Dr. Ferdinand Hýža:

Sociální zákonodárství v Chile.

Smírčí a rozhodčí tribunály pro spory mezi kapitálem a prací.
Velmi zajímavým způsobem upravuje zákon z r. 1924 řešení konfliktů mezi zaměstnavateli a dělníky. V žádném průmyslovém podniku, zaměstnávajícím více než 10 dělníků, nesmí býti nenadálo přerušena práce jak zaměstnavateli, tak dělníky, dokud nebyly vyčerpány všechny smiřovací prostředky, předepsané zákonem. Hrozí-li v podniku vzniknouti kolektivní konflikt, týkající se všeho personálu nebo jenom části, anebo propukl-li již takový konflikt, dělníci musí stanoviti delegaci, která předloží písemně postuláty zaměstnavateli nebo jeho zástupci. Delegáty mohou býti dělníci starší 21 let, bez rozdílu pohlaví, zaměstnaní aspoň 6 měsíců v podniku, kteří nebyli odsouzeni pro zločin, přečin nebo opilství.
Delegace skládá se nejvíce z 5 členů. Toliko v závodech, které zaměstnávají více než 500 dělníků, kteří patří k různým oborům, každý obor může si určití jednoho delegáta mimo stanovený počet.
Zaměstnavatel nebo jeho zástupce musí přijati delegáty do 24 hodin počínaje od doby, kdy mu byly písemně předloženy požadavky dělníků. Nemůže-li se zaměstnavatel ihned vysloviti o předložených požadavcích, nesmí otáleti se svou odpovědí déle než 5 dní, nebyla-li pro odpověď s delegáty smluvena doba delší.
Na základě obapolné dohody mezi zaměstnavatelem a jeho dělníky mohou býti jmenováni i delegáti stálí.
Od chvíle, kdy vypukl konflikt, nesmí býti propuštěn z práce žádný dělník, leč by působil škodu na majetku podniku nebe podněcoval veřejnost, aby bojkotovala výrobky podniku.
Není-li konflikt odstraněn dohodou mezi zúčastněnými stranami, nastane řízení smírčí před zvláštním výborem. Toto řízení jest obligatorní. V celé zemi jest deset stálých smírčích výborů, jichž působnost jest teritoriálně vymezena. Mimo to mohou býti zřízeny trvalé výbory zvláštní pro určitá odvětví průmyslová.
Každý výbor se skládá z 6 členů, z nich polovinu volí zaměstnavatelé a polovinu dělníci. Mimo to má výbor tajemníka jmenovaného presidentem republiky.
Členem výboru může býti každá osoba bez rozdílu pohlaví, starší 21 let, umí-li čisti a psáti, nebyla-li odsouzena pro zločin, přečin, opilství nebo pro přestupek, na který je stanoven tělesný trest, bydlí-li v místě aspoň jeden rok a je-li zaměstnána v podniku aspoň 6 měsíců, je-li členem syndikátu (jedná-li se o dělníka) anebo pracuje-li u něho přes 50 osob (u zaměstnavatele). Konečně musí býti zapsán v seznamu občanů chilských nebo cizinců, je-li delegát cizincem.
Funkce členů výboru trvá jeden rok, mohou však býti znovu zvoleni bez omezení. V místech, kde sídlí Inspekce práce, její přednosta je zároveň předsedou výboru. Delegáti střídají se v předsednictví tak, že
245 po delegátu zaměstnavatelů nastupuje zástupce dělníků v obdobích 2 měsíců.
Členové výboru dostávají 20 pesos za řádnou schůzi, které se zúčastní.
Trvalé výbory musejí každý rok určití jeden nebo několik dnů v týdnu pro vyřizování běžných záležitostí.
Výbory musí se sejíti ke schůzím mimořádným, byla-li prohlášena stávka nebo výluka.
Trvalé smírčí výbory rozhodují:
1. o kolektivních konfliktech pracovních mezi zaměstnavateli a dělníky ve svém obvodu, nemohly-li býti vyřešeny tyto spory dohodou mezi zúčastněnými stranami, jak byla o tom výše řeč;
2. v jediné instanci o individuelních sporech povstalých z použití tohoto zákona, zákonů o pracovní smlouvě a syndikátech.
Pro řešení těchto individuálních sporů Smírčí výbor určí vždy na týden dva ze svých členů, z nichž jeden musí býti zástupcem zaměstnavatelů a druhý zástupcem dělníků.
Výkon nálezů smírčího výboru provádí soud.
Nerozřeší-li se spor dohodou mezi zúčastněnými stranami, zaváže je smírčí výbor do 48 hodin od vypuknutí sporu, aby jej předložily k rozhodnutí výboru.
