NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8852.

Společnost s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).
Převod závodních podílů lze učiniti závislým na souhlasu společníků. Bylo-li podle původní společenské smlouvy k převodu závodních podílů třeba souhlasu společníků, vyžaduje se souhlasu věcech společníků ke změně společenské smlouvy v tom smysl, že k převoditelnosti podílů stačí souhlas společnosti.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, R II 35/29.)
Rejstříkový soud zamítl odpověď společnosti s r. o., pokud se domáhala zápisu změny čl. 4, třetí odstavec, společenské smlouvy, podle níž převod podílů měl nadále býti závislý na souhlasu společnosti. Důvody: Odstavec, o nějž tu jde, zní v původní společenské smlouvě ze dne 20. května 1916, zapsané v obchodním rejstříku a dosud nezměněné, takto : »Převod podílů je závislý na souhlasu společníků.« — Čís. 8852 —
468
Z tohoto § 76, odst. 2. zákona o spol. s r. o. dovoleného ustanovení dalšího předpokladu převodu závodního podílu jest zřejmo, že tím každý společník nabyl práva, použiti ohledně ostatních společníků svého vlivu (mimo »hlasování«) osobním působením na stav společnosti, jevící ráz individuální. Nelze míti za to, že řečenou statí společenské smlouvy měli na mysli »souhlas společníků« neb dokonce »usnesení společníků«, jakožto sboru. Jednak obsah společenské smlouvy nepřipouští domněnky, ježto společenská smlouva na jiném místě označuje usnášející se sbor společníků za „valnou hromadu“, jednak sám zákon rozeznává souhlas a svolení společnosti (§§ 24, 45, 76, 77, 79) od souhlasu společníků (§ 50) a srozumění společníků (§ 34) a zákon jen tam, kde se zmiňuje o usnesení, ztotožňuje pojmy »společnost« (§ 44), »společníci« (§§ 15, 16, 20, 30, 32, 35, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 49, 72, 82, 84, 89, 93, 94, 95) a »valná hromada« (§§ 36, 37, 38, 40). Bylo-li tudíž řečené právo společenské změněno usnesením valné hromady ze dne 30. prosince 1925 v souhlas jen společnosti (jež projevuje svou vůli jednateli nezávisle na usnesení valné hromady společníků, § 18. zák. o spol. s r. o.), bylo tímto pozměňovacím usnesením zkráceno smluvní oprávnění jednotlivého společníka. Proto, by toto usnesení, jinak učiněné podle zákona i podle smlouvy, bylo platné a právně účinné, bylo zapotřebí též souhlasu všech společníků podle § 50 (4) zák. o spol. s r. o. Společníků jest pět, Karel P. byl přítomen osobně a zmocněn třemi jinými společníky (viz § 38 zák.). Jeho hlasy »pro« změnu dán jest souhlas jeho i zastoupených společníků, kdežto pátý společník, veřejná obchodní společnost K., odepřela souhlas, hlasujíc svým zmocněncem proti změně smlouvy. Nebylo tudíž v projednávaném případě vyhověno zvláštnímu požadavku souhlasu společníků vedle požadavku jejich usnesení, pročež nevzniklo zákonné ustanovení a změna čl. IV, třetí odstavec, společenské smlouvy není platná a účinná. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Prvý soud právem odmítl zapsati odpověď změny smlouvy společenské, pokud jde o převoditelnost společenského podílu, a poukazuje se na správné, stavu věci a zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. V § 76 zák. o spol. s r. o. jest vyslovena zásada přivoditelnosti podílu s omezením uvedeným v tomto § a ponecháno jest společníkům na vůli učiniti společenskou smlouvou převod závislým i na dalších podmínkách. Společenskou smlouvou, jejíž změna byla nyní usnesena, byla skutečně stanovena další podmínka převoditelnosti podílu, souhlas společníků s převodem. Tímto ustanovením nabyli společníci zvláštního práva, že musí bytí dotazováni o souhlas, má-li býti podíl převeden na jinou osobu, kteréžto právo jest individuální zaručené smlouvou. Usnesenou změnou stanov, podle které je převoditelnost podílu vázána jen souhlasem společnosti, tedy jednatelů společnost zastupujících, nikoliv společníků samých, jako takových, jsou společníci zkráceni v tomto právu k vyslovení souhlasu s převodem podílu, neboť je-li právo souhlasu vyhrazeno společnosti, mohou jednatelé bez ohledu na mínění a na zájem společníků vysloviti souhlas s převodem podílu, i když je to snad na újmu společnosti a její činnosti, aniž by měli za to zodpovědnost. Usnesená změna smlouvy společenské odnímá společníkům — Čís. 8852 —
