NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7585.

Stavební právo. — Policie stavební. — Živnostenské právo: * Ustanovení § 18 min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z. o uskladňování minerálního oleje k účelům živnostenským dlužno se zřetelem na předpis § 19 téhož nařízení dbáti i v řízení o povolení stavby takových zařízení k jiným, než živn. účelům.
(Nález ze dne 26. listopadu 1928 č. 21535.)
Věc: Josef S. a Karel H. v Č. B. proti ministerstvu veřejných prací o zřízení benzinového skladiště a vojenských autogaráží.
Výrok: Stížnost se dílem zamítá jako bezdůvodná, dílem odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Zsp v Praze schválila k žádosti vojenské stavební odbočky v Č. B. po rozumu § 127 stav. řádu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z., vydaného pro hl. m. Prahu a platného podle zák. ze 26. prosince 1887 č. 71 z. z. i pro Č. B., plány na stavbu přenosných voj. autogaráží a bezpečnostního podzemního skladiště benzinového, obojí na parcele č. k. ..., náležející k voj. zásobárně v Č. B.
K rekursu obce Č. B. a dnešních st-lů Josefa S. a Karla H. změnilo min. prací nař. rozhodnutím ve věci skladiště benzinového výnos zsp-é potud, že se zřetelem k prohlášení mno schválení projektu váže se na další podmínku, že skladiště bude na parcele č. k. ... postaveno pouze dočasně a po vybudování kasáren pro autorotu č... na pozemcích u měst. plynárny, o jejichž získání voj. správa se s obcí již dohodla, bude přeneseno do těchto kasáren; v ostatních směrech min. prací odvolání nevyhovělo a v odpor vzaté rozhodnutí potvrdilo. Ve věci autogaráží doplnilo min. k odvolání města Č. B. a z moci úřední výnos zsp-é některými dalšími podmínkami, zejména pro případ, že by bylo garáží používáno z části také k uschování vozidel v provoze.
Stížnost Josefa S. a Karla H. béře rozhodnutí min. prací v odpor pro vadné řízení a nezákonnost, formulujíc tyto námitky:

2. Úchylka od platných předpisů o skladištích minerálních olejů, podle nichž každé takové skladiště má býti od obytných budov vzdáleno nejméně 60 m, jest nepřípustná, neboť, uváží-li se, že benzin není vlastně minerální olej, nýbrž výrobek z něho s daleko nebezpečnějšími vlastnostmi než samotný minerální olej, mělo se tím více šetřiti daných předpisů a ne od nich ustupovati, ježto se právě jedná o okolnosti zvláště nebezpečné. Uvádí-li min. prací, že skladiště bude vzdáleno více než 50 m od obytných stavení, takže rozdíl předepsané vzdálenosti není značný, jest to mylný důvod, ježto ve skutečnosti benzinové skladiště leží na severní straně přímo na stav. čáře a tudíž při otevření projektované ulice budou protější domy od bezinnového skladiště pouze 16 m vzdáleny. Ulice se pozměniti nedá, protože rohové domy již stojí. V krátké době bude se na pozemcích v okolí benzinového skladiště stavětí a skutečnost, že toto je pouze 16 m od obytných budov vzdáleno, vzbuzuje obavu nebezpečí a to tím spíše, že podobné provisorium, třeba závazné na 5 let, může potrvati, jak zkušenost učí, celá desetiletí. Tím tudíž odůvodnění, že skladiště benzinu bude vzdáleno přes 50 m, padá a stavba jeho odporuje stavebnímu i bezpečnostnímu řádu.
ad 2. Námitkou touto uplatňují st-lé, že žal. úřad, připustiv úchylku od jasných předpisů o stanovení minimální vzdálenosti skladiště minerálních olejů od obytných budov, nedbal bezpečnosti života a majetku st-lů před ohněm a výbuchem. Mají patrně na mysli předpis § 18 min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z. o obchodě s minerálními oleji, který se uvádí jak ve stav. konsensu tak i v nař. rozhodnutí samém. O stejnou v podstatě námitku opřeli st-lé také již svůj rekurs, který žal. úřad zamítl s odůvodněním shora uvedeným. Podle tohoto odůvodnění vycházelo žal. min. sice z názoru, že § 18 cit. min. nař. na sporný případ nelze použiti, poněvadž projektované skladiště benzinu nemá sloužiti účelům živn., přes to však zkoumalo, zdali povolení skladiště tomuto předpisu ve směru st-li vytýkaném se nepříčí, a shledalo, že je s ním ve shodě.
