Č. 402.

Obecné školství (Čechy): I. * Otázka, vyžaduje-li toho ohled na »snadnější návštěvu« školy, aby byl školní obvod jinak vymezen, než hranicemi místní obce (§ 9 zák. ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z. čes.), jest otázkou skutkovou. Pro posouzení této otázky jsou směrodatný toliko poměry komunikační. — II. * Pro přeměnu expositury v samostatnou školu obecnou jest dle § 3 zák. o zřizování škol ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z. čes. směrodatnou jedině okolnost, zdali prostředky konkurenčních činitelů postačují ku krytí dotyčného nákladu. Přeměnu stávající expositury jest považovati za zřízení školy nutné. (Nález ze dne 5. května 1920 č. 3460.)
Věc: Osadní zastupitelstvo v Zahrádčicích (adv. Dr. Vend. Halík z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran přeměny expositury v Lipčicích v samostatnou obecnou školu a přiškolení osady Zahrádčic ke školnímu obvodu Lipčickému.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V osadě Lipčicích, která s osadou Zahrádčicemi tvoří místní obec Lipčickou, byla v roce 1908 zřízena celoroční jednotřídní expositura pětitřídní školy Dolnokralovické, avšak toliko pro dítky z osady Lipčické. Dne 28. července 1918 usneslo se obecní zastupitelstvo v Lipčicích většinou hlasů na tom, aby tato expositura proměněna byla ve školu samostatnou a aby byla celá obec Lipčická včetně osady Zahrádčic vyškolena ze školní obce Dolnokralovické. Dále se obecní zastupitelstvo usneslo, nésti z prostředků obecních veškerý náklad spojený se zřízením a vydržováním samostatné školy v Lipčicích, pokud připadá dle zákona na obec. Usnesení to došlo schválení okresním zastupitelstvem v Dolních Královicích.
K žádosti obce Lipčické o povolení této přeměny konáno bylo po rozumu § 7 zákona o zřizování škol komisionelní řízení na místě samém, při kterém nebyly ani obcí Dolnokralovickou ani jinými zájemníky činěny námitky proti zamýšlené přeměně a proti vyškolení celé obce Lipčické ze školního obvodu Dolnokralovického.
Zemská školní rada rozhodla pak výnosem ze dne 11. dubna 1919 č. I.-37/1, přihlížejíc k předpisu § 3 zákona ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z., aby celoroční jednotřídní expositura obecné školy Dolnokralovické v Lipčicích, zřízená pro školní děti z osady Lipčické, nahrazena byla samostatnou jednotřídní obecnou školou při současném vyškolení celé politické obce Lipčické z dosavadní školní obce Dolnokralovické a otevření samostatné nové školní obce Lipčické.
Zároveň vyslovila zemská školní rada, že přiděluje osadu Zahrádčice k obvodu nové školní obce Lipčické v uvážení, že nejen návštěva školy této bude pro děti ze Zahrádčic snadnější než návštěva školy obecné v Dolních Královicích, nýbrž i že se tím docílí pravidla, vysloveného v § 9 shora zmíněného zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podala osada Zahrádčice odvolání, ve kterém uváděla, že byla-li by uznána potřeba zříditi jednotřídní školu v Lipčicích, nemohla by osada Zahrádčice ničeho proti tomu namítati, že však se vidí v zájmu svých dítek a jejich vzdělání poškozena, jsou-li dítky ze Zahrádčic nuceny, aby tuto školu navštěvovaly, poněvadž dítky ze Zahrádčic navštěvující 5 třídní školu v Dolních Královicích, spojenou se školou měšťanskou a nikoliv exposituru v Lipčicích, třeba by tato byla blíže k Zahrádčicím. Nedá se upírati, že vyučování ve škole pětitřídní jest daleko výhodnější a dítěti prospěšnější než vyučování ve třídě jediné a to ve třídě nevhodné.