Předseda výboru rozhodne o formě jak mají býti slyšeni dělníci. Přesahuje-li jich počet 50, předseda stanoví maximální počet osob, které je mají zastupovati, při čemž nutno pamatovati na zastoupení všech oborů.
Zaměstnanci musí se zásadně dostaviti osobně. Zástupci obou stran musí míti potřebnou plnou moc.
Výbor vyslechne zaměstnavatele a dělníky nejprve odděleně, snaže se docíliti dohody ve společné schůzi zástupců obou stran. Dosáhne-li se dohody, sepíše se o tom zápis, který podepíší předseda a tajemník výboru a všichni zástupci zaměstnavatelů a dělníků.
Ztroskotalo-li úplně smírčí řízení, mohou strany po vzájemné dohodě obrátiti se na smírčí soud. Neučiní-li tak strany, předseda stálého smírčího výboru dá sám podnět k zavedení rozhodčího řízení.
Rozhodčí soud může zahájiti řízení, jen když se napřed obnoví práce přerušená stávkou nebo výlukou.
Rozhodčí soud sestává z jednoho nebo tří rozhodců, dle toho, jak se dohodnou strany. Nedohodnou-li se, zvolí se tři rozhodčí. Rozhodčí si ustanoví strany vzájemnou dohodou. Nemohou-li se strany dohodnouti, určí rozhodčí ministerstvo vnitra.
Rozhodčí soud, je-li rozhodčích více, rozhoduje většinou hlasů.
Rozhodčí výrok musí býti vynesen do 30 dnů počínaje ode dne, kdy byl dán podnět k rozhodčímu řízení. Tuto lhůtu může si však soud prodloužit! o dalších 30 dnů.
Rozhodčí nález jest závazný pro obě strany alespoň po 6 měsíců od doby, kdy byl vynesen.
Zvláštní oprávnění má vláda v případě stávky nebo výluky v podnicích, jichž zastavení by bezprostředně ohrozilo existenci, zdraví obyvatelstva, život hospodářský a sociální, pozůstávající v tom, že může nahradit! stávkující jinými dělníky, způsobem, jak toho vyžadují všeobecné zájmy. V takových případech najímání náhradních dělníků nesmí se díti za nepříznivějších podmínek, než jak je stanovil výrok stálého rozhodčího výboru.
Ztroskotaly-li všechny smírné pokusy výše vylíčené, může syndikát vyhlásiti stávku za těchto podmínek:
1. vypršela-li lhůta k výpovědi kolektivní smlouvy, byla-li taková sjednána;
2. bylo-li schváleno vyhlášení stávky v tajném hlasování za přítomnosti dvou třetin členů syndikátu absolutní většinou přítomných;
246 . musí býti zjištěno osobou určenou stálým smírčím výborem alespoň dva dny před hlasováním o stávce, že splněny byly všechny okolnosti, vyžadované zákonem.
Analogická ustanovení platí o výluce. Výluku může vyhlásiti syndikát zaměstnavatelů, když všechny ostatní smírné prostředky selhaly, na valné schůzi, za přítomnosti alespoň dvou třetin členů absolutní většinou přítomných. Při tom platí výše zmíněné podmínky sub 1 a 3 pro stávky.
Po vyhlášení stávky zvolí se stávkový výbor, jehož úkolem jest podávati zprávy členům o postupu stávky, starati se o jejich potřeby a zprostředkovat! mezi zaměstnavateli a dělníky, nebyli-li k tomu cíli zvoleni zvláštní delegáti.
Stávkový výbor skládá se nejméně z pěti členů syndikátu, kteří musí vyhovovati stejným podmínkám jako delegáti smírčích výborů. Opustí-li dělníci práci bez vyhlášení stávky, jest syndikát zodpověděn za škody tím způsobené.
Zákon má také ustanovení o přečinech proti pracovní svobodě. Za takové se považují:
1. nátlak působený výhrůžkami na dělníka se strany zaměstnavatele, zaměstnavatelského syndikátu, nebo syndikátu či federace, jejímž členem jest dělník;
2. každý čin. kterým se zamezuje dělníkům přístup do práce, jedná-li se o přerušení práce, které nebylo zákonným způsobem vyhlášeno;
3. každý čin směřující ke způsobení škody na pracovním materiálu. Všechny tyto přečiny stíhají se trestně z úřední povinnosti a trestají se vězením od 1 do 60 dnů, není-li předepsán v jiných zákonech trest vyšší. Trest vězení jest nezměnitelný.
V kapitole o trestních sankcích stanoví zákon pokuty na porušení jeho ustanovení. Stůjtež zde aspoň ty nejhlavnější. Nechce-li některá strana připustiti řízení před smírčími výbory, propadne pokutě 500 až 5000 pesos, jedná-li se o zaměstnavatele, a pokutě od 50 do 500 pesos, jedná-li se o dělníky, za které musí pokutu zaplatiti jejich syndikát. Mimo to stálý smírčí výbor může rozpustiti profesionální syndikát, jsou-li pro to dostatečné důvody.
