NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8447 —
Č. 8447.

Školství: I. Kdo je »přednostou ústavu« na vysoké škole ve smyslu § 10 zák. č. 78/19? — II. O právních základech organisace české vysoké školy technické v Brně.
(Nález ze dne 22. února 1930 č. 21722/29.)
Věc: Jan C. v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. odb. rada Dr. Frt. Havelka) o remuneraci za vedení ústavu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8447 —
Důvody: St-1 byl dekretem presidenta republiky z 14. září 1921 jmenován řádným profesorem věd právních na české vys. škole technické v Brně. Podáním z 26. února 1927 navrhl rektorát, resp. profesorský sbor zmíněné vysoké školy pro st-le za vedení ústavu v zimním semestru studijního roku 1926/27 remuneraci, a to 1 000 Kč za vedení ústavu věd právních a 1 000 Kč za vedení ústavu národního hospodářství. Min. však nař. výnosem vyslovilo, že nárok na povolení remunerace za vedení ústavu právních věd nelze vzhledem k 2. odstavci § 3 vl. nař. č. 339/19 a vzhledem k oběžníku z 5. ledna 1927 vzíti v úvahu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Podle § 10 zák. č. 78/19 »oni profesoři (vys. škol, srovn. § 15 cit. zák.), kteří jsou přednosty ústavů, klinik a poliklinik, nebo řediteli seminářů, jakož i oni profesoři, kteří konají s posluchači laboratorní, konstruktivní a jiná praktická cvičení, požívají za to remunerace od 1 000 Kč do 2 000 Kč. Tuto remuneraci vyměřuje vyučovací správa, přihlížejíc k veškerým okolnostem, rozhodným pro ocenění výkonu, o který jde, a k návrhům sborů profesorských ...«.78/1919 sb., § 10 Remunerace tyto příslušejí podle § 64 zák. č. 103/26 za semestr.
Vl. nař. č. 339/19, vydané podle § 17 zák. č. 78/19 k provedení jeho, stanoví v § 3 odst. 1, že »remunerace podle § 10 zák. přísluší profesorovi jako přednostovi ústavu, kliniky nebo polikliniky, jako řediteli semináře nebo prosemináře«339/1919 sb., § 3.1 a určuje dále v § 3 odst. 2, že remunerace tato se poskytuje »za značné práce s funkcemi zmíněnými spojené«339/1919 sb., § 3.2, dále že »při ústavech nezáleží na označení, nýbrž na skutečné povaze zařízení, jehož vedení vyžaduje zvláštní námahy«339/1919 sb., § 3.2, konečně, že »není tedy ústavem zařízení, jež slouží v podstatě pouze účelům seminárním«.339/1919 sb., § 3.2
Není mezi stranami sporno, že profesoři, kteří jsou »přednosty ústavů...«, mají právní nárok na remuneraci podle § 10 zák. č. 78/19, na sporu je však, zda st-1 takovým »přednostou ústavu« je, neboť jen z tohoto titulu a nikoliv z ostatních v § 10 uvedených titulů st-1 svůj nárok na remuneraci uplatňuje.
Zákon č. 78/1919 nepodává definice pojmu »ústavu« na vysoké škole; avšak zákon vypočítává vedle sebe ústavy, kliniky, polikliniky a semináře, tedy různé druhy zvláštních zařízení u vys. škol. obvyklých; výpočet tento nevyčerpává všechny druhy podobných zařízení, jakými jsou na příklad také »laboratoře«, »sbírky učebních pomůcek«, »knihovny«, »dílny« a pod. Z toho a ze slovného znění zákona nutno souditi, že výpočet onen v § 10 zák. není demonstrativní, nýbrž že je taxativní a že zákon tu nemíní »ústavem« a to, co v právní theorii a praxi se povšechně ústavem (veřejným ústavem) nazývá, nýbrž určité instituce při vys. školách trvající a obvyklé, které podle specielních norem po případě podle trvajícího zvyku »ústavy« se nazývají.
Pro daný spor neměl nss příčinu zkoumati, zda je ve shodě se zákonem č. 78/19 ustanovení § 3 odst. 2 věty 2 vl. nař. č. 339/19, že »při ústavech nezálež/í na označení«339/1919 sb., § 3.2.v2; otázkou touto se zabývati neměl nss proto příčinu, poněvadž se mohl omeziti na zkoumání, zda nárok st-lem — Č. 8447 —
vznesený má oporu v zákoně samém a poněvadž tu — jak dále bude dovoženo — dospěl k záporné odpovědi.
Zákonodárci ovšem stávající zařízení vys. škol a názvosloví při nich obvyklé bylo dobře známé; když tedy zákon volil jen výrazy shora uvedené: »ústav, klinika, poliklinika, seminář«, je zřejmo, že nelze výpočet tento rozšiřovati o instituce jiné a jinak označované, a že pod pojem »ústav« nelze zejména — jak stížnost se domnívá — subsumovati také »stolice« na vysokých školách, třebas by i ta která »stolice« byla vybavena podobnými náležitostmi (zvláštními místnostmi, vyučovacími pomůckami a prostředky (dotacemi) nebo pomocnými silami), které jsou obvyklé a snad nutné také u ústavů.