Zabývaje se touto námitkou stížnosti, musil si nss nejprve položití otázku, je-li správným názor žal. úřadu, že § 18 cit. min. nař. na sporný případ nelze použiti, a to proto, že nejde o skladiště k účelům živnostenským. Dal se při tom vésti těmito úvahami:
V § 34 stav. řádu pro Č. B. je předepsáno, že při komis, řízení mají býti plány bedlivě zkoumány se zřetelem k tomu, co stanoví tento řád stav., jakož i s ohledem k zdrav, a jiným poměrům veřejným. — Má-li navrhovaná stavba zvláštní hospodářské určení, musí tedy úřad stav. zkoumati, zdali projekt po stav. stránce nepříčí se zájmům veřejným, jež určením stavby mohou býti dotčeny (srv. §§ 109 a násl., § 115 stav. ř.).
Ve sporném případě jde o postavení benzinových nádrží o obsahu 30 000 litrů uvnitř města k účelům voj., tedy o zařízení k ukládání lehce zápalné hmoty ve značném množství (přes 20 000 kg) v zastavěné a obydlené poloze.
O tom, jak mají býti benzinová skladiště po stavební stránce zařízena, aby s hlediska bezpečnostního vyhovovala, nemá ovšem stav. řád sám žádných ustanovení. Kdyby nebylo žádných bezpečnostně-policejních předpisů o zřizování benzinových skladišť, bylo by podle § 34 stav. ř. povinností úřadu stavebního, aby sám uvážil a stanovil, čeho jest zapotřebí, aby stavba skladiště tomuto závažnému zájmu veř. vyhovovala. Jestliže však byly vydány bezpečnostně-policejní předpisy o uschování a uskladňování benzinu, jež stanoví i policejní požadavky v příčině stav. zařízení skladišť, je povinností stav. úřadu k těmto požadavkům přihlížeti, neboť, ukládá-li mu zákon, aby stav. projekt zkoumal »s ohledem k zdrav. a jiným poměrům veřejným«, ukládá mu tím také za povinnost, aby přihlížel k předpisům právním, jež s hlediska těchto poměrů veřejných byly vydány, a na něž § 34 stav. ř. implicite poukazuje. O uskladňování benzinu byla vskutku vydána řada předpisů, jež sluší především hledati v min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z. o olejích minerálních, které vstoupilo v platnost na místo min. nař. z 11. června 1865 č. 40 ř. z., současně zrušeného. Nařízení posléze dotčené bylo vydáno, jak se v jeho úvodu výslovně praví, »za příčinou velké zápalnosti minerálních olejů ... k ochraně osob a věcí před nebezpečími« a je tedy zcela nepochybně normou bezpečnostně-policejní. Že stejný účel sleduje i min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z., plyne z celého jeho obsahu, neboť dávají se v něm předpisy pro zkoušení, dobývání, dopravu a ukládání minerálních olejů, při čemž nečiní rozdílu, spadá-li snad ta neb ona z uvedených činností pod ustanovení řádu živn. Všeobecnému bezpečnostně-policejnímu rázu nařízení tohoto nasvědčuje zvláště § 19, který předpisuje, že minerální oleje druhé třídy ve množstvích ne větších než 20 000 kg, avšak větších nežli 1 500 kg, jakož i minerální oleje první třídy ve množstvích ne větších než 1 000 kg, avšak větších než 150 kg, smějí býti uloženy toliko s povolením místně-policejním, tedy s povolením úřadu místní policií pověřeného, do jehož působnosti policie bezpečnostní vůbec náleží, pokud zvláštními předpisy není přikázána úřadům jiným. Uděluje takovéto povolení, má úřad policejní přihlížeti k předpisům předcházejícího § 18, obsaženým zejména v odstavcích c) a f) a má předepsati podmínky, které podle místních poměrů jsou nutnými, vždy však aspoň podmínky v § 21 uvedené. Předpis § 18, k němuž se v § 19 odkazuje, vztahuje se podle svého znění sice toliko na skladiště minerálních olejů, jež slouží účelům živn. (arg. slova »živn. úřad« v odstavci druhém a posledním), avšak z citace jeho v § 19 je zřejmo, že dlužno ustanovení jeho použiti i na skladiště jiná, než živnostenská, neboť předpis § 19 není vázán na předpoklad, že jde o skladiště živn. Požaduje-li pak § 19 pro uskladňování benzinu (minerální oleje 2. třídy) i v kvantech menších než 20 000 kg k jiným účelům než živn. povolení místní policie, sluší z toho souditi, že tím spíše musí pro uskladňování benzinu v kvantech nad 20 000 kg, i když neděje se k účelům živn., platiti aspoň předpis § 19 a tedy i předpis § 18 odst. c) a f).
O zařízení benzinových skladišť jsou tedy dány positivní předpisy s hlediska poměrů veřejných, najmě bezpečnostně policejních. Ježto o platnosti těchto předpisů obsažených v policejním nařízení příslušných ministerstev, nemůže býti pochybnosti, je podle toho, co svrchu bylo řečeno, povinností úřadu stavebního, aby zkoušeje plány stav., i k těmto předpisům přihlížel. Neboť předpisy ty jeví se jako specielní předpisy policejní, stavebním řádem v § 34 respektované.
