Čís. 8615.

Předpoklady odporovatelnosti kupu podle § 2 čís. 3 odp. řádu, již uplatnil žalovaný vymáhající věřitel námitkou proti žalobě podle § 37 ex. ř.
K individualisaci vybavovaných předmětů stačí, že žalobce popsal předměty, jichž vybavení se domáhá, podle druhu a individualisoval je tím, že byly zabaveny podle zájemního protokolu pod určitými položkami.
Domáháno-li se žalobou podle § 37 ex. ř. nepřípustnosti exekuce z důvodu vlastnictví, má část žalobního žádání o uznání vlastnictví ráz pouhé předběžné otázky, o níž jest příslušným rozhodovati exekuční soud.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1929, Rv I 995/28.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce, by byla prohlášena nepřípustnou exekuce na svršky dlužnice (Berty B-ové). Žalovaný vymáhající věřitel namítl proti žalobě, že kup zabavených věcí žalobcem od dlužnice (žalobcovy sestry) jest odporovatelným podle odpůrčího zákona. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu podle § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s., leč neprávem. Odvolací soud má za to, že ani řízení v prvé stolici ani rozsudek prvého soudu netrpí kusostí proto, že nebyl proveden důkaz o odporovatelnosti kupu nábytku žalobcem. Dovolatel neprávem vytýká, že odvolací soud neodstranil kusost řízení a rozsudku a že se nevyjádřil o námitce odporovatelnosti. Odvolací soud zabýval se výtkou kusostí řízení vznesenou proto, že nebyly provedeny důkazy o odporovatelnosti kupu, a odůvodnil, že v tom není kusosti řízení, ježto žalovaný neuvedl, o kterých určitých okolnostech mají býti důkazy provedeny. Odvolací soud zabýval se i námitkou odporovatelnosti koupě nábytku a vyslovil, že jí nemohl vyhověti proto, že žalovaný ji neopodstatnil přednesem určitých okolností. Žalovaný uplatnil námitku odporovatelnosti proti žalobě podle § 37 ex. ř. а k jejímu opodstatnění, pokud — Čís. 8615 —
27
ještě v dovolání uplatňuje tuto námitku ve smyslu § 2 čís. 3 odp. ř., bylo na něm, aby tvrdil a prokázal, 1. že a jak je zkrácen koupí nábytku žalobcem (§ 2 odp. ř.), 2. že žalobce jest blízkým příbuzným dlužnice ve smyslu § 2 čís. 3 odp. ř.; 3. že se odporovatelné právní jednání stalo ne více než dva roky před odporováním, tedy v souzeném případě před vznesením námitky odporovatelnosti ve sporu (§ 8 odst. 2 a § 2 čís. 3 odp. ř.); 3. že jeho pohledávka jest vykonatelná (§ 8 odst. 1 odp. ř.). Žalobci ovšem náleželo, by tvrdil a prokázal, že neměl úmyslu zkrátiti žalovaného jako věřitele. Žalovaný neuvedl výslovně vůbec, o které skutečnosti a důkazy opírá námitku odporovatelnosti kupu, zejména ve příčině svého zkrácení. Třebaže by se i bez zvláštního přednesu dalo z celého obsahu jednání souditi, že koupě byla ujednána bratrem povinné, tedy blízkým příbuzným ve smyslu § 2 čís. 3 odp. ř., že se stala dne 4. července 1925, tedy méně než dva roky před vznesením námitky odporovatelnosti v tomto sporu při roku dne 12. ledna 1927, a že pohledávka žalovaného je vykonatelná, ana se pro ni vede exekuce, jejíž nepřípustnosti se žalobce domáhá, přece mýlí se dovolatel v tom, že výslovně uvedl vše, čeho je potřebí k opodstatnění oné námitky, a že odvolací soud se ocitá v rozporu se spisy, tvrdě, že neuvedl nic k jejímu opodstatnění, a nemá pravdu v tom, že řízení je kusým proto, že nebyl připuštěn důkaz odpůrčími spisy o jeho námitce. Samo tvrzení dovolatelovo, že prokázal spisem Ck I 208/24 a exekučním spisem, že jest zkrácen proto, že ze spisů těch plyne, že podal na dlužnici Bertu B-ovou žalobu, že byla odsouzena a exekuce na ni zůstala bez výsledku, není s těmito spisy ve shodě. Ani z onoho spisu ani z exekučního spisu neplyne zkrácení žalovaného. Oním spisem jest prokázáno odsouzení dlužnice, exekučním spisem pak jenom, že pro pohledávku žalovaného byly zabaveny její svršky, jichž vybavení z exekuce se žalobce domáhá. Ale tím není ještě tvrzeno a prokázáno zkrácení žalovaného; vždyť dlužnice může přes to míti majetek, který stačí k uspokojení žalovaného. Jest správné, že žalovaný nepotřeboval tvrditi a dokazovati, že žalobce a jeho sestra (povinná) věděli v době kupu o jeho pohledávkách. Tvrditi a dokazovati opak bylo věcí žalobcovou a žalovaný mohl se teprve odvodem a nabízením protidůkazu tomu brániti a vyvraceti žalobcovo tvrzení. Dokud se žalobce nebrání nedostatkem úmyslu zkrátiti