Zaměstnavatel, který odmítl rozhodčí nález, nemůže najímati dělníky za nepříznivějších podmínek, než jaké jsou stanoveny v nálezu po dobu jeho platnosti.
Dělníci, kteří odporují nálezu, mohou býti ihned bez jakéhokoliv odškodnění propuštěni a mimo to jejich syndikátu může býti uložena pokuta od 50 do. 500 pesos. Porušení ustanovení právě zmíněných má v zápětí pokutu od 100 do 1000 pesos; profesionální syndikát v takovém případě může býti rozpuštěn.
Zaměstnavatel, který klade překážky delegátům určeným k docílení Vzájemné dohody, může býti odsouzen k pokutě 50000 pesos.
Soukromí úředníci.
R. 1925 byl vydán zákon, který upravuje poměry mezi úředníky obchodních a průmyslových podniků a jejich zaměstnavateli. Úředníkem ve smyslu zákona je muž nebo žena, vykonávající práce, při nichž výkon intelektuální převládá nad prací fysickou.
Z působnosti zákona jsou vyloučeni:
1. úředníci státní a městští,
2. ti, kteří konají služby ve svém obydlí, je-li různé od obydlí zaměstnavatele,
3. ti, jichž služby jsou nahodilé nebo náhradní,
4. úředníci státních drah a jiných státních podniků se zvláštní správou,
5. úředníci zemědělští,
6. domácí služebnictvo.
247 Smlouva, ať kolektivní či individuální, musí býti zásadně vyhotovena písemně.
Soukromí úředníci, pokud jsou členy chilské úřednické unie, mohou si zvoliti ze svého středu jednoho, delegáta, který je zastupuje vůči zaměstnavateli ve všech záležitostech souvisejících s použitím zákona.
Úředníci podržují nárok na místo po dobu vojenské služby.
Je-li zaměstnáno v podniku více než 5 úředníků, tři čtvrtiny personálu musí býti chilské státní příslušnosti. Toto omezení však neplatí, jedná-li se o odborné techniky, kteří nemohou býti nah raženi.
Úředníci se služební dobou delší jednoho, roku mají ročně nárok . na 14denní placenou dovolenou.
Onemocní-li úředník, podržuje po dobu nemoci až do 4 měsíců nárok na místo a dostává první měsíc celý plat, druhý měsíc 75%, třetí měsíc 50% a čtvrtý měsíc 25%.
Ženy mají právo na dvouměsíční dovolenou s celým platem, a to měsíc přéd porodem a měsíc po porodu.
President republiky může zmocniti obchodní a průmyslové podniky nebo úvěrní ústavy s 'kapitálem převyšujícím 2000000 pesos, aby pro své úředníky zřídily zvláštní oddělení sociální péče, od hospodářství podniku úplně neodvislé. K tomu cíli zaměstnavatelé se mohou sdružovali ve svazy nebo pojistiti u zvláštních společností k plnění tohoto zákona, pokud se týče, odškodnění, pensi a podobných výhod.
Zákon určuje zásadně dobu pracovní na 48 hodin týdně. U úředníků telegrafních, telefonních a pod. připouští zákon pracovní dobu 56 hodin týdně, ale jen u úřadů, kde není veliký pracovní ruch anebo se omezuje jen na několik hodin denně.
V mimořádných případech, na které bylo pamatováno v písemné úmluvě mezi «stranami, může býti pracovní doba zvýšena. Hodiny přes čas jest však nutno platiti s přirážkou 50%. Za mimořádné práce nepovažuje se sestavování bilance mimo úřední hodiny.
Denní pracovní doba jest rozdělena na dvě části, mezi nimiž musí býti aspoň 2 hodiny odpočinku. Takové rozdělení neplatí však pro úředníky důlní a úředníky podniků, pro které platí zvláštní zákony.
V kapitole o platu jest zajímavé ustanovení, dle něhož v průmyslových a obchodních podnicích musí býti věnována částka alespoň 25% čistého zisku na remunerace úředníků. Tato remunerace, pokud nebyl sjednán opak, není vyšší než 25% ročního platu, jehož maximum stanoví zákon k tomuto účelu na 12000 pesos ročně.
Tato remunerace musí býti vyplacena během měsíce následujícího po schválení bilance.
Polovina naznačené částky se rozdělí v poměru k době ztrávené ve službě během období, na které se vztahuje bilance a v poměru k platům, druhá polovina v poměru počtu let ztrávených ve službě u nynějšího zaměstnavatele.
Ustanovení zákona o práci nezletilců jsou celkem shodná s příslušnými ustanoveními zákona o pracovní smlouvě.
