NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917) - K universitnímu dědictví knížete-arcibiskupa dra. Kohna

Hovorna.

K universitnímu dědictví knížete-arcibiskupa dra. Kohna
dovolte právníku několik poznámek:
Dle souhlasných zpráv odmítl nadační úřad, v tomto případě ministerstvo kultu (zpravidla jest jím místodržitelství), přijetí dědictví jako nadace proto, že ke zřízení university je třeba zákona, a ohledně této podmínky je zcela nejisto, zdali vůbec a kdy nastane. Jest na první pohled i laiku zřejmo, že tento důvod k odmítnutí nadace státem jako zákonným patronem nad nadacemi nestačí, neboť nejistota neznamená nemožnost splnění této podmínky, a jen taková nemožnost, dále pak případná nedovolenost, protizákonnost neb nemravnost účelu oprávňovala by úřad nadační, nadaci odmítnouti. Že těchto poslednějších závad u univ. nadace dra. Kohna není, netřeba dokládati. Ovšem při rozptýlenosti a kusosti všech zákonných předpisů o nadacích státu resp. úřadům jeho nikde předepsáno není, zdali a kterou nadaci přijati či z jakých důvodů ji odmítnouti mají. Ale z toho neplyne, že by úřad nadační tu mohl jednati výhradně, nezodpovědně a bez nápravy instanční jedině na svůj vrub a dle svého uznání; toto jest a musí zůstati obmezeno všeužitečným rázem nadací vůbec, jejž historický vývoj, praxe i literatura právnická vykládá dokonce tak závazně a těsně, že i věnování určená jen nepatrnému počtu osob (různé nadace rodinné, zejm. stipendijní a p.) pokládá za plnoprávné nadace, jež stát přijati a chrániti jest povinen. Oč více platí toto pro stát směrodatné kriterium všeužitečnosti a tudíž povinného přijetí pro nadaci směřující ke zřízení vysoké školy pro celý národ, jehož jazyk jest uznán základními zákony státními za úplně rovnoprávný (zejm. i v oboru školství)! Také směrodatný v té příčině dvor. dekret ze dne 7. června 1841 č. 541. sb. z. s. nic o »volnémni uvážení« úřadů správních při rozhodování o přijatelnosti nadací nemluví, i nutno již z toho souditi, že nepříčí-li se účel nadace zákonům neb dobrým mravům, je-li naopak vyloženě šlechetný, prospěšný a možný, zákonodárce nechtěl, aby nadace byla zamítána.
Rozhodnutí ministerstva nemůže tedy býti definitivním, nýbrž podléhá zajisté všeobecnému opravnému prostředku všeho řízení administrativního, t. j. stížnosti ke správnímu soudu, poněvadž k tomuto nelze si stěžovati jen tehdy, jestliže a pokud věc zůstavena jest volnému uvážení úřadů správních (na př. udělení neb odepření koncese a p.). Kdo ke stížnosti takové jest legitimován, může se jen na pohled zdáti záhadno: Při věnování mezi živými byl by jím na všecek způsob věnovatel; zemřel-li tento zřídiv nadaci na případ smrti (jak nejčastěji se děje), jest jím patrně předně, nikoli však výhradně, ten, komu zůstavítel uložil pečovati o splnění své poslední vůle, tedy zde vykonavatel její, mimo něj však zajisté i dědici sami, pokud k dědictví se přihlásili, ba máme za to, že i designovaná správa nadační ev. designovaný depositář jmění nadačního (zde kapitula olomucká).
Stížnost ke správnímu soudu nemá ovšem účinku odkládacího, což je významno potud, že pro případ odpadnutí nadace nastoupila by posloupnost ze zákona, t. j. po jedné třetině ve prospěch sídelního kostela zůstavitelova (dómu sv. Václava v Olomouci), chudých (»spojeného chudinského ústavu« v Olomouci, spravovaného starostou města a farářem u sv. Mořice) a příbuzných. Vskutku také v posledních dnech objevily se v listech zprávy, že štýrská fin. prokuratura již jmenem prvních dvou subjektů přihlášku dědickou k soudu po- dala; a potud ovšem nelze sdíleti předpokladu a naděje »N. L.« těchto dnů vyslovené, že by dóm u sv. Václava v Olomouci byl jediným pak dědicem, od něhož by se bylo možno nadíti svým časem i beze sporu vrácení jmění nadačního svému účelu. Tomu vadila by již zase zákonná a povinná péče státu o neztenčené zachování jmění církevního, především kostelního, kterou na základě jasných a přesných předpisů zákona ze dne 7. května 1874 č. 50. ř. z. vykonává, stejně pak ráz a správa uvedeného ústavu chudinského. Ale rovněž nemůže býti o tom pochybnosti, že by stěžovatel u správního úřadu do- sáhl odkladu odevzdání pozůstalosti v hořejším smyslu (pokud by tak neučinili soud pozůstalostní sám — viz doleji), poněvadž úřad správní odklad takový dle § 17. zák. o správ. soudě musí povoliti, nevyžaduji-li zřetele veřejné neprodleného výkonu jeho rozhodnuti a byl-li by výkonem jeho stěžovatel nenahraditelně poškozen, což je při ev. výplatě »chudým« a příbuzným samozřejmé.
Konečně nelze však přehlédnouti další, svrchovaně důležité okolnosti, ve veřejné diskusi této záležitosti podivným způsobem skoro nepovšimnuté, že dr. Kohn pro případ, že by stát nebo někdo jiný českou universitu na Moravě zřídil, ustanovil, že jmění jím k tomu konci věnované má připadnouti buď na zřízení akademie věd, neb jiného kulturního ústavu českého na Moravě. Tím založil zajisté právoplatnou substituci rovněž ve způsobu nadace (jiné), proti jejíž přijetí není ani té domnělé závady, jako proti nadaci universitní. O této substituované eventuální nadaci se však, soudíc dle mlčení všech zpráv, výnos ministerský vůbec ani nezmiňuje, nezamítá jí tedy. Tato ev. substituovaná další nadace nemůže býti zmařena ani nepřijetím nadace universitní, ani jinakou přihláškou dědickou. Oním proto ne, že přece ministerstvo nevyslovilo a nemohlo přirozeně vyslovit!, že stát na Moravě nikdy českou universitu nezřídí (vždyť vlastní minist. důvod: nutnost resp. podmínka zákona, vymyká se nejen dohadu, nýbrž i kompetenci ministerstva, závise jen od panovníka a říšské rady) — přihláškou jiných dědiců proto ne, že soud pozůstalostní dle § 159. nesp. říz. z moci úřední musí pečovati o zaplacení neb zajištění »zbožných odkazů«, jimž dle ustáleného názoru theorie i praxe na roven klásti sluší odkazy resp. instituce ve prospěch účelů dobročinných a kulturních. Vyřízením soudu pozůstalostního na děd. přihlášky dědiců ze zákona dostane se alespoň tato otázka také na instanční pořad soudů. Pravíme také, poněvadž ovšem i o nadaci substituované a nijakým nedostatkem zákona nepodvázané platí vše to, co o remeduře soudem správním shora bylo pověděno.
Amicus Plato.

Citace:

K universitnímu dědictví knížete-arcibiskupa dra. Kohna. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 1, s. 64-66.