Č. 3254.

Živnostenské právo: I. Byl-li při trestním výroku živn. úřadu zároveň vysloven zákaz dalšího provozování živnosti, není výrok úřadu II. stolice, výrok I. stolice potvrzující, konečným. — II. Předpis § 36, odst. 2. živn. řádu o tom, že v případech pochybnosti o rozsahu živnost, oprávnění rozhoduje zem. správa politická po vyslechnutí korporací v cit. § uvedených, platí i na ty případy, kdy taková pochybnost vznikne v řízení trestním nebo v řízení za účelem zákazu neoprávněného provozování živnosti.
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2636.) Věc: Leni P. v M. proti zemské správě politické v Praze o živnostenské oprávnění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osp v M. výměrem z 21. ledna 1922, poukazujíc na udání společenstva řezníků a uzenářů v M., že st-lka neoprávněně provozuje živnost řeznickou, ježto maso, které prodává, sama vysekává a po řeznicku upravuje, ač na základě svého živnostenského listu, znějícího na volnou živnost obchodu s masem, jest oprávněna jen prodávati maso po řeznicku již upravené, udělila st-lce »pro tentokrát a výjimečně jen důtku« a zakázala jí další neoprávněné provozování živnosti řeznické pod trestními následky § 132 lit. a) ve smyslu § 13
živn. řadu.
Zsp nař. rozhodnutím odvolání st-lky proti nál. první stolice nevyhověla, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku jest doznáním strany i výpovědí společenstva zjištěna, neboť dle jejího živnostenského oprávnění smí jen maso k odbytu úplně připravené prodávati. K rozhodnutí připojeno jest právní poučení, že z něho nelze se podle § 150 ž. ř. dále odvolati.
Ve stížnosti k tomuto soudu podané st-lka vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost v podstatě z důvodu, že jí neprávem byla udělena důtka, ježto výkony jí za vinu kladené nevybočují z mezí jejího živnostenského oprávnění a že tudíž také neprávem jí bylo další provádění těchto výkonů zakázáno. Vady řízení spatřuje stížnost v tom, že o udání společenstva nebylo konáno šetření a že nebyli slyšeni nestranní znalci. Nss uvážil o stížnosti toto:
Nař. rozhodnutí jest podle svého znění potvrzením trestního nálezu první stolice. Podle § 150 ž. ř. není proti trestnímu nálezu II. stolicí po- tvrzenému dalšího opravného prostředku. Ustanovení § 150 ž. ř., omezující pořad instancí, týká se však jen trestních nálezů, t. j. výroků o vině a trestu, a není přípustno rozšiřovati jeho platnost přes tuto mez. Výměr I. stolice nař. rozhodnutím potvrzený obsahuje také zákaz provozování živnosti v určitém směru a proti tomuto zákazu st-lka domáhala se svým odvoláním výroku, že jest oprávněna maso po řeznicku upravené rozdělovati na porce od zákazníků žádané.
Vykládá-li se nař. rozhodnutí tak, že jím také onen zákaz I. stolicí vyslovený byl potvrzen a právě uvedený petit strany zamítnut — tak pojímá je zřejmě stížnost — jeví se rozhodnutí to vadným ve smyslu § 3 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z., ježto na rozhodnutí II. stolice tohoto obsahu ustanovení § 150 ž. ř. aplikovati nelze, a rozhodnutí takové tudíž podrobeno jest po rozumu § 143 dalšímu instančnímu přezkoumání min. obch., a právní poučení připojené nař. rozhodnutí další opravný prostředek vůbec, t. j. bez omezení na výrok o trestu a vině vylučující, mylné.
Kdyby pak v nař. rozhodnutí výrok také onen zákaz potvrzující spatřován nebyl, bylo by rozhodnutí to vadné, ježto jím rekurs st-lky nebyl úplně vyřízen.
Leč také v jiném směru nemohl soud uznati nař. rozhodnutí za řádné konečné vyřízení vzešlého sporu v pořadu stolic správních. St-lka ve svém odvolání namítala, že k oněm živnostenským úkonům, které daly podnět k zavedení trestního řízení a v nichž bylo shledáno překročení jejího živnostenského oprávnění a jejichž další provádění jí bylo zakázáno, na základě svého živn. listu znějícího na obchod s masem oprávněna jest. Živn. úřad prvé stolice vyžádal si také o rozsahu živn. oprávnění st-lky dobré zdání živn. a obch. komory i příslušného společenstva. Jest tedy zjevno, že vzešla pochybnost o rozsahu živn. oprávnění; pro případy, kdy takováto pochybnost vzejde, dává však živn. řád zvláštní procesní normu v § 36, odst. 2, jenž ustanovuje, že v případech těch rozhoduje zem. pol. úřad vyslechna korporace tam jmenované. Rozhodnutí na základě tohoto předpisu vydané podrobeno jest přezkoumání nadř. úřadem živn.
Předpis § 36, odst. 2 sluší zachovati ve všech případech, kdy pochybnost o rozsahu práv živn. vznikne, tedy i tenkráte, když pochybnost vzejde v řízení trestním nebo v řízení zavedeném za účelem zákazu neoprávněného — podle zdání úřadu — provozování živnosti.
Také v tom, že v daném případě nebylo postupováno způsobem v § 36, odst. 2 předepsaným a v důsledku toho otázka rozsahu živnostenského oprávnění st-lky nedošla konečného vyřízení, musil nss spatřovati podstatnou formální vadu.
Z důvodů svrchu uvedených bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 6 zák. o ss a to v celém rozsahu, poněvadž, jak z předcházejících vývodů vyplývá, jest rozřešení otázky objemu živn. oprávnění st-lky rozhodné i pro posouzení otázky, je-li v daném případě dána skutková podstata přestupku jí za vinu kladeného.

Citace:

č. 3254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 594-597.