Dr. Jan Reichman: Fašismus.

— Praha, 1923. — Lad. Šotek. — 16». Str. 36, — Kč 4.00. — Nepatrná brožurka tato přináší výklad a vývoj národního hnutí italského. Ihned na počátku připomíná autor, že jde o hnutí ryze italské; analogie našich poměrů je vyloučena. Rozbírá tudíž politické poměry italské v době válečné i poválečné. Proti komunistům povstali fašisti: organisace »Fasci di Combatimento« (bojovné svazky) nebyly jednotné, ale měly společnou basis; zárodkem jejich byli arditi a příslušníci střední buržoasie. V čele jich byl Benito Mussolini, rodák z Romagne, tudíž rodilý republikán a socialista. Z počátku byli fašisti sdružení těch. kdož nebyli spokojeni se stávajícími poměry; toto sdružení nebylo zřejmě orientováno ani na, právo ani na levo. Pomalu mění se fašismus v politickou stranu »Partito Nazionale Fascista«, stranu reakční. »Fašismus jest a zůstane, a to třeba zvláště zdůrazniti, hnutím ryze italským a národním, vyrostlým ze zvláštních hospodářských, dějinných a mravních podmínek italského národa, které stejně jako komunism, zjev vyrostlý z hloubi ruské národní duše, nelze přesaditi do cizí půdy tam, kde pro jeho růst není klimatických podmínek.« Tento výrok autorův (str. 15) jest vlastně tendencí celé brožurky. — V druhé kapitole přistupuje autor k rozboru hnutí a konstatuje rozdíl proti komunismu: kolektivism komunismu zavrhuje osobnost, kdežto fašism, jako hnutí individuelní, bojuje proti nivelisování a zevšeobecnění společnosti. V této kapitole uvádí autor výrok Gorgolíniův (f. jest ideál) a pokládaje takto vnitřní stránku fašismu za vysvětlenou, obrací se k vnější jeho stránce a vykládá o poměru jeho k státu, socialismu a komunismu, k otázkám zahraniční politiky, o jeho ethických podkladech a o poměru k otázce agrární.
Zajímavý jest doslov, v němž autor píše, že dobyli jsme své svobody zahraniční revolucí i dobře organisovaným odbojem doma proti Rakousko-Uhersku. »není nám tedy třeba neorganicky napodobiti hnutí cizí. ať již se jedná o italský fascismus nebo o hnutí probouzejících se Maďarů, o německé Orgesche nebo o bavorské hittlerovské Hackenkreuzllery, či konečně o americký Ku Klux Klan, který federální vládě i vládám jednotlivých států způsobil již značné nepříjemnosti. Všechna tato hnutí jsou nezdravé výstřelky nacionalistického cítění.« Větou: »hnutí národního, za kterým se skrývá jen reakce a zpátečnictví, náš národní život ve svobodném státě nevyžaduje« — příliš legitimuje autor svoji politickou příslušnost. A tato tendence, propletená celým dílkem je právě jeho velkou chybou. Pěkný námět; škoda, že přílišná tendence činí z něho agitační brožurku politické strany.
M. Jirásek.

Citace:

č. 9102. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 10, s. 180-180.