The duration of the property rights of this work has not yet expired and its use is limited by the provisions of Section 27 et seq. Act No. 121/2000 Coll., on copyright, on rights related to copyright. The content of this work is available only in the library of the Institute of State and Law.

LITERATURA.

Pocta Heyrovského

(Sborník věd právních a státních XXII. (1922). seš. 2.—4.). K sedmdesátým narozeninám podali prof. Heyrovskému jeho »ctitelé a žáci« sborník svých prací, jež ozdoben je velmi pěknou neotypickou reprodukcí fotografie oslavencovy. Vyšel jednak separátně, jednak v celku »Sborníku v. pr. a st.«, kdež odpadla předmluva. Vzhledem i uspořádáním podobá se známým dřívějším »poctám« Randově a Ottově. Poněvadž dílo takovéto vyžaduje zvýšené naší pozornosti, tím spíše, že většina prací v něm uveřejněných vyšla jako obvykle ve zvláštních otiscích, redakce se pokusí ve skupinových referátech podati, pokud vůbec bude možno, recense o jednotlivých článcích.
I. Články historickoprávní: Článek prof. Stiebra »Systematika zákoníků střední Evropy« je zajímavý již proto, že u nás si vůbec velmi málo všímáme otázek systematiky, tím méně, abychom bádali o systému pramenů. Stieber sleduje ve dvou oddělených kapitolách vývoj systematiky v literárním prostředí a reflekse v zákonodárství, Ukazuje, jak Gaiovy instituce, zejména pak »Brachylogus«, ukázal směr. »Zrcadlo německých lidí a švábské« jeví jeho přímý vliv. Rozvržení na tři knihy (ius personarum, in re, ad rem) udržuje se stále. Teprve reformace svým odporem proti řím. právu systematiku vyvede ze starých cest. Zákony jsou souběžné s literaturou. Vladislavské zřízení ukazuje na vliv pandekt a ostatní zemská zřízení až na pozdější vsuvky je následují. Soukromé práce, zejména Koldín, ba i Všehrd rovněž mají za vzor digesta. Tím ovšem padá opět jedna část samostatnosti práce Všehrdovy. Podobně je tomu u Štěpána z Vrbovce. V dalším vývoji je pozoruhodný pruský Landrecht z r. 1794, podle něhož úvod pořídil i rakouský ABGB, který jinak podržel trojdílí literatury. Osnova uherského obč. zákona z r. 1913 pak jej následuje jen částečně, jinak se kloní k německému obč. zák. — Prof. Kapras V článku »Zemské zřízení opolsko-ratibořské a těšínské« podrobně pojednal jednak o vzniku a osudech obou zřízení, jednak nastínil jejich obsah, srovnávaje je mezi sebou. Práce tyto jsou vlastně prolegomena k vydání obou zřízení, jež by bylo velmi vítáno. — Dr. Rich. Horn: v článku »Návrh zemského zřízení pro Krnovsko z r. 1673« rozvedl šířeji to, co jednak řekl Lepař, píše o zem. zřízení slezských, jednak co ď Elvert předeslal uveřejnění textu tohoto návrhu. Ovšem k zodpovědění otázky recepce bude nutno přikročiti znovu způsobem diplomatickým, poněvadž jinak je nutno se obmeziti, jak právě ukázala práce Hornova, na zcela povšechná tvrzení. — Prof. Kadlec ve článku »Porob — rásap v právu jihoslovanském« ukázal na veliké podrobnosti způsobu konfiskace majetku jako trestu t. zv. porob či rásap (neb také tureckým slovem »jagma«) v právu jihoslovanském s některými ústavy práv slovanských. Jsou to zejména zajímavá ustanovení ruského práva o t. zv. »potok« a »razgrablenije« či »grabez«. Vše dosvědčuje, že i jižní Slované znali negaci osoby jakožto trest ve stejném rozsahu jako jiní národové. — Konečně sluší se zmíniti o článku prof. Horáčka »Období vázané cechovní politiky živnostenské«, v