad žal. úřad měl při svém rozhodnutí na mysli ustanovení odst. 2 § 30 ob. fin. nov., stačí poukázati k tomu, že ustanovení to výslovně jedná o přirážkách obecních a podle § 57 nov. vztahuje se zákon tento jen na fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Nelze proto ustanovení o odstupňování obecních přirážek použíti na okr. hospodářství, pro které ostatně i před vydáním fin. novely platily jiné předpisy než pro hospodářství obecní.
Analogickému použití předpisů daných pro obce, i kdyby zásadně bylo přípustno, bránila by úvaha, že odstupňování přirážek a srážení přirážek k jednotlivé dani má nutně v zápětí zvýšení přiráž. míry a tím uložení většího veřejnoprávního břemena pro poplatníky ostatních daní. Dávky veřejné lze však ukládati jen na základě zákona. Tato v právním státě samozřejmá zásada došla v § 111 úst. list. i výslovného potvrzení. Je-li však nezbytným základem dávkové povinnosti zákon, může býti dávka ukládána jen v těch mezích a tím způsobem, jak zákon dovoluje. Úvahy účelnosti, byť byly sebe naléhavější, nemohou samozřejmě nahraditi normy zákonné, bez nichž veř. dávky nelze ukládati.
Nebyla tedy osk oprávněna podrobiti zvláštní daň výdělkovou vyšším procentům než ostatní státní daně přímé a jest proto nař. rozhodnutí, které zamítlo odvolání stěžujících si společností, vytýkajících tuto okolnost, založeno na nesprávném použití zákona. Z těchto příčin bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž nss měl příčinu zabývati se dalšími námitkami stížnosti uplatňujícími, že odstupňování přirážek okr. nebylo pro okres výhodným.

Citace:

č. 6733. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 216-218.