Rozhodování veřejných záležitostí.

(§§ 104, 105 tr. z.)
Dr. ANTONÍN GLOS:
Delikty úřednické porušují zvláštní služební a stavovské povinnosti: úprava těchto deliktů trestním zákonem ze 27. května 1852 dnes nevyhovuje. Zákon ze dne 19. března 1923 č. 50 sb. z. a n. na ochranu republiky doplňuje v některých směrech soustavu úřednických deliktů (na př. § 4. prorad, § 5 zrada státního tajemství, § 25 ohrožování veřejné správy, § 17 neoznámení státu nepřátelského sdružení úředníkem). Delikty úřednické mají zvláště ve státech s demokratieko-republikánskou formou státu, — s rostoucí účastí lidu na správě veřejné i soudnictví, s vzrůstem byrokracie, která nabývá jiného rázu než ve státech militaristicko-absolutistických aneb vůbec monarchistických — veliký význam; neboť pojem úředníka, a to nejen pojem úředníka z povolání, se stále rozšiřuje, čím více přibírá stát úkolů, zvláště sociálních a čím více roste účast lidu na soudnictví a správě veřejné.
Nové úkoly státu vyvolávají v život nové, dříve neznámé instituce, jichž povaha není často jasná a bývá často pochybno, možno-li mluviti o úředníku ve smyslu § 101 tr. z.
Leckteré nové zákony (na př. zákon ze dne 23. března 1923 č. 60 o telegrafech), upravují také z části úřednické delikty.
Jsou různé sporné otázky v theorii i praxi úřednických deliktů soustavy trestního zákona z roku 1852, což ovšem za nynější doby není na prospěch konání spravedlnosti trestní, ochrana republiky vyžaduje i tu intensivnější a precisněji úpravy.
Po roce 1848. krátce před vydáním revidovaného trestního zákonu z r. 1803, nastala v bývalém státu rakouském pronikavá nová organisace úřadů správních a soudů, tehdy byly položeny základy organisace správní a soudní, které v podstatě trvají i dnes, avšak státním převratem, změnou formy státu nastaly vzdor recepci právního řádu rakouského další podstatné změny na základech, které vypracoval Alexander Bach.
V době. kdy revidován trestní zákon z r. 1803, jehož podstatná ustanovení o úřednických deliktech pojata i do vydání z. r. 1852. nebylo ani dostatek kriminálně-politických zkušeností ani zákonodárství cizích států neposkytovalo dosti látky srovnávací, mimo to byla to doba tuhého absolutismu a tuhé reakce.
Základní ustanovení o úřednických deliktech spočívají v teresiánsko-josefinských zákonech trestních. Praxe bývalého c. k. nejvyššího a kasačního soudu kolísala v různých sporných otázkách, často příliš extensivní interpretaci vyplňovala mezery zákonodárství a takřka tvořila aneb měnila typické skutkové podstaty trestní tak, že hranice mezi zločinem a přestupkem splývaly. Byla to i konsekvence příliš zastaralého zákonodárství trestního.
Stačí povšimnouti si jen poměru mezi § 105 tr. z. a § 311 tr. z. a porovnati za dobu alespoň několik desítiletí, jak praxí c. k. nejvyššího soudu tento poměr se zatemňuje a jak hranice splývají; obzvláště je poučno sledovati od doby platnosti trestního zákona z r. 1852 teorii i praxi, jak se vykládá výraz »Entscheidungen öffentlicher Angelegenheiten §§ 104, 105 tr. z. (rozhodování veřejných záležitostí.)
V Oesterr. Zeitschrift f. Strafrecht 1916—1917 seš. 6 ukazuje na různé nesrovnalosti Löffler v článku: Die Verleitung zum Missbrauche der Amtsgewalt; porovnání nálezu nejvyššího soudu o tom, co se rozumí rozhodováním veřejných záležitostí, jak jsou na př. uveřejněna v Manzově vydání trestního zákona (1912) s názory hájenými Herbstom (Handbuch des allg. oesterr. Strafrechtes 1882 u § 104 tr. z.), Fingrem (Das Strafrecht etc., 1914. sv. 2) a j. ukazuje, že o této důležité otázce byly názory sporné.
