Č. 2702

Státní úředníci (propočítání služ. doby): I. Je-li určitá předchozí služební doba soukromá rovnocenná službě státní co do výkonu ve smyslu § 16 nař. č. 666/1920, jest otázkou skutkovou. —
II. Je rovnocennou co do výkonu podle tohoto předpisu státní službě berní služba kancelářská a účetní v pivovaře?

(Nález ze dne 27. září 1923 č. 15 905.)
Věc: Josef R. v N. proti ministerstvu financí o nezapočtení soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Dle § 16 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., započítává se za určitých podmínek buď zcela nebo částečně též služba soukromá nebo soukromé zaměstnání, avšak jen počínaje dovršením 18 let věku. Základní podmínkou jest dle § 16, odst. 1 cit. nař. rovnocennost soukromé služby službě státní, o kterou jde, a to rovnocennost v dvojím směru: jednak co do výkonu, jednak co do vzdělání předepsaného pro onu civilní službu státní. Aby soukromá služba po dovršení 18 let věku zaměstnancova konaná vůbec mohla býti započtena a než v úvahu přijíti může míra, do které se dle předpisů § 16 vl. nař. pod lit. a) a b) uvedených započítati má, musí tu býti rovnocennost soukromé služby v obojích směrech, jak co do výkonu, tak co do předepsaného vzdělání. Zákon neobsahuje bližší definice rovnocennosti služby co do výkonu než v ustanovení § 13 č. 2 lit. a), týkajícím se služby důstojníků z povolání, kde službou rovnocennou nazývá službu,1 jež buď byla podmínkou pro přijetí do civilní služby státní aneb obsahovala výkon téhož druhu. V daném případě není sporno, že služba st-lova v n-ském pivovaru neb druh výkonu st-lem tam konaných nebyla podmínkou pro přijetí do civilní státní služby. Žal. úřad stejně, jak zem. fin. ředitelství neupírá také soukromé službě st-lově rovnocennost se státní službou co do vzdělání předepsaného pro civilní službu státní u berních úřadů, nýbrž upírá tuto rovnocennost, pokud jde o službu st-lovu v pivovaru, jen co do výkonu. Otázka, je—li soukromá služba st-lova v n-ském pivovaru rovnocenná co do výkonu berní službě státní, jest otázkou skutkovou. Úsudek, k němuž žal. úřad dospěl, odpovídaje na tuto otázku záporně, jest částí skutkové podstaty, na níž nař. rozhodnutí spočívá, a jest jím nss dle § 6, odst. 1 zák. o ss při svém rozhodnutí vázán, byl—li úsudek správního úřadu získán v řízení prostém podstatných vad a jeví-li se logicky možným na základě daných premiss. Stížnost vytýká, že žal. úřad nezkoumal ani bližší podstatu výkonu st-lovy služby a že základem pro posouzení otázky rovnocennosti zůstalo jen vysvědčení správy n-ského pivovaru z 14. října 1899. Výtku tuto nelze uznati důvodnou. Základem úsudku správních úřadů, jimž podstata a druh výkonu v berní službě státní samozřejmě z vlastní úřední znalosti jsou v celém rozsahu známy, o tom, zda výkony st-lovy ve službě soukromé jsou kvalitativně stejnocenné jako průměrné výkony v berní službě státní normálně požadované, mohl býti jen doklad, jejž st-l v řízení administrativním o druhu své soukromé služby předložil, neboť vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. neukládá úřad povinnost, aby ex officio konal šetření o podrobnostech výkonu této služby. Proto není ani vadou řízení ani nezákonností, že žal. úřad nevyšetřoval blíže okolnosti tvrzené st-lem v rekursu, že při jeho soukromé službě' šlo o vedení knih účetnických a že služba ta skýtala příležitost k nabytí zkušeností, které ve službě státní lze uplatniti, pak že celé hospodářství řečeného pivovaru bylo účetnicky vedeno zcela odděleně a samostatně a že přijímány a vydávány byly peníze. Zbývá tedy jen zkoumati, zda žal. úřad mohl hodnocením průkazu st-lem předloženého logickým postupem dospěti k zjištění, že soukromá služba st-lova, o kterouž jde, není podle svého druhu rovnocennou co do výkonu pozdější státní službě, v níž st-l jest. Otázce té dlužno přisvědčiti, uváží-li se, že předloženým vysvědčením ze 14. října 1899 není potvrzeno než že st-l se řádně vpracoval do všech kancelářských prací pivovaru n-ského, takže byl seznán co zručný úředník, jak při vedení knih ve složitém účetnictví, tak také co dobrý korespondent. Při hodnocení těchto okolností a průkazu o nich předloženého, mohl žal. úřad dospěti k závěru, že výkony st-lovy v soukromé službě v n-ském pivovaře nejsou kvalitativně rovnocenný normálním výkonům odborným berní služby státní od úředníka tam požadovaným a nelze shledati, že by závěr ten nebyl logicky možným, nebo že by byl v rozporu se spisy, ani že by v nich neměl dostatečné opory. Přezkoumávati, jak správní úřad průvody dle svého přesvědčení hodnotil, nss-u vzhledem k § 6, odst. 1 zákona o ss nepřísluší. Nebyla-li však splněna náležitost rovnocennosti soukromé služby st-lovy v n-ském pivovaře co do výkonu s jeho pozdější službou státní v § 16. vl. nař. č. 666 z r. 1920 uvedená, pak není výrok, zamítající nárok na započtení této soukromé služby, v odporu se zákonem a není třeba zabývati se otázkou, je-li jak st-l byl naznačil, dána podmínka v § 16 ad b) vl. nař. stanovená, že stát ze soukromé služby těží, ježto náležitost tato přichází v úvahu teprve, jsou-li splněny podmínky v 1. odst. § 16 cit. nař. uvedené.

Citace:

č. 2702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 660-662.