NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 10977.

Církevní věci: Katolický biskup na Slov. není ani za platnosti zák. č. 122/26 Sb. legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí referátu min. škol. v Bratislavě, kterým byl duchovnímu odňat nárok na kongruální platy, včetně platy odpočivné.
(Nález ze dne 3. ledna 1934 č. 21355/33.)
Prejudikatura: Boh. A 10745/33 a tam uvedené.
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o kongruu duchovního.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: S poukazem na to, že biskupský ordinariát v Trnavě nevyhověl výnosu žal. úřadu z 18. dubna 1930 a ve smyslu ustanovení § 9 zák. čl. XIV:1898 během tří měsíců nepředložil oznámení cestou zem. úřadu o tom, že zavedl proti Řehoři B., řím.-kat. duchovnímu v G. disc. řízení proto, že dne 18. srpna 1929 předem ohlašoval a dne 20. srpna 1929 skutečně oslavoval jako den sváteční svátek sv. Štěpána jako krále uherského velkou mší a zvláštním kázáním, vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím toto:
»Následkem toho, odvolávaje se na ustanovení § 6 zák. č. 122/26 Sb., resp. § 177 vl. nař. č. 124/28 Sb., dále § 5 zák. čl. XIII:1909 a § 7 zák. čl. XIV:1898 odnímám Řehoři B., řím.-kat. duchovnímu v G. nárok na kongruu se všemi právními následky vyplývajícími z kongruového zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče vl. nař. č. 124/28 Sb. na dobu určenou ustanovením § 4 zák. čl. XIII:1909, t. j. tří roků od vynesení tohoto rozhodnutí. Ve smyslu ustanovení § 20 vl. nař. č. 124/28 Sb. platy podle tohoto nařízení nastupují namísto všech dosavadních stálých požitků (posavadních kongruových doplňků), placených z prostředků státních podle dosavadních kongruových zákonů, min. nařízení, usnesení vlády aneb min. výnosů. Vzhledem k tomuto zákonnému předpisu mají se považovati za platy duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, resp. recipovaných podle ustanovení kongr. zák. č. 122/26, pokud se týče vl. nař. č. 124/28 tyto finanční výhody: 1. kongruální plat a zvýšení téhož podle ustanovení § 1 ve výměře stanovené § 3 zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče §§ 2 a 80 a násl. vl. nař. č. 124/28 Sb.; 2. výchovné podle § 1 odst. 2 zák. č. 122/26 Sb., resp. §§ 9 a 10 nař. č. 124/28 Sb.; 3. platy odpočivné a zaopatřovací podle zák. č. 122/26 Sb., resp. § 28 a násl. vl. nař. č. 124/28 Sb. V důsledku toho ukládám zem. úřadu v Bratislavě, aby ve smyslu cit. zák. ustanovení Řehoře B., řím.-kat. duchovního v G. vyloučil z účastenství na uvedených kongruálních požitcích a právech, vyplývajících ze zák. č. 122/26 Sb., resp. vl. nař. č. 124/28 Sb. s platností od prvního dne následujícího měsíce
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 1 po doručení tohoto výnosu zem. úřadu. Z uvedeného důvodu vzhledem k ustanovení § 30 vl. nař. č. 124/28 Sb. osvobozuji Řehoře B. od povinnosti placení pensijních příspěvků po dobu odnětí jeho kongruových požitků, pokud se týče ztráty práva na ně.«
O stížnosti, dovozující, že žal. úřad není oprávněn odníti faráři Řehoři B. nárok na doplněk kongruový a pensi, uvažoval nss takto:
V daném případě jde — jak plyne ze spisů, zejména z nař. rozhodnutí — o nároky na státem placené požitky osobní, spojené se zastáváním funkce v duchovní správě, plynoucí duchovnímu ze zák. č. 122/26 Sb. a nař. č. 124/28 Sb. Nss pak vyslovil v nál. Boh. A 10745/33 právní názor, že ani za platnosti zák. č. 122/26 Sb. není řím.-katolický biskup na Slov. legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí referátu min. škol. v Bratislavě, kterým duchovnímu jeho diecese byly dočasně nebo trvale odňaty platy (aktivní či odpočivné) od státu, vyplývající z citovaných předpisů.
Setrvávaje při tomto svém právním názoru, musil nss i předmětnou stížnost odmítnouti pro nepřípustnost, aniž na tom co mění tvrzení stížnosti — omezené nad to na odnětí požitků zaopatřovacích — že církevní vrchnost jest tu legitimována ke stížnosti jako představitelka kněžstva, jemuž by bylo ukřivděno potud, že by muselo ze svých sbírek vyživovati potrestaného kněze; neboť stanovisko to by muselo s hledisek zákonů státních, zde směrodatných, předpokládati především, že církev (tedy v jejím zastoupení biskup) má právo na to, aby jejímu duchovnímu za podmínek zákonem stanovených byly vypláceny státní platy, zákonem č. 122/26 Sb. zaručené. Takového práva však, pokud jde o církve kongruální, tu není, neboť — jak bylo již v cit. nálezu dovoděno — zák. č. 122/26 zná ve směru stížností napadeném jako nositele subjektivních práv toliko jednotlivé duchovní. Není-li tu však tohoto práva, pak jest zřejmo, že hlediska stížností uváděná ve věci legitimace jsou úplně cizí zákonu č. 122/26 Sb., z něhož i stížnost vychází, nedovolávajíc se žádného kongruálního předpisu práva státního ba ani církevního.

Citace:

č. 146. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 315-317.