Čís. 9248.

Odevzdání pozůstalosti právem věřitelskými (iure crediti) podle § 73 nesp. říz.
Předlužená pozůstalost může býti přenechána třetí osobě proti závazku, vyplatiti věřitelům kvótu odpovídající hodnotě pozůstalosti, jen se souhlasem všech věřitelů a se svolením přejímatelovým. Pohledávky, mající přednostní právo v úpadku, mají je i při odevzdání pozůstalosti právem věřitelským. Přípustnost odevzdání pozůstalosti právem věřitelským závisí nejen na výši pozůstalosti, nýbrž i na osobních poměrech zůstavitelových. Nedojde-li k souhlasu všech věřitelů, jest prohlásiti úpadek na předluženou pozůstalost.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, R II 243/29.)
Pozůstalostní soud vyhověl v pozůstalostní věci po Zikmundu K-ovi návrhu zůstavitelova bratra Jindřicha K-a, by mu byla přenechána pozůstalost právem věřitelským, a vydal usnesení ze dne 12. února 1929, že se pozůstalost po Zikmundu K-ovi úhrnem 10730 Kč 25 h a 711 S (=šilinků) odevzdává věřitelským právem Jindřichu K-ovi na srážku pozůstalostních dluhů 52693,60 S. Rozkladu Jindřicha K-a pozůstalostní soud usnesením ze dne 22. dubna 1929 vyhověl a usnesení ze dne 12. února 1929 zrušil. Důvody. Prohlášení pozůstalého bratra Jindřicha K-a na soudě, na jehož základě byl schválen jeho návrh na přenechání pozůstalosti jure crediti, že prý zaplatil všechny pozůstalostní dluhy, spočívalo na omylu. Bylo proto jeho rozkladu do usnesení, kterým bylo schváleno, by mu byla přenechána pozůstalost iure crediti na srážku zaplacených veškerých pozůstalostních dluhů S 52693,60 vyhověti. Naproti tomu nemá jeho návrh, by mu pozůstalost v udané ceně Kč 10730,25 a S 711—, pokud se týče S 130— byla přenechána jure crediti jen na srážku jeho pohledávky za zaplacené útraty nemoci S 1120, útraty převezení S 20,40, pohřební S 530—, náhrobku S 1029,58 a za zaplacené 2 účty městských elektráren S 22,62, v zákoně opory. K tomu bylo by zapotřebí souhlasu všech súčastněných věřitelů. Soud nemůže podle § 2 čís. 5 nesp. říz. vyšetřiti z úřadu, zda věřitelé by k tomu svolili, ježto není jisto, zda kromě uvedených věřitelů není ještě další, což ani Jindřichu K-ovi není známo. Svolati za tím účelem věřitele podle § 813 obč. zák. bylo by lze jen k návrhu dědice, jehož dosud není, an se k pozůstalosti nikdo nepřihlásil, nebo k návrhu opatrovníka pozůstalosti, který však bude moci návrh ten učiniti teprve, až bude jisto, že nelze přenechati pozůstalost jure crediti, jak to žádá pozůstalý bratr Jindřich K. Jeho názor, že mu má býti přenechána nepatrná prý pozůstalost na místě placení na srážku jen jeho pohledávky ze zaplacení takových pozůstalostních dluhů, které by v úpadku požívaly přednostního pořadí, není správný. Především nelze tuto pozůstalost se jměním přes 10000 Kč považovati za nepatrnou ve smyslu § 73 nesp. říz. Považuje-li se úpadek se jměním nikoli přes 10000 Kč za nepatrný, neplatí toto měřítko pro pozůstalostní řízení již proto, že v něm nejsou útraty řízení tak značné a nepohltí tudíž tak velikou část jmění, jako v řízení úpadkovém. Avšak ani uplatňované pohledávky pozůstalého bratra Jindřicha K-a nepožívaly by vesměs v úpadku přednostního pořadí. Neměla by ho v prvé řadě jeho pohledávka za náhrobek postavený nákladem přes 5000 Kč, poněvadž nelze ji zařaditi k výlohám pohřebním ve smyslu § 549 obč. zák. Útraty nemoci patří v úpadku do prvé třídy podle § 51 konk. ř., jde-li o pohledávky lékařů a lékárníků, nikoliv třetích osob, které je zaplatily, nehledíc ani k tomu, že tato třída jim přísluší jen, pokud vznikly v posledním roce před prohlášením úpadku, kteréhožto předpokladu u tvrzené pohledávky Jindřicha K-a není. Nehledí-li se k účtu za převezení а k účtu městských elektráren, má Jindřich K. jen jedinou pohledávku, která by v úpadku požívala přednostního práva, totiž pohledávku ze zaplacených pohřebních výloh S 530— neboli kolem Kč 2500—. Odečte-li se tato částka od pozůstalostního jmění v přibližné ceně 11300 Kč, zbývá pozůstalostní jmění v ceně 8800 Kč, na kterou mají nárok všichni věřitelé, nejen pozůstalý bratr Jindřich K. