Čís. 16702.

Jde o rozhodnutí v otázce příslušnosti (§ 528 c. ř. s. ve znění čl. I č. 5 zák. č. 251/1934, prodlouženého čl. I zák. č. 314/1936 Sb. z. a n.), proti němuž není dalšího opravného prostředku, uložil-li soud druhé stolice prvému soudu, jenž odmítl námitku započtení vzájemné pohledávky žalovaného pro nepříslušnost k rozhodnutí o ní, aby o vznesené námitce započtení jednal a o ní rozhodl, ježto jest k tomu příslušný.
(Rozh. ze dne 10. února 1938, R I 39/38.)
Proti žalobě podané u okresního soudu v N. dne 29. října 1937, kterou se žalobce Dr. K., advokát v T., domáhá na žalovaném Dr. W. zaplacení 44404 Kč 10 h s přísl. z důvodu různých zápůjček, namítl žalovaný k započtení vzájemnou pohledávku 34899 Kč 80 h, kterážto pohledávka vznikla ze služebního poměru k žalobci v době, kdy byl u něho koncipientem. Soud prvé stolice odmítl samostatným usnesením námitku započtení. Rekursní soud k rekursu žalovaného uložil soudu prvé stolice, aby dále o věci jednal a znovu rozhodl o námitce započtení v rozsudku ve věci samé.
Nejvyšší soud odmítl žalobcův dovolací rekurs.
Důvody:
Prvý soud odmítl usnesením námitku započtení, ježto vzájemná pohledávka, žalovaným k započtení namítaná, vznikla ze služebního poměru mezi stranami rozepře a je tedy k jednání a k rozhodnutí o této vzájemné pohledávce výhradně příslušný pracovní soud v T. Rekursní soud maje za to, že prvý soud je příslušný jednati o námitce kompensace, zrušil napadené usnesení prvého soudu a uložil mu, aby v řízení pokračoval a o námitce rozhodl. Jde tu vlastně o změňující usnesení rekursního soudu, avšak přesto není dovolací rekurs přípustný, ježto v podstatě jde o rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce příslušnosti a rekursy proti takovým usnesením soudu druhé stolice nejsou přípustné (čl. I č. 5 zák. č. 251/1934, prodlouženého zákonem č. 314/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 4395. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 362-367.