Potud spočívá nař. rozhodnutí, popírající použitelnost řečených předpisů v řízení stav., na omylu. Avšak nař. rozhodnutí přes to, že použitelnost uvedeného předpisu na sporný případ zásadně neuznává, přece jen věcně z něho vychází, takže mylným právním názorem žal. úřadu práva st-lů nejsou nijak dotčena. Zbývá tedy zkoumati, zda nař. rozhodnutí je ve shodě s předpisem cit. § 18 i ve směru st-li vytýkaném. V této příčině sluší uvésti toto:
V § 18 min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z. se stanoví: »1. Více než 20 000 kg minerálního oleje 2. třídy jakož i více než 1 000 kg min. oleje 1. třídy smí býti uloženo toliko na zvláštních dvorech skladních. 2. Nejeví-li se pro zvláštní okolnosti jednotlivé úchylky býti přípustnými nebo nutnými, má živn. úřad příslušné povolení těmito podmínkami vázati: b) uložené tekutiny jakož i stavebnosti je obklopující musí alespoň 60 m vzdáleny býti od všech budov vně skladního dvora. 3. Při skladních dvorech, ve kterých mají býti ukládány toliko minerální oleje druhé třídy, může býti upuštěno od předpisu a) a b); živn. úřad rozhodne podle svého uvážení o požadavcích, které jest splniti vzhledem k ohražení a volné poloze pozemku.«
Z prvé věty odst. 2 a z odst. 3 cit. § 18 plyne zcela nepochybně, že ani u skladišť na množství přes 20 000 kg min. oleje 2. třídy, nebo více než 1.000 kg min. oleje 1. třídy, nemusí býti nejmenší vzdálenost 60 m od budov vně skladního dvora bezpodmínečně dodržena, naopak praví se v odst. 2, že podmínka minimální vzdálenosti 60 m jakož i ostatní tam uvedené podmínky mají se předepsati tehdá, »nejeví-li se pro zvláštní okolnosti jednotlivé odchylky býti přípustnými nebo nutnými«, v odst. 3. pak se dokonce výslovně dovoluje, že při skladních dvorech pro ukládání toliko min. olejů 2. třídy může býti od podmínky nejmenší vzdálenosti 60 m upuštěno, v kterémžto případě pak úřad rozhodne podle svého uvážení.
Žal. úřad dospěl k úsudku o přípustnosti odchylky od minimální normální vzdálenosti (60 m) projektované stavby od okolních budov ve smyslu cit. § 18 na podkladě nálezu stav. komise, dle něhož bezpečné uložení benzinu i bezpečná manipulace s ním jsou při použití nasycovací soustavy »Dabeg«, kombinované s ochranným plynem, zaručeny. Podávajíc tento posudek, konstatovala stav. komise, že nejbližší obytné stavení bude od skladiště vzdáleno více než 20 m, při čemž měla, jak z protokolu o komisi jest patrno, na zřeteli i ulici, projektovanou na sev. straně stav. parcely č. k.... v šířce 16 m, k níž stížnost poukazuje.
Věcnou správnost komis, posudku nemůže nss přezkoumávati. Kontrole jeho podléhá jen formálný postup řízení průvodního, k čemuž ovšem náleží i zkoumání, zdali premisy, na nichž komise svůj odborný úsudek založila, jsou úplně a náležitě zjištěny a zdali úsudek, k němuž dospěla, jest z premis těchto vůbec možno logicky vyvoditi. Po této stránce stížnost žádné přesně formulované výtky nevznáší. Stížnost také nic nenamítá v příčině složení komise ani v příčině její odborné kvalifikace k posouzení otázky, o kterou šlo. Že by pak předpoklady, ze kterých komise vycházela, byly v rozporu se spisy aneb že by na základě skutkového zjištění, jež komise měla před sebou, nebylo lze dospěti k úsudku, k němuž komise dospěla, nemohl nss nalézti.
Uvádí-li stížnost k podepření svého tvrzení o domnělé nepřípustnosti úchylky od normální minimální vzdálenosti 60 m, že benzin není vlastně minerální olej, nýbrž výrobek z něho, a že tento výrobek má daleko nebezpečnější vlastnosti než min. olej sám, sluší proti tomu odkázati k § 1 cit. nař., kde prohlašuje se za min. olej surový petrolej a jeho destiláty, načež se výslovně jako příklady uvádějí: petrolej, ether, gasoiin, benzin, ligroin atd.
Pokud pak stížnost vyslovuje obavu, že povolené provisorium, byť bylo obmezeno na pět let, pravděpodobně potrvá po celá desítiletí, sluší proti tomu uvésti, že pouhá možnost nesplnění konsensní podmínky, t. j. přemístění skladiště do nových kasáren, až tyto budou zbudovány, nemůže býti zákonným důvodem pro odepření konsensu, a to tím méně, ježto úřad jest samozřejmě oprávněn stav konsensní podmínce odporující kdykoli odstraniti.

Citace:

č. 7585. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 370-374.