Pojem rozhodování veřejných záležitostí opakuje se nicméně i v § 175 (Annahme von Geschenken) v přípravné osnově k trest. zák. z roku 1909, aniž se pojem v zákoně blíže vysvětluje, také ve zprávě komise se pouze uvádí, že ustanoveni § 175 osnovy v podstatě srovnává se s normou § 104 tr. z.
Nálezy bývalého c. k. nejvyššího soudu řeší otázku., co je »veřejná záležitost« a co se rozumí rozhodováním; v obou směrech je interpretace postupem doby stále více a více extensivní jako na př. nález č. 4080 sb. (podplácení dozorce vězni v trestnici, aby za jeho pomoci soukromé dopisy trestanců bez kontroly ředitele trestnice se vypravily). Odůvodnění, že v tomto případě jde o »rozhodování veřejných záležitostí« ve smyslu § 105 tr. z. zabíhá příliš daleko, je umělkované a sofistické, je ovšem jiná otázka, zda a jak z kriminálně-politických důvodů mají se taková podplácení trestati, ale proto přece není jakýkoliv úkon úřední již »rozhodováním o veřejné záležitosti« ve smyslu §§ 104, 105 tr. z.
Stejně pochybné je odůvodnění, proč nutno za to míti, že dozorce vězňů alespoň spolupůsobí v daném případě při rozhodování veřejné záležitosti; býv. c. k. nejvyšší soud cítí, že tu by mohla býti otázka pochybná, ale řeší ji odvolávaje se na slovné znění zákona (»in Fällen atd.) Z ustanovení §§ 104, 105, 311 tr. z. plyne, že zákon má na mysli jednak soudnictví, jednak správu veřejnou, z oboru veřejné uvádí pak výslovně velmi důležitý obor veřejné správy, totiž obsazování úřadů (Dienstverleihungen), jež je ovšem také rozhodováním veřejných záležitostí a pak ony úkony veřejné správy, jež jsou rozhodováním veřejných záležitostí, nikoliv tedy jakékolivěk obstarávání záležitostí úředních a služebních, na př. udělování koncese, trafiky, přijeti do svazku domovského, doplňování a vřaďování vojska, výhody v plnění povinnosti branné, udělení živnostenského listu, konsensu stavebního atd. jsou nepochybně zcela jiného rázu než pašování dopisů z trestnice, či pašování tabáků vězňům a p. Ovšem i takové porušení povinnosti služební třeba stíhati jednak disciplinárně, jednak po případě trestně, avšak ustanovení zákonů trestních právě tu mají býti přesná, aby si pachatel byl také vědom trestnosti svého jednání.
Mimo to mají býti přesná i proto, aby nebylo ponecháno interpretaci příliš volné pole, zvláště co do otázky, je-li jednání trestné dle trestních zákonů či disciplinárních předpisů, je-li zločinem či přestupkem.
Praxe bývalého c. k. nejvyššího soudu ukazuje tu nejlépe, že již za starého režimu byla ustanovení §§ 104, 105 tr. z. nejasná a neúplná.
Stejně nad míru rozšiřovala praxe pojem rozhodování: zajisté zahrnuje tento výraz i spolupůsobení při rozhodováni, avšak nález č. 4080 i tu zabíhá daleko, umělkovaným výkladem zahrnuje sem i pouhé fysické »spolupůsobení«.
Při takovém extensivním výkladu zůstává hádankou, na které případy vztahuje se pak ustanovení § 311 tr. z. a jaké jsou hranice § 105 tr. z. a § 311 tr. z.
De lege ferenda, zvláště ve státě s demokratickou republikánskou formou státu, bylo by žádoucno, aby jakékolivěk vykonávání služby veřejné — nejen rozhodování o veřejných záležitostech — bylo proti podplácení chráněno přísnými ustanoveními trestními a důtklivými tresty, při čemž obzvláště přísné tresty bylo by stanoviti pro zvláštní případy v zákoně vyjmenované.
Mezery nelze však vyplňovati extensivním výkladem.

Citace:

č. 2683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 623-625.