němž sledován je vývoj cechovního zřízení od nejstarších dob a ukázáno, jak určité složky trvají dosud jen pod jinými názvy. Zejména bylo přihlíženo na základě práce Wintrovy k dějinám cechů českých. Článek odhalil nám se stanoviska historického náš starý hřích, že dosud nemáme podrobných dějin cechů u nás, poněvadž práce Wintrovy přes veškeru znamenitost jsou zastaralé a nedostatečné se stanoviska právně historického, takže nemohou býti základem práce další a naproti tomu v archivech je pro tuto otázku materiálu velmi mnoho. Ča.
II. Kallab ve článku »Příspěvek k nauce o fikcích v právní vědě« uvádí proti Vaihingerovi, že není fikcí v právní vědě, čemu neodpovídá žádná skutečnost na světě toho, co jest, neboť právní věda nezabývá se jen touto skutečností. Nutno tu lišiti fikci zákonnou od fikce vědecké, které potřebujeme, chceme-li právní řád jednotně chápati a do- spívati k spravedlivým rozhodnutím (jako příklady autor uvádí fikci společenské smlouvy a vůle zákonodárcovy, jakož í fikci přirozeného práva).
Krčmář dotýká se otázek pojících se k §u 305, 1323 o. z. se zřetelem ku kolísání hodnoty peněz; Svoboda ukazuje, že nepřekonatelný odpor jako důvod rozluky má v rozlukovém zákoně vedle důvodu hlubokého rozvratu význam jako okolnost, která zesiluje podklad rozvodů povolených bez udání důvodů nebo z důvodů nedostačujících na rozluku, žádá-li se o rozluku na základě rozvodu a dovozuje, že možnost rozsudku pro zmeškání ve sporu o rozvod a možnost přeměny dobrovolného rozvodu v rozluku po třech létech bez důkazu nepřekonatelného odporu otvírá dvojí cestu k rozluce dobrovolné, kterou nechť budoucí zákonodárství otevřeně zamezí nebo připustí. Hermann-Otavský v pojednání o abandonu, t. j. oprávnění loďařově zbaviti se ručení za jednání kapitánovo zůstavením lodi a dovozného věřitelům určuje positivní význam tohoto ústavu právního jako ohraničení jmění námořního vůči jmění pozemnímu pro abandonatární dluhy, negativní pak jeho sproštění dlužního od veškerého právního postupu abandonatárních věřitelů. Storch navrhuje, aby hájení obviněného bylo rozšířeno v řízení přípravném a závazně a neodvisle od žádosti obviněného bylo zavedeno v řízení přípravném, jakož i rozšířeno na činy trestné žalářem (ve smyslu osnovy) a vězením delším šesti měsíců, dále na činy trestné, náležející před soudy porotní a na ty případy, kdy soud podle okolností shledá hájení nezbytným. Hora ukázav, že stranou může býti i kdo není podmětem hmotného práva nebo nemá vůbec vlastnosti právního subjektu, označuje stranou toho, kdo je povolán, aby vystupoval ve sporu jako strana svým vlastním jménem.
Weyr podotýká, že co do záboru a přejímání za náhradu není rozdílu mezi německými státními příslušníky a tuzemci. Z §§ 35—36 náhradového zákona a čl. 207 smlouvy versaillské vyvozuje, že převzetí zabraného majetku příslušníků německé říše bez náhrady je nepřípustno a, že platí pro určení náhrady té předpisy náhradového zákona, rozhodné i pro smíšený rozhodčí soud rozhodující o odvolání. Lašťovka rozebírá rozsah plné moci ministra pro správu Slovenska se zřetelem ku prozatímní ústavě i k ústavě nynější a vyslovuje pochybnosti o dosavadní platnosti zmocňovacího ustanoveni. Dr. Solnař.

Citace:

FUNDÁREK, Jozef, LEUBNER, Ferdinand. Hospodářská posice věřitele v konkursu a vyrovnání.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 10, s. 330-337.