Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 373.


Podomní obchod: 1. * Nedostatek některé z podmínek povolení podomního obchodu dle § 3 cís. pat. ze dne 4. září 1852 č. 252 ř. z. jest »zvláštním důvodem« k tomu, aby bylo odepřeno povoliti prodloužení ve smyslu § 7 cit. pat. Všeobecné ohledy národohospodářské nejsou takovým »zvláštním důvodem«. — 2. Formulace nových stižných bodů teprve při veřejném ústním líčení je nepřípustna.
(Nález ze dne 7. dubna 1920 č. 2739.)
Prejudikatura: K 2. nález ze dne 18. března 1920 č. 2047, sbírky č. 359 a prejudikatura tam citovaná.
Věc: Marie Šraibová v Rousovicích (adv. Dr. Josef Němec z Karlína) proti zemské politické správě v Praze stran povolení k provozování podomního obchodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 15. července 1916 žádala stěžovatelka okresní hejtmanství na Mělníce o obnovení povolení k provozování podomního obchodu se zbožím střižným, vlněným, bavlněným, trikotovým, galanterním a prádlem, uvádějíc, že jí knížka pro podomní obchod vydána byla okresním hejtmanstvím v Prachaticích 23. listopadu 1916 (správně 1915) č. 31036/15—21—3. Zároveň pak prosila o povolení nosiče zboží, jímž označila svého manžela Františka Šraiba.
Výměrem ze 7. prosince 1918 č. 31173 rozhodlo hejtmanství v ten rozum, že žádosti Šraibové za udělení povolení k dalšímu podomnímu obchodu nelze vyhověti vzhledem k ustanovení § 3 cís. nař. ze dne 4. září 1852 č. 252 ř. z.
Naříkaným rozhodnutím zemská správa politická v Praze zamítla odvolání stěžovatelkou podané proti rozhodnutí 1. stolice z jeho důvodů a poněvadž takové oprávnění v zájmu veřejném co nejvíce dlužno obmezovati a dále proto, že není zde ani důvodů, které by zasluhovaly zvláštního zřetele.
Zamítl tedy žalovaný úřad odvolání stěžovatelky z rozhodnutí první stolice ze tří důvodů a to:
1. že není tu předpokladů, za nichž dle § 3 cis. patentu ze 4. září 1852 č. 252 ř. z. povolení k provozování podomního obchodu může býti uděleno;
2. že podomní obchod sluší v zájmu veřejném co nejvíce omezovati a
3. že není tu důvodů zvláštního zřetele hodných.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná obmezuje své námitky výlučně na oba důvody naposled uvedené. Námitkám těmto slušelo dáti za pravdu.
Neboť žádostí z 15. července 1916, jež naříkaným rozhodnutím došla konečného vyřízení v postupu administrativního řízení, domáhala se stěžovatelka, které dle spisů povolení k provozování podomního obchodu uděleno bylo již roku 1910 a posléze prodlouženo do 23. listopadu 1914, vydání nové knížky pro podomní obchod na rok 1916—1917, i jest žádost tu posuzovati podle předpisu odst. 1 § 7 cís. pat. ze 4. září 1852 č. 252 ř. z. upravujícího vyřizování žádostí o prodloužení doby pro provozování podomního obchodu stanovené.
Dle uvedeného 1. odst. § 7 pat. uděluje se povolení k podomnímu obchodu jen na rok, ale zůstavuje se tomu, kdo takové povolení již má, aby u příslušného úřadu zažádal o prodloužení doby povolené a žádosti takové má býti vyhověno, není-li zvláštních důvodů pro zamítnutí; důvody mají pak žadateli býti oznámeny. Po rozumu tohoto ustanovení může prodloužení povolení býti odepřeno jen, jsou-li zvláštní důvody pro zamítnutí příslušné žádosti a nelze proto, jak žalovaný úřad mylně za to má, žádost takovou zamítnouti již tehdy, není-li zvláštních důvodů pro prodloužení. Za zvláštní důvod pro zamítnutí nelze však uznati zcela všeobecnou úvahu živnostenské politiky, že podomní obchod sluší co možno nejvíce omezovati.
Neobstojí tudíž dle toho, co právě vyloženo, důvody pro zamítnutí žádosti stěžovatelčiny uvedené v naříkaném rozhodnutí na místě druhém a třetím.
Pokud však týče se důvodu na místě prvním vytčeného, že totiž není v daném případě předpokladů § 3 patentu z r. 1852, neobsahuje stížnost nijakých námitek, jež by proti tomuto důvodu se obracely, a to ani po stránce formální ani pod stránce věcné. Jestliže stížnost ve svých vý vodech směřujících proti třetímu důvodu prostě tvrdí, že stěžovatelka všem podmínkám § 3, odst. a—f cís. pat. ze 4. září 1852 vyhovuje, nelze v tom spatřovati přesně formulovaného stižného bodu, jakého žádá § 18 zákona o správním soudu a nemohl nejvyšší správní soud proto prvý z důvodů naříkaného rozhodnutí podrobiti svému přezkoumání.
Nemohl tak učiniti ani po vývodech zástupcem stížnosti teprve při veřejném ústním líčení přednesených, v nichž teprve byly konkretisovány určité námitky v naznačeném směru, neboť, jak již řečeno, v té příčině stížnost sama nijakých stižných bodů neobsahuje, při ústním líčení veřejném však formulaci nových bodů stižných připustiti nelze.
Zůstává tudíž první důvod zamítavého rozhodnutí žalovaného úřadu stížností nedotčen.
Poněvadž však nedostatek náležitostí v § 3 pod písm. a—f vyznačených sluší považovati za zvláštní důvod ve smyslu § 7, odst. 1 cís. patentu z r. 1852 a tedy za dostatečný zákonný důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení povolení k provozování podomního obchodu, a poněvadž — jak svrchu řečeno — správní soud nemohl zkoumati, zdali a pokud nedostatek onen, ve sporném případě vskutku jest dán, bylo nutno stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.
Citace:
č. 402. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 296-300.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).