469
právo vysloviti se o případném převodu podílu a vyžaduje tedy souhlasu všech společníků (§ 50 čtvrtý odstavec cit. zák.). První soud správně rozlišuje mezi souhlasem společníků a hlasováním, neboť § 50 cit. zák. rozeznává obojí zcela zřetelně. Společník může dáti souhlas, jde-li o zkrácení jeho práv, aniž by hlasoval. Toliko při změně předmětu podniku je předepsána jednomyslnost usnesení (§ 50 třetí odstavec sr. Bílý str. 221). Názor stěžovatelky, že jednatelé jsou vázáni smlouvou společenskou, usnesením společníků a nařízením správní rady a že musí tato nařízení zachovati, jest správný, avšak stěžovatelka přehlíží, že bylo změnou smlouvy jednatelům výslovně uděleno právo netázati se společníků o souhlas s převodem, takže usnesení společníků, kterým by měli býti jednatelé obmezeni v právu souhlasu, by se muselo státi zase změnou smlouvy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud prozkoumav spisy, neshledal, že napadené usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, jest v zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, nebo že je stiženo zmatečností. Na vývody stížnosti dodati jest ještě toto: Podle původní smlouvy bylo třeba k převodu závodního podílu souhlasu společníků, nikoli usnesení společníků. To znamená, že by nestačilo jen usnesení na valné hromadě určitou většinou společníků (§ 34 zák. ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák.), nýbrž společenská smlouva vyhrazuje všem společníkům, že nemohou býti v této otázce přehlasováni a že vždy nutno vyžádati k převodu závodního podílu jich výslovný souhlas. Toto právo společníků jest jejich zvláštním právem, jež má na zřeteli § 50 čtvrtý odstavec zákona čís. 58/1906. Že tento způsob schválení převodu závodních podílů byl společenskou smlouvou skutečně zamýšlen, plyne právě ze zvláštního předpisu čl. IV., čtvrtý odstavec společenské smlouvy se zřetelem k obecnému ustanovení článku XIII., podle něhož mají platiti co do právních poměrů společnosti a společníků, pokud nejsou upraveny smlouvou, normy zákona o společnostech s r. o. Z toho patrno, že smlouva volila vědomě a úmyslně jako zvláštní podmínku převoditelnosti podílů sou hlas společníků, nikoli společnosti, o němž se zmiňuje § 76 druhý odstavec zákona čís. 58/1906. Dovolací stížnost snaží se arci dovoditi z předpisů §§ 76 a 77 uved. zák., které předpokládají, že jest smlouvou převod podílů učiněn závislým na svolení společnosti a z nichž prvý pojednává o exekuci na závodní podíl, druhý pak připouští pro případ odepření svolení společnosti za určitých podmínek náhradu tohoto svolení výrokem soudním, že dosavadní předpis společenské smlouvy o nutnosti souhlasu společníků k převodu podílů není po zákonu ani přípustný, poněvadž by jím byl společník, zamýšlející převésti svůj závodní podíl, vydán libovůli kteréhokoli z ostatních. Leč o tyto zvláštní případy nejde. Smluvní ztížení převoditelnosti závodních podílů může býti co nejširší, ba lze jím převoditelnost vyloučiti vůbec (srov. Bílý-Nesý-Vacek str. 332). Tím spíše lze ji učiniti závislou na souhlasu společníků. Mělo-li by tedy dojíti ke změně společenské smlouvy v ten smysl, že by k převoditelnosti podílů stačil souhlas společnosti, jednatelů, v jichž obor by pak spadalo konkrétní udělení neb odepření souhlasu, musil by býti vykázán k této změně souhlas všech společníků (§ 50 čtvrtý odstavec zákona čís. 58/1906). Nelze ovšem přisvědčili právnímu názoru rekursního soudu, že by jednatelé směli postupoval i bez ohledu na zájmy společníků, pokud se týče společnosti, i kdyby to bylo k její škodě, aniž by měli zodpovědnost. Jest naopak povinností jednatelů, by o udělení souhlasu rozhodli s péčí řádného obchodníka za plné zodpovědnosti (§ 25. uved. zák.). Není tu podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno.

Citace:

č. 9053. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 859-862.