Č. 8232.

Živnostenské právo: Paragraf 7 odst. 2. nař. min. obch. a vnitra z 30. března 1899 č. 64 ř. z. o úpravě obchodu s láhvovým pivem byl derogován předpisem § 38, odst. 1 novely k živn. řádu č. 26/1907 ř. z.
(Nález ze dne 12. listopadu 1929 č. 20 035.)
Věc: Emil R. v D. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku § 11 živn. ř.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l opověděl dne 24. března 1905 v Duchcově obchodní živnost podle § 38 živn. řádu bez jakéhokoli obmezení. Trestním nálezem osp-é v D. ze 13. dubna 1927 odsouzen byl st-l k peněžité pokutě 30 Kč, případně do vězení na 3 dny, pro přestupek § 11 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že prodával neoprávněně láhvové pivo. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp odvolání st-lovu z nálezu toho podanému, »poněvadž skutková podstata přestupku, jemu za vinu kladeného, jest zjištěna seznáním kontrolního orgánu a doznáním st-lovým. Vzhledem k ustanovení § 7 min. nař. z 30. března 1899 č. 64 ř. z. jest nutno, aby obchodník smíšeným zbožím, hodlá-li obchodovati také pivem v láhvích, obchod s láhvovým pivem výslovně opověděl.«
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že předpis § 7 tohoto nař. jest dosud platným právem.
Stížnost po stránce skutkové nepopírá, že st-l prodával láhvové pivo, ani netvrdí, že obchod tento výslovně opověděl, namítá však, že předpis § 7 cit. min. nař. byl zrušen pozdějším ustanovením § 38 živn. řádu v novém znění, a dovozuje, že st-l opověděl živnost podle § 38 živn. řádu bez omezení na určité zboží nebo určité druhy zboží. Opověď takovéto neomezené živnosti opravňuje st-le obchodovati každým zbožím, jehož prodej není vázán zvláštním povolením tedy i láhvovým pivem, které jest ve volném prodeji. Proto při obchodní živnosti beze všeho omezení, jakou st-l opověděl, není třeba obchod s láhvovým pivem zvláště odpovídat. Nss shledal stížnost důvodnou.
§ 38 odst. 1 zák. z 15. března 1883 č. 39 ř. z. ustanovoval, že opověď živnosti obchodní, není-li obmezena na určité zboží nebo na určité druhy zboží, zavírá v sobě právo obchodovati se všelikými zbožím, které jest dovoleno prodávati volně a jehož prodej není vázán zvláštním dovolením. Pokud se týče obchodu s láhvovým pivem byl obchod tento upraven nařízením min. obch. a vnitra z 30. března 1899 č. 64 ř. z., vydaným na základě § 24 živn. řádu (zák. z 15. března 1883 č. 39 ř. z.) a zák. ze 4. července 1896 č. 205 ř. z. § 7 tohoto nař. ustanovil, že majitelé drobných živností obchodních (zák. ze 4. července 1896 č. 205 ř. z.), kteří obchod s láhvovým pivem nikoli výlučně, nýbrž vedle prodeje jiných věcí provozují nebo příští provozovati zamýšlejí, nemají ode dne, kterého toto nařízení nabude moci, práva k živn. stáčení piva do lahví a k obchodu s láhvovým pivem již na základě svého živn. oprávnění, nýbrž že také pro tyto živnostníky platí předpisy tohoto nařízení. Zamýšlený obchod s láhvovým pivem mají živn. úřadu ohlásiti. Zákonným podkladem, na němž toto ustanovení posledního odstavce § 7 cit. min. nař. bylo vydáno, jest v jeho úvodě uvedený a v § 7 opětně dovolaný zák. ze 4. července 1896 č. 205 ř. z. o úpravě rozsahu oprávnění některých drobných živností obchodních, který v § 1 odst. 2 zmocnil moc nařizovací, aby rozsah oprávnění drobných živností obchodních se skrovnější zásobou zboží a s omezením na prodej výrobků méně cenných při provozování toliko místním (prodej zboží smíšeného, krupařství, hokynářství, obchod s potravinami a pod.) upravila způsobem nařizovacím, vyslechnuvši obch. komory a zúčastněná společenstva a ve 2. odst. § 2 ustanovil, že tím dnem, kterého nař. v § 1 vytčené, nabude moci, smějí drobné živnosti obchodní, jím upravené, býti provozovány toliko v rozsahu tam uvedeném. Zákon ze 4. července 1896 č. 205 ř. z. byl však výslovně zrušen čl. 3. odst. 2. zák. ze 5. února 1907 č. 26 ř. z. o změně a doplnění živn. řádu. Podle odstavce 1 článku 3. tohoto zák. nabyl zák. č. 26/1907 účinnosti 6 měsíců po jeho vyhlášení, jež stalo se v říš. zákoníku dne 16. února 1907, jeho účinnost počala dnem 16. srpna 1907. Počínajíc tímto dnem přestala tedy platnost zák. ze 4. července 1896 č. 205 ř. z. a nabylo zároveň účinnosti ustanovení § 38 odst. 1 zák. č. 26/1907, jež jest obsahově úplně shodné se shora cit. předpisem § 38. odst. 1 zák. z 15. března 1883 č. 39 ř. z. Ustanovením § 38 odst. 1 zák. č. 26/1907 byl tedy zaveden zase právní stav, jaký byl před vydáním min. nař. z 30. března 1899 č. 64 ř. z., jehož § 7 týkající se opovědi obchodu s láhvovým pivem, byl uvedeným ustanovením derogován.
Ježto nař. rozhodnutí svůj odsuzující výrok opírá jen o předpis cit. § 7, který však podle hořejších úvah pozbyl platnosti a není proto jíž platnou právní normou, jest nař. rozhodnutí nezákonné.

Citace:

č. 8232. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 386-388.