NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 10142.

Vojenské věci: Jak jest postupovati při rozhodování o nároku vojenského gážisty v záloze na zaopatřovací požitky, zejména co do způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání?
(Nález ze dne 12. listopadu 1932 č. 16948.)
Prejudikatura: Boh. A 8271/29, 9857/32, 9862/32 a j.
Věc: Arnošt L. v B. (adv. Dr. Jindřich Lebeda z Liberce) proti ministerstvu národní obrany o zaopatřovací požitky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo mno st-lovu žádost z 26. ledna 1930 o přiznání vojenských zaopatřovacích požitků z těchto důvodů: »Superarbitrací, která byla konána dne 15. června 1923, bylo prokázáno, že vady, jež byly zjištěny, vznikly před nastoupením do činné vojenské služby a že jste činnou službu vojenskou již nekonal. Nepozbyl jste tedy vojenskou službou schopnosti k přiměřenému občanskému povolání a nemáte podle §§ 97, 98 a 16 zák. č. 76/22 nároku na vojenské platy zaopatřovací (výslužné).«
Stížnost spatřuje vadnost řízení především v tom, že prý nař. rozhodnutí není náležitě odůvodněno, dále v tom, že předpoklady nař. rozhodnutí, jakoby vady st-lovy, zjištěné superarbitrací z 15. června 1923, byly vznikly před nastoupením činné služby vojenské a jakoby st-1 byl přiměřeného občanského povolání schopen, jsou prý úplně nesprávné a v odporu se skutečností a tím i vývody na nich založené.
Námitku vadnosti řízení pro nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Nss shledal však řízení vadným po jiné stránce. Ustanovení § 16 zák. č. 76/22, jehož se nař. rozhodnutí dovolává, stanoví dvě podmínky pro přiznání nároku na vojenské zaopatřovací požitky vojenských gážistů v záloze: 1. že utrpěli poruchu (poškození) zdraví bez vlastní úmyslné viny v činné službě za okolností naznačených v § 3 cit. zák. a 2. že pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání buď trvale nebo dočasně. Prov. nař. vl. č. 186/23 stanovilo pak »k § 16« v odst. 1, že při posuzování nároku na výslužné nečiní se rozdílu, byla-li porucha (poškozeni) zdraví, zakládající tento nárok, získána nebo pouze zhoršena ve službě vojenské, že stačí, byla-li jen v příčinné souvislosti s touto službou (srov. Boh. A 8271/29).
Podmínky nároku ve smyslu § 3 zák. č. 76/22 dlužno zjistiti superarbitračním řízením, které v době v daném případě rozhodné bylo upraveno ještě rakouskou služební knihou A - 42. Podle §§ 1 a 2 c) zmíněné služební knihy dlužno při superarbitraci vojenských gážistů v záloze lišiti účel superarbitrace podle toho, zda se gážista považuje pro své oslabené zdraví za neschopna ke službě, či zda činí nárok na zákonné vojenské zaopatřovací požitky. Podle různého tohoto účelu liší se i nález a návrh superarbitrační komise ve smyslu § 31 cit. služ. knihy potud, že obsahuje buď jen usnesení superarbitrační komise o klasifikaci superarbitrovaného co do způsobilosti ke službě a schopnosti k přiměřenému občanskému povolání (§ 32 služ. knihy A-42 a výnos mno ze 7. února 1921 č. 154278 osob. z r. 1920, uveřejněný ve V. V. z r. 1921 č. 10 čl. 111), nebo také usnesení o návrhu na zaopatřovací požitky (§§ 33 a 34), při čemž dlužno podle § 31 odst. 5 již v nálezu uvésti a posouditi okolnosti, které odůvodňují nárok na trvalé výslužné, jestliže gážista žádá o ně před dokončením l0leté služby. V § 35 služ. knihy stanoveno, že nález a návrh superarbitrační komise přezkoumá min. války (nyní mno) s hlediska lékařského i co do započtení doby a výměry výslužného, svými odbornými odděleními a vydá rozhodnutí, že však může za účelem konečné klasifikace naříditi, aby gážista byl osobně vyšetřen zvláštní komisí u min zřízenou. Posléz uvedený předpis byl však modifikován ustanovením čl. I »k § 3« odst. 1 vl. nař. č. 186/23 ve znění čl. I vl. nař. č. 199/26, podle něhož podkladem pro přiznání nároku na vojenské zaopatřovací požitky a pro druh těchto požitků jest nález a návrh superarbitrační komise, a ministerstvo rozhodne o návrhu jejím.
