NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 10805.

Zaměstnanci veřejní.— Řízení správní: * Odvolání proti rozhodnutí disciplinární komise I. instance je podáno včas jenom tehdy, bylo-li v předepsané lhůtě odvolací podáno nebo zasláno poštou na předsedu disciplinární komise I. instance (§ 133 služ. pragm.), a nestačí, bylo-li podáno nebo zasláno poštou (§ 151 odst. 2 služ. pragm.), byť i v odvolací lhůtě, na disciplinární komisi I. stolice, nedošlo-li předsedy včas.
(Nález ze dne 25. října 1933 č. 17.746.)
Věc: Ladislav S. v R. proti vrchní disciplinární komisi při ministerstvu vnitra v Praze o včasnost opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem disc. komise I. instance při župním úřadě ve Zvolenu z 24. května 1928 byl st-l, notářský tajemník v O., uznán vinným spáchání disc. přečinů příčících se §§ 21, 24 a 25 služ. pragm. a uložen mu disc. trest podle lit. b) § 93 sl. pragm., vyloučení z postupu do vyšších platů na dobu jednoho roku. Současně bylo vysloveno, že dočasné zbavení st-le úřadu končí dnem, kdy nález tento nabude moci práva, kdy též pomine účinnost obmezení požitků na 2/3 platů. Nález tento opatřen byl poučením, že z něho možno podati odvolání ve smyslu §§ 132 a 133 služ. pragm. do 14 dnů po doručení u předsedy disc. komise I. instance na vrchní disc. komisi u min. vnitra. Odvolání, jež st-l z nálezu tohoto podal, odmítl předseda disc. komise I. stolice při zem. úřadě v Bratislavě výměrem z 26. dubna 1930 ve smyslu § 133 odst. 2 služ. pragm. jako opožděné v podstatě s tímto odůvodněním: Odvoláním napadnutý nález disc. komise I. instance, v němž je výslovně uvedeno, že odvolání proti tomuto nálezu možno podati do 14 dnů od doručení u předsedy disc. komise, doručen byl st-li dne 27. června 1928. Podle předloženého podacího lístku podal st-l svoje odvolání dne 5. července 1928 na poštu, avšak nikoli na adresu předsedy disc. komise, nýbrž na župní disc. komisi I. instance ve Zvolenu a tak poslal toto odvolání nikoli na adresu určenou správně v nálezu, nýbrž na adresu nesprávnou. Odvolání toto došlo předsedovi disc. komise I. instance při zem. úřadě v Bratislavě dne 20. července 1928, tedy 9 dní po uplynutí odvolací lhůty, v důsledku čehož bylo nutno odvolání to odmítnouti jako opožděné.
Další odvolání st-lovo zamítla vrchní disc. komise při min. vnitra bez ústního jednání jako bezdůvodné, uznavši za správné důvody výměru v odpor vzatého, o čemž byl st-l zpraven výměrem vrchní disc. komise ze 7. března 1931.
O stížnosti uvážil nss:
Na sporu je jedině otázka procesní, zda odvolání st-lovo, podané z nálezu disc. komise I. instance při župním úřadě ve Zvolenu bylo podáno včas. Směrodatným je pro řešení otázky té předpis § 133 odst. 1 služ. pragm., podle něhož odvolání z nálezů disc. komise I. instance má býti podáno do 14 dnů po doručení disc. nálezu u předsedy disc. komise. Služební pragmatika zřizuje sice k provádění disc. řízení zvláštní komise — disc. komise I. instance a vrch. disc. komise u ústředního úřadu (§§ 100 a násl. služ. pragm.), jednání a rozhodování v disc. věcech pak přikazuje disc. senátům, sestávajícím z předsedy nebo jeho náměstka a ze čtyř přísedících (§ 104), přes to však stanoví v § 133 odst. 1, že opravné prostředky proti rozhodnutím disc. komise jest podati u předsedy disc. komise. Ustanovení toto má svůj zákonný důvod v tom, že služební pragmatika přiznává předsedovi disc. komise v § 133 odst. 2 právo, podané odvolání v některých případech (jde-li o odvolání nepřípustné, opožděné, nebo bylo-li podáno osobou nelegitimovanou) a limine a to přímo bez usnesení disc. senátu odmítnouti. Z vůle zákona je tedy místem podacím, kde odvolání z disc. nálezů mají býti podána, předseda disc. komise I. stolice a nikoli disc. komise nebo úřad, při němž je disc. komise zřízena. Služební pragmatika připouští arciť v § 151 podati odvolání i poštou, ve kterémžto případě dny poštovní dopravy se do stanovené lhůty nepočitají (§ 151 odst. 2 poslední věta), leč ustanovení toto může vzhledem ke striktnímu předpisu § 133 odst. 1 služ. pragm. míti na mysli jen taková podání, která jsou řízena na stanovené místo podací, nemůže se však vztahovati na takové zásilky po- štovní, které jsou zaslány jinam než na určené místo podací. Nezáleží pak na tom, zda místo, kam zásilka nesprávně byla zaslána, je úřadem či nikoli, ježto zákon v tomto směru nečiní rozdílu.
Z toho, co dosud bylo uvedeno, plyne, že odvolání st-lovo, o něž se jedná, by bylo bývalo podáno včas i tehdy, kdyby je st-l ve stanovené lhůtě odvolací byl zaslal poštou na předsedu disc. komise I. instance, jak o tom byl nálezem I. stolice poučen; to se však v daném případě nestalo, ježto st-l, jak sám tvrdí, svoje odvolání zaslal »župní disc. komisi I. instance«, tedy jinému místu než stanovenému místu podacímu (předsedovi disc. komise I. instance). Nemůže se proto st-l dovolávati ustanovení o nezapočítatelnosti doby poštovní dopravy do lhůty rekursní (§ 151 odst. 2 posl. věta služ. pragm.), ani nemůže s úspěchem tvrditi, že rozhodným je v daném případě datum poštovního razítka.

Citace:

Č. 10805. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 489-491.