NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Obecný zákoník obchodní

Neplatnost manželského slibu ženě vdané.

(Nejvyšší soud v Brně.)

Zajímavé rozhodnutí učinil před nedávnem náš nejvyšší soud. Rozhodnutí dalekosáhlé pro všecky paničky, které by změniti chtěly manžely, avšak teprve tehdy, až by měly zajištěnou lepší náhradu.
Paní Eva Č. a pan Karel P. se znali delší dobu: Karel byl jejím domácím přítelem a to velmi důvěrným. V jedné intimní chvíli jí řekl, že by si ji hned vzal, kdyby byla svobodnou. Ta myšlenka se paní Evě zalíbila. Počala se svým mužem zacházet tak, že manžel jí dal několikráte najevo, že se s ní dá rozvést. Na to Eva čekala. V té době Karel své sliby několikrát opakoval a docela opravdové tvrdil, že si ji vezme, dá-li se rozvésti. Dokonce dal jí písemný závazek tohoto slibu.
Stalo se. Rozluky bylo docíleno, a nyní bylo na Karlovi, aby svůj slib splnil. Ten však nechtěl o tom ani slyšeti.
Proto šla Eva k soudu a podala proti Karlu P. žalobu o náhradu škody za nedodrženi manželského slibu a za ztrátu zaopatření v manželství s Janem Č.; v žalobě uvedla, že Karel P. pohnul ji svým sugestivním vlivem k důvěrné známosti, radil jí, aby se dala se svým manželem rozvésti, ujistil ji čestným slovem i písemnou úmluvou, že si ji po rozluce jejího manželství vezme za manželku, takže žalobkyně se uvolila hraditi i svému manželu útraty rozvodu a rozluky a vzdala se proti manželu veškerých nároků na alimenty.
Soud první instance rozhodl skutečně v její prospěch. Karel se však odvolal a druhá instance rozsudek zrušila. Proti tomuto rozhodnutí stěžovala si paní Eva až k Nejvyššímu soudu do Brna, který však její stížnost zamítl a odsoudil ji k náhradě veškerých útrat. Rozsudek, jenž je definitivní a směrodatný, je opřen těmito důvody:
„Žalobkyně Eva Č. domáhá se náhrady škody, jež prý jí vzešla tím, že, věříc pevné obžalovanému Karlu P., podnikla kroky k rozvázání manželského svazku, čímž jednak pozbyla zaopatření, plynoucího jí z dosavadního manželství, jednak pozbyla vyhlídky na budoucí zaopatřeni se žalovaným Karlem P.
Tento nárok žalobkyně zakládá se však na nicotném slíbu a žalovaného nemůže zavazovati. Prohlašuje-li § 879 občanského zákona, že smlouva, jíž slíbena byla odměna za vyjednání sňatku, jest nicotnou, nutno tím spíše míti za nicotný jakýkoli zákrok, jenž některého z manželů má pohnouti, aby svolil k rozvázání manželství.
Z toho vysvítá, že slib, daný žalovaným žalobkyni za trvání jejího manželství, že si ji pro případ rozluky vezme za manželku, právem dlužno pokládati za příčící se dobrým mravům, a je proto nezávazný. Manželství dlužno s hlediska § 44 občanského zákona považovati za instituci mravní a) podle § 126 ústavní listiny manželství požívá zvláštní ochrany zákonů. Na tom ničeho nemění tak zvaný rozlukový zákon (zákon z 22. května, 1919, čís. 320 Sb. zák. a nař.), jenž připouští rozluku v případech, kde mravní základy manželství jsou rozvráceny, takže manželství vlastně ani jako právní a mravní instituce netrvá. Slib výše zmíněný i po vydání rozlukového zákona dlužno pokládati za nezávazný a otázku, zda muž, udržující s vdanou ženou důvěrné styky, vejíti může platně v závazek, ženu tu pro případ rozluky za manželku si vzíti, nutno odpověděti záporně; z nedodrženi takového slibu nemůže pak vzejíti ovšem ani závazek k náhradě škody.“
Teď je paní Evička v kaši. Nemá ani bývalého muže, ani milence, avšak nemá ani zaopatření, o něž se jí asi nejvíce jednalo.

Citace:

Neplatnost manželského slibu ženě vdané. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 28, s. 332-333.