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Plným právem zamítnut byl stěžovatelův návrh na přenechání pozůstalosti jure crediti ke krytí jednotlivých dluhů, při čemž se poukazuje na správné důvody napadeného usnesení, jež nebyly oslabeny vývody rekursními а k nimž se dodává jen ještě toto: § 73 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. zní: »Je-li pozůstalost nepatrná a lze-li podle okolností za to míti, že mohou býti zapravený jen nejnaléhavější pozůstalostní dluhy, vyslechne soud strany o tom, jaká jest pozůstalost a jakou má hodnotu, pak o tom, co činí náklady nemoci a pohřbu a jiné pohledávky, mající zvláštní přednostní právo, a přenechá jmění jimi vyčerpané věřitelům na místo placení. Ve výměru, kterým se pozůstalost takto odbude, musí býti nejprve uvedeny jednotlivé pohledávky věřitelů, na jichž zapravení se pozůstalost přenechává místo placení«. Z toho zákonného ustanovení plyne, že předlužená pozůstalost může býti přenechána osobě třetí proti závazku vyplatiti věřitelům kvótu odpovídající hodnotě pozůstalosti jen se souhlasem všech věřitelů; odevzdání jure crediti může se státi jen se souhlasem účastníků a se svolením přejímatelovým; vzhledem k tomu, že po přijetí dědické přihlášky není již přípustné odevzdání pozůstalostního jmění jure crediti, jsou účastníky nejen osoby mající právo dědické, nýbrž i všichni známí pozůstalostní věřitelé. Přisvědčiti jest názoru stěžovatele, že pohledávky, které by měly přednostní právo v úpadku, mají je pod týmiž podmínkami i tu, a má-li býti pokládána pozůstalost za nepatrnou a je-li proto přípustné odevzdání jure crediti, závisí nejen na výši pozůstalosti, nýbrž i na osobních poměrech zůstavitelových. Je-li však splněna první podmínka nepatrné pozůstalosti, musí vyhověno býti i druhé podmínce souhlasu věřitelů ohledně uznání nákladů nemoci a pohřbu a jiných pohledávek, majících zvláštní přednostní právo a vůbec dorozumění o odevzdání pozůstalostního jmění jure crediti. Nedojde-li k souhlasu všech účastníků věřitelů, nezbude než, by dle § 69 konk. ř. byl prohlášen úpadek na pozůstalost předluženou, při čemž se podotýká, že dalším důvodem prohlášení úpadku na pozůstalost jest insolvence. Přenechání pozůstalosti věřitelům podle § 73 cís. pat. znamená rozdělení pozůstalostního jmění tak jako úpadku cestou kratší, toto rozdělení podle obdoby úpadkového řízení k řízení pozůstalostním nemůže však býti vynuceno jedním věřitelem, jenž platil ty které přednostní pohledávky ze svého, nýbrž může se státi jen souhlasem všech účastníků, v dorozumění všech pozůstalostních věřitelů. Poněvadž tohoto souhlasu tu není, musil první soud zamítnouti návrh jednoho věřitele, stěžovatele, na přenechání pozůstalostního jmění jure crediti. Opatří-li si stěžovatel souhlas všech věřitelů neb budou-li všichni věřitelé souhlasiti s návrhem stěžovatele, byvše o tom slyšeni, může stěžovatel kdykoliv návrh opakovati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o mimořádnou dovolací stížnost podle § 16 nesp. říz., přípustnou jen, je-li tu zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem nebo se spisy nebo stala-li se zmatečnou. Nejvyšší soud, přezkoumav spisy, neshledal, že tu je některý z těchto předpokladů. Dovolací stížnost jest tudíž neodůvodněna a nebylo lze jí vyhověti, zejména, an o stěžovatelově návrhu podle § 73 nesp. říz. nebyl ani slyšen, ať přímo nebo právním zástupcem neb ustanoveným opatrovníkem, Rudolf G., který podle obsahu úmrtního zápisu jest též dědicem ze zákona.

Citace:

č. 9248. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 394-396.