žalovaného a netvrdí ho, nemá vědomost jeho pro spor důležitosti. Jest sice pravda, že žalovaný nabídl o námitce odporovatelnosti kupu důkaz odpůrčími spisy Ck Ia 133/27, ale učinil tak beze všeho bližšího označení skutečností, jež chce tímto spisem dokázati. Proto právě se odvolací soud neocitá v rozporu se spisy, tvrdě skutkově, že žalovaný neuvedl k opodstatnění své námitky potřebných skutečností. Řízení u nižších soudů není kusé ani proto, že důkaz oněmi odpůrčími spisy nebyl proveden. Žalovaný chtěl jimi podle dovolacích vývodů prokázati, že jiné právní jednání dlužnice bylo prohlášeno za bezúčinné. Z toho však ještě neplyne, že žalovaný byl žalobcovým kupem nábytku zkrácen, a pro tuto otázku nemá tedy onen spis významu, protože právě žalovaný neopodstatnil námitku odporovatelnosti koupě, zejména, na základě kterých — Čís. 8615 —
28
skutečností pokládá se za zkrácena. Není tudíž jeho námitka jeho vlastním přednesem odůvodněna. Koupě sama neopodstatňuje úsudek o zkrácení žalovaného proto, že jednak není vyloučeno, že žalovaný mohl dojíti uspokojení přes onen kup, jednak koupě sama nemusí nutně zkracovati věřitele, ana nemá v zápětí zmenšení dlužníkova majetku, na který může věřitel sáhnouti exekucí. Právě v těchto směrech žalovaný námitku neopodstatnil, ač byl zastoupen právním zástupcem a ač ho soud vyzval (§ 182 c. ř. s.), aby udal skutečnosti, o nichž má důkaz odpůrčími spisy býti proveden. Bylo povinností žalovaného, aby uvedl ony skutečnosti, by soud mohl posouditi jejich důležitost pro spor. Proto si žalovaný nemůže stěžovati, že důkaz odpůrčími spisy nebyl proveden. Po stránce právní pokládá žalovaný za opodstatněný dovolací návrh na změnu rozsudku a zamítnutí žaloby proto, že je prý nesporno a plyne z exekučního spisu, podle něhož všechny zabavené svršky byly žalobci prodány, že jest zkrácen, a že není sporu o tom, že kup se stal méně než dva roky před zabavením a že žalobce jest bratrem dlužnice. Příbuzenský poměr ovšem není sporný. Ale žalovaný míní neprávem, že pro včasnost námitky odporovatelnosti podle § 2 čís. 3 odp. řádu rozhoduje uplynutí dvou let od koupě do zabavení. Dvouletá doba počítá se od vznesení žaloby nebo námitky zpět, nikoliv od doby zabavení. I tato doba by tu ovšem byla, ježto kup se stal podle potvrzení dne 4. července 1925 a námitka byla vznesena při roku dne 12. ledna 1927. Ale, jak bylo již ukázáno, ani z toho, že dlužnici byly všechny svršky zabaveny a žalobce je vybavuje z exekuce, neplyne, že žalovaný je jejich kupem zkrácen. Také to není nesporno, jak míní dovolatel. Naopak žalovaný své zkrácení ani netvrdil, neopodstatnil a neprokazoval, žalobce neměl ani příležitosti v tom směru něco doznati jako nesporné. Za tohoto stavu věci tedy nerozhoduje, zda žalobce dokázal nedostatek úmyslu zkrátiti žalovaného. Dovolatel neprávem vytýká, že nižší soudy přehlédly, že nejde jen o žalobu podle § 37 ex. ř., nýbrž i o žalobu vlastnickou a že tato není tvrzeními žalobcovými opodstatněna podle § 369 obč. zák. proto, že žalobce nepopsal vybavované předměty tak, aby je bylo lze rozeznati od podobných věcí téhož druhu, a netvrdil a neprokázal vlastnictví své předchůdkyně (dlužnice Berty B-ové). Přehlíží však, že žalobce popsal předměty, jichž vybavení se domáhá, podle druhu a individualisoval je tím, že byly zabaveny podle zájemního protokolu pod určitými položkami. То k individualisaci předmětů stačí. O vlastnictví dlužnice nevzešly za jednání v prvé stolici pochybnosti. Žalovaný nedostatku jejího vlastnictví nenamítal, a vznáší-li tuto námitku teprve v řízení opravném, je to nedovolenou novotou. Posléze nemá dovolatel pravdu, maje za to, že žaloba podle § 37 ex. ř. byla nepřípustným způsobem spojena se žalobou vlastnickou, protože prý nebyl pro tuto exekuční soud příslušným. Nejde o hromadění dvou žalob. Žaloba čelí k tomu, by byla prohlášena nepřípustnost exekuce, ovšem z důvodu vlastnictví. Ona část žalobního žádání, jíž žádáno za uznání vlastnictví, má tu ráz pouhé předběžné otázky, proto exekuční soud byl příslušným rozhodovati i o otázce vlastnictví jako pouhé otázce předběžné. Ostatně by tu nebyl ani nedostatek věcné příslušnosti, i kdyby se žádost o určení vlastnictví považovala za mezitímní určovací návrh podle § 236 c. ř. s.

Citace:

8615. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 50-53.