V daném případě položil žal. úřad za základ svého rozhodnutí výsledek superarbitrace z 15. června 1923, která — jak ze správních spisů zřejmo — byla provedena k žádosti st-lově z 10. února 1923 jediné za účelem zjištění st-lovy způsobilosti k vojenské službě.
Z této skutečnosti vyplývá vzhledem k předpisům shora citovaným: 1. že zjištění superarbitrační komise nebyla provedena se vztahem na otázku nároku st-lova na zaopatřovací požitky, jichž st-1 tehdy nežádal, a že proto ani usnesení superarbitrační komise neobsahuje vůbec návrhu o zaopatřovacích požitcích podle §§33 a 34 služ. knihy A-42, 2. že nález a návrh superarbitrační komise, podaný dne 15. června 1923, tedy před účinností vl. nař. č. 183/23 (nastavší podle čl. II téhož nař. dnem 15. října 1923) i před účinností vl. nař. č. 199/26 (nastavší podle jeho čl. II teprve dnem 30. října 1926) obsahuje ve smyslu tehdy platného předpisu § 31 odst. 5 služ. knihy A-42, resp. výnosu mno z 5. července 1922 č. 395639 osob. důst. pouze zjištění, zda st-1 pozbyl schopnosti k přiměřenému občanskému povolání vykonávanému v době superarbitrace, t. j. povolání obchodníka s dřívím, takže pouze tohoto povolání může se týkati výrok superarbitrační komise: »Povolání schopen«; nemohl však obsahovati zjištění ve smyslu odst. 2 »k § 16« vl. nař. č. 186/23 o tom, zda st-1 vykonával před nastoupením činné služby vojenské zaměstnání jiné, jak stížnost tvrdí lesnické, a zda zaměstnání vykonávané v době superarbitrace jest méně cenné než ono zaměstnání dřívější, v kladném případě pak zda a v jaké míře pozbyl stěžovatel schopnosti k onomu dřívějšímu povolání v příčinné spojitosti s vojenskou službou, ať porucha zdraví jeho vznikla nebo byla jen zhoršena touto službou.
Jestliže tedy nař. rozhodnutí, rozhodujíc o st-lově žádosti za přiznání nároku na vojenské zaopatřovací požitky z 26. ledna 1930, t. j. již za účinnosti obou prve zmíněných vl. nař. č. 186/23 a č. 199/26, dovolalo se superarbitrace z 15. června 1923, provedené za jiným účelem a za jiného právního stavu, při níž superarbitrační komise nezjišťovala a podle tehdy platných předpisů ani nemohla zjišťovati skutečnosti pro jich přiznání podle § 16 zák. č. 76/22 a vl. nař. č. 186/23 »k § 16« rozhodných, jejíž výsledky byly ostatně zhodnoceny již rozhodnutím mno z 25. července 1923 č. 676296/14 odd. z r. 1923, a má-li podle vl. nař. č. 199/26 nález a návrh superarbitrační komise tvořiti podklad rozhodnutí mno o zaopatřovacích požitcích, jest zřejmo, že žal. úřad neměl pro svůj zamítavý výrok dostatečného podkladu ve smyslu zákona, resp. že nevyvodil svůj úsudek cestou zákonem předepsanou; jest proto řízení rozhodnutí tomu předcházející vadné.
Na tom nemůže nic změniti ani okolnost, že zdravotní oddělení mno podalo o superarbitraci z 15. června 1923 vyjádření, že st-1 jest »přiměřeného občanského povolání schopen a že nemá nároku na vojenské zaopatření«, neboť za účinnosti vl. nař. č. 186/23 a 199/26 může býti podkladem rozhodnutí mno — jak již řečeno — pouze nález a návrh superarbitrační komise, který však s hlediska nyní uplatňovaného nároku není úplný.
Neúplnost skutkového zjištění žal. úřadu záleží i v tom, že úřad — dovolávaje se superarbitrace z 15. června 1923 — zjišťuje, že vady st-lovy vznikly před nastoupením činné služby vojenské, ale přehlíží, že tato komise uvedla též, že asthma bronchiale s těžkým chronickým katarhem trubic dýchacích vojenskou službou něco se zhoršilo, tedy příčinnou spojitost vady té s vojenskou službou nevyloučila.
Vady zmíněné jsou podstatné, neboť ztížily nejen řádnou obranu st-li, ale zabraňují též řádné přezkoumání nař. rozhodnutí nss-em.

Citace:

č. 10142. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 559-561.