Ministerstvo školství a národní osvěty zamítlo naříkaným rozhodnutím odvolání toto z důvodů uvedených v rozhodnutí I. stolice.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu osadním zastupitelstvem v Zahrádčicích podaná namítá, že není podmínek pro zřízení školy samostatné i v Zahrádčicích, poněvadž osada tato není ani třetinu míle vzdálena od školy mateřské v Dolních Královicích, nevykazuje potřebný pětiletý průměr počtu dítek školou povinných a dále že není žádného usnesení obce Zahrádčické o zřízení této školy a o opatření nákladů na ni. Dítky ze Zahrádčic mají býti nuceny navštěvovati jednotřídní školu, která místní potřebě neodpovídá, kdežto se dosud vzdělávaly na pětitřídní škole obecné a měšťanské v Dolních Královicích.
Důvod pro zřízení samostatné školy uváděný, totiž nedostatek komunikace osady Zahrádčic se školou mateřskou v Dolních Královicích odpadl, poněvadž postavena byla pohodlná okresní silnice z Dolních Královic do Zahrádčic a Lipčic, která umožňuje snadné spojení mezi osadou Zahrádčicemi a Dolními Královicemi a měla proto expositura v Lipčicích býti zrušena jako zbytečná.
V učebně v Lipčicích nebude možno umístiti dítky ze Zahrádčic, poněvadž tam mají místo sotva děti Lipčické.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Námitky osady Zahrádčic směřují v podstatě své proti vyškolení osady Zahrádčické ze školního obvodu Dolnokralovického, jsou však též namířeny proti zřízení samostatné školní obce Lipčické.
Pokud jde o tyto námitky, třeba předeslati, že dle zákona o zřizování škol ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z. nutno rozeznávati dva druhy veřejných škol obecných, totiž školy nutné (§ 1, 2, 5, 12 cit. zák.) a pak školy z pohodlí.
Jde-li o školu nutnou, není ke zřízení takové školy zapotřebí souhlasu činitelů, kterým přísluší vydržování škol obecných, kdežto škola z pohodlí může býti školními úřady povolena jenom se souhlasem všech konkurenčních činitelů.
Přeměnu stávající expositury jest však považovati za zřízení školy nutné, což vysvítá z ustanovení § 6 cit. zákona, který mluvě o školách nutných, v závorce k vysvětlení tohoto výrazu uvádí § 2 a tím naznačuje, že i exposituru jest pokládati za školu nutnou.
Je-li však tomu tak, pak není ani ku přeměně expositury ve školu samostatnou, o kteréžto přeměně pojednává rovněž § 2, tedy pod hlediskem zřizování škol nutných, zapotřebí svolení činitelů, kterým vydržování školy po zákonu připadá, tedy ani výslovného usnesení obce, že převezme náklad spojený s vydržováním školy přeměnou expositury zřízené.
To vysvítá ostatně z toho, že § 3 cit. zákona uvádí jen jedinou podmínku, pod kterou má býti expositura nahrazena samostatnou školou, totiž že prostředky toho, jemuž náleží školu zříditi a vydržovati, i dost málo to dopouštějí.
Dle toho jest tedy ohled na finanční prostředky vydržovatelů expositury jediným předpokladem, na který zákon váže přeměnu expositury v samostatnou školu.
Zdali podmínka tato jest dána, přísluší rozhodovati školnímu úřadu na základě protokolu o komisionelním jednání po rozumu § 7 cit. zákona konaném, při kterém ovšem musí býti stranám poskytnuta příležitost, aby se o otázce té prohlásily.
Jestliže se ve sporném případě obecní výbor v Lipčicích jako zákonný representant celé politické obce Lipčické na tom usnesl, že ponese tato obec z prostředků obecních veškerý náklad spojený se zřízením a vydržováním samostatné školy v Lipčicích a usnesení to došlo schválení okresním zastupitelstvem, třeba tomu, hledě k svrchu uvedenému, přikládati jen ten smysl, že obec Lipčice uznává, že podmínky pro přeměnu stávající expositury tamtéž ve školu samostatnou jsou dány, zejména že finanční prostředky této politické obce stačí ke krytí nákladů s touto přeměnou spojených, kterýžto projev potvrdilo též okresní zastupitelstvo jako úřad dozorčí.
