NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 10394.

Spediční smlouva, podle níž se zákazník zavázal dodati spediční firmě k lodní přepravě zboží, jest svou povahou smlouvou o dílo a platí tu též § 1168 obč. zák.
Bursovní zvyklosti Pražské plodinové bursy vztahují se i ke spedičním smlouvám, týkajícím se paroplavby na Labi.
Bursovní zvyklosti nejsou obchodním právem obyčejovým po rozumu čl. 1 obch. zák., platícím jen podpůrně, nýbrž obchodními zvyklostmi ve smyslu čl. 279 obch. zák., mají moc vížící, poněvadž o každém, kdo činí na burse obchody, jest rozumně předpokládati, že jedná za podmínek, za nichž se tam všechny obchody vyřizují, a že se jim podrobuje.
Bursovní zvyklosti máji přednostní platnost i před dispositivními normami obchodního zákona a nemohou býti derogovány obyčejovým právem zmíněným v čl. 1 obch. zák.
Pokud jest podle § 40 bursovních zvyklostí Pražské plodinové bursy považovati spediční obchod za zrušený.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1930, Rv I 2026/29.)
Žalující zasilatelská firma sjednala se žalovanou firmou dne 15. září 1925 na pražské burse v obchodních hodinách spediční smlouvu, podle níž se zavázala žalovaná firma dodati žalující firmě k říjnové lodní přepravě z Mělníku do Hamburku 100 vagonů ječmene za odměnu 4 Kč 90 h za 1 q. Žalovaný v měsíci říjnu vůbec zboží ku přepravě nedodal, nýbrž chtěl tak učiniti až 11. listopadu 1925. Když však žalující firma žádala za přepravu v listopadu vyšší sazbu 8 Kč 90 h, dal žalovaný ječmen přepraviti jinou firmou za sazbu 5 Kč 60 h za 1 q. Poněvadž žalovaný nedodržel takto smlouvu, podle níž měl ječmen dodati k přepravě v říjnu, domáhala se na něm žalující firma odškodného (Reufracht) v zažalované výši. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Nižší soudy zaujaly stanovisko, že spediční smlouva, o niž tu jde, jest svou povahou smlouvou o dílo po rozumu § 1151 druhá věta a § 1165 a násl. obč. zák. a že tu platí i ustanovení § 1168 obč. zák., a uznaly žalobní nárok důvodem po právu vzhledem ke zjištění, že žalující firma byla k přepravě ječmene ochotna a k provedení přepravy (díla) nedošlo jen proto, že žalovaný v říjnu 1925 přes opětovnou výzvu žalobkyně ječmen k přepravě nedodal. Na základě posudků znalců zjistily nižší soudy dále, že nebylo potřebí, by žalobkyně popřála žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění, poněvadž prý není obchodní zvyklostí poskytovati dodatečnou lhůtu obchodníku, jenž má zboží dodati k nalodění a neučiní tak v umluvený čas. Při tom však vzaly nižší soudy podle přípisu Pražské plodinové bursy ze dne 10. listopadu 1927 za prokázáno, že obě smluvní strany jsou členy pražské plodinové bursy a že i smlouvy spediční patří mezi obchody na pražské burse sjednávané, mají však za to, že smlouvy ty, pokud se týkají plavby po Labi, podléhají zvláštním zvyklostem spedičním, vyvinuvším se pro labskou paroplavbu, a nepodléhají zvyklostem pražské plodinové bursy. Tomuto právnímu názoru nižších soudů však nelze přisvědčiti, neboť podle § 1 burzovních zvyklostí vztahují se tyto zvyklosti, pokud strany jinak neumluvily, ke každému obchodu o zboží, s nímž se na Pražské plodinové burse obchoduje, byl-li obchod uzavřen na burse, tedy i ke smlouvám spedičním, týkajícím se paroplavby na Labi, poněvadž stanovy Pražské plodinové bursy nerozeznávají mezi spedičními obchody, týkajícími se dopravy po suchu a dopravy po vodě, a neprávem proto nižší soudy v tom směru rozeznávají a spediční smlouvy o dopravě po vodě z působnosti bursovních zvyklostí vyjímají. Právní názor nižších soudů, že tu neplatí zvyklosti Pražské plodinové bursy, jest tedy právně mylným (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), neboť bursovní zvyklosti nejsou obchodním právem obyčejovým po rozumu čl. 1 obch. zák., platícím jen podpůrně, nýbrž obchodními zvyklostmi ve smyslu čl. 279 obch. zák., obsahujíce četné odchylky od psaného práva. Mají moc vížící, poněvadž o každém, kdo na burse činí obchody, jest rozumně předpokládati, že jedná za podmínek, za nichž se tam všecky obchody vyřizují, a že se jim podrobuje (Unterwerfungswille, srov. Staub-Pisko, Komentář k čl. 1 § 10 a k čl. 279 § 5, pak Randa, Právo obchodní: O pramenech obchodního práva). Poněvadž obchodní zvyklosti, tedy i bursovní zvyklosti slouží k výkladu vůle stran, jsou bursovní zvyklosti součástí práva smluvního a mají přednostní platnost i před dispositivnímí normami obchodního zákona a nemohou býti derogovány obyčejovým právem zmíněným v čl. 1 obch. zák., poněvadž toto právo platí jen tam, kde strany neumluvily nic odchylného, a tu právě bursovní zvyklosti jako součást smlouvy stran vylučují plat- nost práva obyčejového, ano i platnost zákonné dispositivní normy. Poněvadž však, jak zjištěno, jsou obě strany členy Pražské plodinové bursy a spediční smlouva byla uzavřena na burse v bursovních hodinách, byla žalobkyně povinna podle §§ 19, 36 a 37 bursovních zvyklostí, jimž se strany mlčky podrobily, zjistiti protestem (oznámením porušeni smlouvy) toto porušení žalovaným do dvou všedních dnů buď u bursovního sekretariátu, neb u veřejného notáře, neb u soudu, nebo přímo doporučeným dopisem druhé straně zaslaným pod ztrátou veškerých práv, vyplývajících pro ni z nesplnění smlouvy. Jest nesporno, že žalobkyně neučinila tento protest; následkem toho byla podle § 39 bursovnich zvyklostí smlouva mlčky prodloužena na 8 dnů a mělo následovati splnění smlouvy osmého dne, počítajíc od původního dne splatnosti. Když smlouva nebyla ani potom splněna (žalovaný nabízel, jak z korespondence plyne, odevzdání ječmene k dopravě až 11. listopadu 1925), měla žalobkyně podati opětně protest do dvou dnů. Nesporno jest, že žalobkyně tak ani nyní neučinila a jest proto podle § 40 bursovních zvyklostí považovati obchod za zrušený a nemůže žalobkyně již činiti žádné nároky ze smlouvy, vyjmouc nárok na vrácení závdavku, byl-li složen, což však v souzeném případě ani netvrdila. Poněvadž jak dolíčeno, nemůže žalobkyně podle těchto bursovních zvyklostí, opomenuvši včasný protest, činiti žádné nároky ze smlouvy tvořící základ žalobní pohledávky, kromě nároku na vrácení závdavku, který neuplatňuje, bylo dovolání žalovaného vyhověti a změnou rozsudku odvolacího soudu žalobu zamítnouti.

Citace:

Č. 7735. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 305-306.