Volení zástupci lidu a nutu amovibiles. Jak se zdá, hudeme v důsledku usnesení brněnského sjezdu československé strany socialistické v několika týdnech opět svědky toho, jak volební soud bude zbavovati mandátu poslance, kteří se rozešli s vedením strany. Nechceme samozřejmě v tomto časopise obírati se politickými důsledky · onoho usnesení, nýbrž chceme jen připomenouti, že dosavadní praxe volebního soudu jest s to, aby úplně sdiskretovala zásadu poměrného hlasovacího práva. Umožnivši stranám, aby vyloučivše poslance ze strany z důvodů, jež veřejností ani volebním soudem nemohou býti přezkoumávány, mohly se s úspěchem domáhati toho, aby vyloučený poslanec byl zbaven mandátu, degradovalo zákonodárství a ještě více praxe volebního soudu v odporu se zásadami ústavní listiny, poslance a senátory, kteří se jindy hrdě nazývali Svobodnými zástupci národa, na pouhé delegáty stran, kteří jsou ad nutum amovibiles. Měla-li by nynější praxe potrvati, byla by snesitelnou jen tenkráte, uskuteční-li se to, zač se již několikráte prof. Weyr přimlouval: aby také jednání uvnitř politických stran byla upravena zákonem a postavena tak pod kontrolu. Dokud se tak nestane, bude každé zbavení mandátu, aniž bychom chtěli při tom posuzovali správnost názoru té neb oné strany, spojeno s pocitem, že děje se tu násilí svobodě lidského přesvědčeni. Tento pocit jest tím více oprávněn, že poslední novela k zákonu o volebním soudu zbavila tento tribunál volnosti rozhodovací, práva posuzovati každý jednotlivý případ podle merita, a umožnila politickým stranám, aby prostou absencí jich zástupcův učinily výhodný pro ně dřívější nález nezměnitelným. je.