Pokud pak jde zejména o poměry na české vysoké škole technické v Brně, jest uvésti také toto:
Pro zmíněnou vysokou školu nebyl dosud vydán zvláštní organisační zákon ani organický statut, jak tomu bylo v příčině obou vysokých škol technických v Praze usnesením býv. sněmu Království Českého z 24. září 1868, schváleného býv. panovníkem dne 18. dubna 1869, resp. v příčině české vys. školy technické v Praze — nyní českého vysokého učení technického — usnesením vlády z 20. srpna 1920 a výnosem min-a škol. z 1. září 1920 č. 53250, a v příčině něm. vys. školy technické v Brně zákonem ze 4. května 1873 č. 92 ř. z.; naopak bylo v příčině české vysoké školy technické v Brně, zřízené rozhodnutím panovníka z 19. září 1899 výn. min. kultu a vyuč. z 26. listopadu 1899 č. 2082 (KUM)], toliko stanoveno, že až do definitivního určení statutu jest pro zmíněnou vys. školu obdobně užívati předpisů organického statutu vys. školy techn. ve Vídni, vydaného — na základě zák. z 10. dubna 1872 č. 54 ř. z. — nařízením min. vyuč. z 20. února 1875 č. 6348 Věstník min. č. 16. — Tento statut — mluvě mimo jiné v § 51 o ústavech, sbírkách, laboratořích a jinakých vědeckých pomůckách« — stanoví v §§ 68 a 69, že na vys. škole jsou k účelům vyučování zřízeny »sbírky, ústavy a knihovna« a že »dotyční odborní profesoři jsou přednosty sbírek a ústavů«; dále mluví § 70 jednak o »stolicích« jednak o »sbírkách a laboratořích«.
Z těchto i jiných ustanovení statutu jest rovněž patrno, že uvedené předpisy rozeznávají také na české vysoké škole technické v Brně mezi stolicemi, ústavy, laboratořemi a sbírkami a že tudíž ani tu nelze název a pojem jeden směšovati s druhým.
»Přednostou ústavu« na vysoké škole státem zřízené a vydržované může ovšem býti jenom ten, koho příslušný orgán státní »přednostou ústavu« ustanovil. — Jmenování vysokoškolských profesorů náleží podle § 1 zák. č. 79/19 a § 64 odst. 1 bodu 8 ústavní listiny presidentu republiky; i kdyby se však ustanovení profesora přednostou ústavu, kliniky, semináře nepokládalo za součást tohoto jmenovacího práva presidenta republiky, bylo by nutno právo to vindikovati ve smyslu § 64 odst. 2 úst. listiny pro min. škol. a nemohlo by právo to býti požadováno pro úřady akademické (profesorské sbory a pod.), když není zákona, který by jim kompetenci takovou vyhražoval.
Pro daný spor nemá proto významu, zda snad profesorský sbor české vys. školy technické v Brně st-le za přednostu ústavu pokládá — Č. 8448 —
a jej tak označuje. Opaku nelze vyvoditi zejména ani z § 10 odst. 1 věty 2 zák. č. 78/19, poněvadž tam se vyhrazuje profesorskému sboru jenom »návrh« za účelem vyměření remunerace, z čehož nelze dovozovati, že by takový návrh profesorského sboru byl pro vyučovací správu závazný vůbec a zejména po té stránce, koho by bylo za »přednostu ústavu« považovati.
St-1 žádným ze shora uvedených činitelů státu (presidentem republiky, vládou, ministrem školství) přednostou ústavu jmenován (ustanoven) nebyl, naopak stížnost sama dovolává se jmenovacího dekretu st-lova, v němž st-1 byl vybídnut, aby »se dohodl s rektorem vys. školy«, mimo jiné také — »o převzetí stolice správě st-le svěřené«. Že však pojem »stolice« nelze směšovati s pojmem »ústav«, bylo uvedeno již shora.
Ustanovení st-le »přednostou ústavu« nelze ovšem spatřovati v tom, že min. jemu dříve remuneraci podle § 10 zák. 78/19 povolovalo, poněvadž státní správa má možnost poskytovati jednotlivému státnímu zaměstnanci určité platy i nad zákon, čímž však není založen nárok zaměstnance na další povolení téže výhody.
Není tudíž st-1 »přednostou ústavu« ve smyslu § 10 zák. č. 78/19, a nelze již proto shledati v nař. rozhodnutí nezákonné porušení jeho práv; bylo tedy stížnost zamítnouti, aniž měl nss již příčinv zabývati se výtkou stížnosti, která tvrdí, že předpisy § 3 vl. nař. č. 339/19, resp. výnos min. škol. z 5. ledna 1927 č. 140011 jsou v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8447. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 425-428.