NPD documents search: Právník, 62 (1923)

Ještě k pytláckému procesu v lese „Na Babě".

(Zemský trestní soud v Praze.)

V posledním čísle minulého ročníku přinesli jsme stručnou zprávu, že žádost tajemného muže s kamašemi, Václava Urbana, za obnovu jeho procesu byla zamítnuta. Jsou zajímavy důvody tohoto zamítavého soudního usnesení.
Odsouzený Václav Urban navrhl svým obhájcem vrch. radou Rud. Wintrem obnovu procesu a opíral tento návrh tím, že v době kritické, kdy se vražda stala, totiž dne 5. května 1918, zdržoval se ve Vídni v činné vojenské službě a že tudíž nemohl se účastniti vraždy, pro jejíž účastenství byl odsouzen. O tom dovolával se svědků Josefa Krejčího ve Vídni, Václava Elsíčka, truhláře odněkud z Moravy, a zednického políra Táborského někde od Holoubkova. Dále tvrdil odsouzený, že počátkem května 1918 byl komandován na práci k tesařské firmě Krejčí ve Vídni, pak že byl předán pracovnímu oddělení ve Felixdorfu u Vídně a po několika dnech čtvrté setnině na Grossmittel, odkud asi v polovině května že byl předán do nemocnice v Blumenau. O těchto tvrzeních vede opět řadu svědků a nabízí také výslech znalce z oboru lékařství docenta Dra Hájka o tom, že následkem poranění na levé ruce, které utrpěl asi před 30 lety, je nezpůsobilým k udržení a ovládání pušky. Dále dovolával se svědka Aloise Urbana o tom, že záhadným mužem ve žlutých kamaších jest rolník František Skřivánek z Hradních Střímelic, který prý chodí stále jako vyděšen, chová se nejistě a podporuje manželku k doživotnímu žaláři odsouzeného Frant. Zídky, a konečně žádal, aby vyslechnut byl učitel Jindřich Snížek, který prý ví, že se Urban zavraždění Houžvičkova nesúčastnil, nýbrž že prý to byl Frant. Skřivánek; Snížek prý to vypravoval jakémusi Emilu Půlpytlovi, jehož výslech rovněž navrhne.
Soud zařídil vyslechnutí všech těchto svědků a výsledek byl tento:
Vilém Kubernát Urbana vůbec nezná, na jaře v r. 1918 a nikdy jindy na vojně s ním nesloužil a vylučuje, že by se byl s Urbanem ve Vídni někdy stýkal.
Antonín Brabec sloužil s Václavem Urbanem asi tři měsíce, ale bylo to v roce 1916. Od té doby jej vůbec neviděl a tedy ani v květnu v roce 1918 ve Vídni.
Josef Pála seznámil se s Urbanem v Solnohradě ve vojenské nemocnici v srpnu 1916, a sešel se s ním na dovolené v roce 1917. Pála ve Vídni nikdy nebyl a nemohl proto Urbana tam vidět, jak Urban tvrdí. Vojtěch Hruška, o němž Urban rovněž tvrdí, že byli spolu v r. 1918 na jaře ve Vídni, prohlásil, že s Urbanem na vojně nikdy nesloužil a ve Vídni že s ním nikdy nebyl.
Frant. Kožíšek měl dle tvrzení Urbanova rovněž potvrditi, že byli spolu na vojně ve Vídni v květnu 1918. Kožíšek však dosvědčil, že Urbana nezná a že sám za války nikdy ve Vídni nebyl. Naopak sloužil od 1. září 1915 až do převratu v Novém Strašecí jako výpomocný strážník.
Zednický polír Táborský ani svědek Elsíček nemohli býti vypátráni.
Alois Urban z Hradních Střímelic neví, nosil-li Frant. Skřivánek žluté kamaše. Že by Skřivánek Zídkovu manželku nějak podporoval, nikdy neslyšel. Také ne, že by byl Skřivánek býval někdy lidmi podezříván z účasti na vraždě Houžvičkově.
Marie Zídková popřela, že by ji byl Skřivánek někdy podporoval. Naopak jí vyhrožuje Skřivánek žalobou za dlužné potahy, konané jejímu muži a jí. Že by byl Skřivánek někdy býval podezříván z vraždy na Houžvičkovi, nikdy neslyšela.
I Frant. Skřivánek rozhodně popřel, že by byl Marii Zídkovou nějak podporoval. V roce 1913 odešel na vojnu, z niž se vrátil až v červenci 1918.
Od výslechu Jindř. Snížka bylo upuštěno, poněvadž ten po celé trestní řízení vždy trval na tom, že Václava Urbana nezná. Rovněž docent Dr. Hájek nebyl vyslechnut, poněvadž už jednou posudek o Urbanovi podával a o následcích nějakého zranění Urbanova ani slovem se nezmínil.
Josef Krejčí konstatoval pak z obchodních zápisů, že Václav Urban byl jeho firmě ve Vídni přidělen od srpna do prosince 1917, že však u něho v květnu 1918 zaměstnán vůbec nebyl.
Naopak bylo zjištěno, že Václav Urban přihlášen byl u četnické stanice v Mnichovicích dne 22. dubna 1918 na 28denní dovolenou a že byl dne 25. května 1918 příslušným velitelstvím vydán telegrafický rozkaz na jeho předvedení k pluku, poněvadž po skončené dovolené patrně nenarukoval.
Z těch všech důvodů neshledal zemský trestní soud v Praze zákonných příčin k povolení obnovy procesu.
Jest nutno uznale konstatovati úzkostlivou svědomitost, s jakou bylo se strany soudu postupováno, aby člověk snad nevinný netrpěl za viny nespáchané. Výsledek ovšem potvrzuje, že se porota nemýlila, když přes houževnaté popírání Urbanovo dospěla k přesvědčení, že Urban účastnil se smrtelné štvanice na ubohého hajného Houžvičku...
Možná, že nové doklady přinese líčení s bratrem odsouzeného Václava Urbana, Františkem Urbanem, tesařem v Mnichovicich, který zasedne v sobotu 16. t. m. před senát vrch. rady Pudila, aby se zodpovídal ze žaloby pro zločin podvodu, který měl spáchati ucházením se o křivou přísahu ve věci svého bratra. Referát o líčení přineseme příště.
-ff-

Citace:

č. 7464. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 407-410.