NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Člověk, který umí všecko.

(Krajský soud v Mor. Ostravě.)

Jan Celner je dobrodruh. Je ještě mlád, má „za ušima“ a hubu má tak nevymáchanou, že by mohl být od hodiny táborovým řečníkem. Do politiky se však Jan Celner mnoho neplete. Za to raději hraje si na člověka vzdělaného, ač má jen několik tříd vesnické obecné školy. Aby však mohl svoje vzdělání nějak dokumentovat, sehnal si někde blanket maturitního vysvědčení reálného gymnasia a poctil reálné gymnasium v Orlové svým absolvováním tohoto ústavu. Pak jako maturant staršího data ucházel se o místo ředitele továrny na sodu v Petrovicích a toto místo skutečně také obdržel a nastoupil. Takto hezky ukryt v teplém místečku začal za nedlouho „působit“ v kraji.
Jako vášnivý cyklista a milovník tohoto sportu vypůjčil si 10. září m. r. kolo v půjčovně velocipédů v Bohumíně, při čemž se vykázal domovským listem, znějícím na jméno Antonín Grobelný. Tím však spáchal několik zločinů najednou. Předně, že dostav náhodou do rukou domovský list Antonie Grobelné, opravil jej na mužský rod a tímto listem se vykázal. Další zločin spáchal tím, že vypůjčiv si proti záloze kolo, nevrátil je, a za třetí bicykl brzy po vypůjčení prodal neznámému muži za 400 Kč.
Dne 29. září se Celner objevil i na taneční zábavě v Něm. Lutyni a tančil vesele a bujně. Když se tak pěkně roztáčel uprostřed sálu, zpozoroval na zemi něco bílého. Okamžitě pustil svoji tanečnici „k vodě“ a předstíraje, že si zavazuje tkaničku u botky, zvedl bílý lístek a nepozorovaně si jej přečetl.
Celner je člověk, který dovede využitkovat každé příležitosti, aby podvedl své spolubližní. Lístek byl totiž docela obyčejný účet, který však Celner přece nezahodil. Na lístku totiž bylo napsáno, že dělník J. M. dluhuje krejčímu S. za zboží 480 Kč, kterýžto obnos však má býti umořován částkami, strhovanými z výdělku. Tuto skvostnou příležitost si ovšem nedal Celner ujít a vylákal na krejčím S. na účet „svého výdělku“ zimník za dalších 480 Kč. Avšak příležitost dělá zloděje. O nový trik chytřejší, vystavil si Celner podobný lístek se jménem F. Šlachta a pomocí něho vylákal na krejčím A. S. oblek v ceně 400 Kč.
Jednoho dne seděl Celner ve svém bytě úplně sám, opuštěn jako kůl v plotě, když pojednou ostré zaklepání na dveře vyrušilo jej z „plodného přemýšlení“. Nežli mohl překvapený Celner uleknutě zvolati „Volno,“ již do pokoje vkročil — sběratel příspěvků na jakýsi dobročinný fond, žádaje zdvořile o nějaký ten groš. Celner mu sice nedal ani haléře, avšak po odchodu sběratele byl zase o jeden plán bohatší. Přemýšlel, zkoumal, jaký dobročinný účel by si mohl zařídit, aby byl z toho nějaký lepší příjem. Příležitost se mu naskytla brzy. Nedaleko Fryštátu shořela invalidovi Josefu Kijonkovi chalupa a Celner, který se o tomto neštěstí dozvěděl, vystavil si povolení s razítky a podpisy okresní polit. správy ve Fryštátě, která domněle povoluje Janu Celnerovi vybírání příspěvků pro postavení chalupy požárem postiženému Kijonkovi. Tato listina vynesla Celnerovi nejen asi 1500 Kč, ale i vězení. Při tomto podvodném jednání byl totiž Celner dopaden a zatčen. Průběhem přípravného vyšetřování vyšlo najevo, že Celner měl v době posledních manévrů i jakousi podvodnou avanturu, která mu na několik neděl vynesla titul podporučíka.
Tak se konečně ocitl pan ředitel před senátem.
Hájil se velmi vzletným způsobem, mluvě o „nedostižných ideálech“ a o zlepšení životní existence.
Senát jeho obhajobu nemohl samozřejmě bráti za směrodatnou a soudil jen dle fakt, která žádala o spravedlivé potrestání, pročež Jan Celner odsouzen na šest měsíců těžkého žaláře, bezpodmínečně.

Citace:

FF. Šulc–Víno–Bráník. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 39, s. 468-469.