Usnesením a uznáním takovým jest však jak dle zákona o obecním zřízení tak i dle zákonů školních osada Zahrádčická jako část místní obce Lipčické vázána a jeví se tedy bezdůvodnou její stížnost, pokud se obrací proti povolené přeměně expositury v samostatnou školu.
Dle § 9 zákona o zřizování škol musí míti každá veřejná škola národní svůj přidělený obvod, který se skládá z míst, částí míst a domů ke škole náležitých a byla tedy po rozumu tohoto předpisu zemská škol. rada povinna, přiřknouti nové samostatné škole obecné v Lipčicích vlastní školní obvod.
Při stanovení mezí tohoto školního obvodu byla pak vázána pravidlem vysloveným v citovaném § 9, že mají býti při ohraničení školního obvodu směrodatnými hranice obcí. Výjimku z tohoto pravidla dopouští § 9 jenom v tom případě, když by bylo k docílení snadnější návštěvy školy účelno, aby celé obce nebo části obcí přiděleny byly škole sousední.
Nemůže býti sporu o tom, že mluví-li zákon o »snadnější návštěvě« školy, může míti při tom na mysli jenom poměry komunikační, tedy jednak vzdálenost mezi jednotlivými obcemi neb částmi obcí (osadami), jednak schůdnost cest, po kterých musí školní dítky do školy choditi, že však nepřihlíží k tomu, jak škola, kterou dítky dříve navštěvovaly a ku které nyní mají býti přikázány, jest organisována. Bude tedy usnadněna návštěva školy po rozumu tohoto předpisu toliko tehdy, když bude osada neb část obce, ve které děti bydlí, přiškolena k oné škole, která jest nepoměrně bližší než škola druhá, o kterou jde a vedle toho cesta schůdnější.
V daném případě bylo v zápisu o komisionelním řízení dne 24. srpna 1918 konaném, kterýžto zápis jest dle § 7 cit. zákona podkladem pro další rozhodnutí školních úřadů i pro přezkoumání rozhodnutí těch nejvyšším správním soudem, výslovně konstatováno, že vzdálenost středů osady Lipčic a Zahrádčic činí 1112 m, kdežto vzdálenost prahu školní budovy v Dolních Královicích do středu osady Zahrádčic 3010 m a že cesta ze Zahrádčic do Lipčic jest v každé době schůdná. Jestliže za tohoto stavu věci uznal žalovaný úřad, že bude dítkám ze Zahrádčic usnadněna návštěva školy právě přiškolením ke škole v Lipčicích, a nikoliv ponecháním osady Zahrádčické ve školním obvodu Dolnokralovickém a neshledal nutným použíti výjimky z pravidla stanoveného v § 9 cit. zákona, zamítnuv námitky osady Zahrádčické proti přiškolení této osady ke škole Lipčické, nemohl v tom nejvyšší správní soud, ježto tu jde o zodpovědění otázky skutkové, která tvoří část skutkové podstaty, o kterou se naříkané rozhodnutí opírá, shledati nezákonnost a mohl hledě k předpisu § 6, odst. 2 zákona o správním soudě toliko zkoumati, netrpí-li provedené řízení některou z podstatných vad v tomto odstavci vytčených.
Takových vad stížnost nevytýká a neshledal jich ani nejvyšší správní soud, zkoumaje z úřední povinnosti správnost provedeného řízení, pročež jest stížnost i po této stránce bezdůvodná.
K námitce teprve ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu uplatňované, že učebna expositury pojme stěží školní dítky z osady Lipčické a že nebude proto možno v ní umístiti dítky z osady Zahrádčic, nemohl nejvyšší správní soud, hledě k předpisu § 6 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, vůbec přihlížeti, poněvadž námitka ta nebyla v řízení správním stěžovatelkou uplatňována, pokud se týče konkretisována.

Citace:

č. 402. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 296-300.