Velmi důležitá jsou ustanovení zákona o pensijním fondu a životním pojištění soukromých úředníků.
Zaměstnavatel podle zákona jest povinen na jméno svých úředníků činiti vklady u Národní spořitelny nebo Městské spořitelny v Santiagov z nichž se utvoří pensijní fond soukromých úředníků.
Tyto vklady, jež činí zaměstnavatel měsíčně na účet každého úředníka, skládají se z těchto složek:
1. 5% platu a komisi, jež platí zaměstnaný,
2. stejná částka, kterou hradí zaměstnavatel ze svého,
3. polovina prvního, platu ve dvou měsíčních splátkách,
4. rozdíl prvního měsíčního platu, když úředník dostal vyšší plat,
5. částka, která nesmí býti nižší než 25% remunerace výše zmíněné,
6. dobrovolné vklady zaměstnance,
7. dobrovolné vklady zaměstnavatele.
248 Souhrn těchto vkladu tvoří pensijní fond každého zaměstnance. Z povinnosti utvořiti pensijní fond jsou vyňati úředníci, na které se zákon nevztahuje a to:
1. úředníci státní a policejní, pro které platí zvláštní pensijní zákony,
2. příslušníci vojska, loďstva a četnictva, kteří mají zvláštní pensijní pokladnu a zastavárnu,
3. úředníci státních drah, kteří rovněž mají svou pensijní pokladnu a pokladnu sociální péče,
4. úředníci pokladny hypotekárního úvěru, Městské spořitelny v Santiago a Národní spořitelny, pro něž založila správní rada těchto podniku zvláštní oddělení sociální péče,
5. domácí služebnictvo, pro které platí zákon o povinném pojištění nemocenském a invalidním,
6. ti, kdož konají služby nahodilé nebo náhradní a ti, kdo konají práce ve svém domově, který je různý od domu zaměstnavatelova, jako poradci, asesoři a pod.
Když úředník dovršil 30 let služby nebo 50 let věku, nebo když po 5leté službě nemůže vykonávati svého zaměstnání pro nemoc nebo trvalou invaliditu,' má nárok na vyplacení pensijního fondu nebo na dočasnou nebo doživotní rentu, podle toho, jedná-li se o nemoc nebo invaliditu relativní nebo absolutní.
Úředník, který nevyhovuje některé z podmínek právě uvedených, který však déle než dva roky skládal do fondu a z jakéhokoliv důvodu octne se bez práce, má nárok na měsíční půjčky, a to v prvním roce do 50% svých vlastních vkladů, a do 30% v roce druhém. Tyto půjčky přestanou, když úředník najde zaměstnání, musí však býti vráceny i s úroky, v měsíčních splátkách srážených z platu. Jestliže úředník do dvou let nenalezne jiného zaměstnání, může žádati likvidaci svého pensijního fondu.
Úředníci, kteří déle než 2 léta vkládali do fondu a nejsou do něho ničeho dlužni, mohou obdržeti půjčky až do 50% celého pensijního fondu. Tyto půjčky musí býti vráceny i s úroky v měsíčních splátkách, které třeba začíti platiti 3 měsíce po povolení půjčky.
V případě úmrtí úředníka pensijní fond připadne stejnými díly pozůstalému manželu, nebylo-li manželství rozvedeno z jeho viny, a legitimním dědicům, ascendéntům nebo descendentům. Není-li těchto osob, připadne fond jakýmkoliv dědicům testamentárním, učinil-li zemřelý poslední vůli, jinak přiroste jeho fond fondu ostatních spoluúředníků. Pensijní fond jest nepřenosný právním jednáním mezi živými a není možná též posloupnost ab intestato.
Soukromí úředníci jsou povinni pojistiti se na život během 6 měsíců od uzavření pracovní smlouvy. Toliko pro úředníka, jehož roční plat nedosahuje 3000 pesos, jest toto pojištění fakultativní.
Povinné pojištění musí zníti nejméně na 5000 pesos. Pojistné prémie platí zaměstnavatel, srážeje je z platu úředníka.
Pro pojištění je předepsána lékařská prohlídka.
Veškeré operace, související s pensijním fondem a životním pojištěním, jsou soustředěny v „Oddělení sociální péče pokladny hypotekárního úvěru, Městské spořitelny v Santiago a Národní spořitelny“.
Správou a dozorem nad pensijními fondy soukromých úředníků jest pověřen zvláštní výbor sociální péče.
Členy výboru, který zasedá v hlavním městě, jsou:
1. ředitel pokladny bankovního úvěru jako předseda,
2. úředník tohoto ústavu,
3. správce Městské spořitelny v Santiago,
4. generální inspektor Národní spořitelny,
5. ředitel z ředitelství práce,
6. tři členové navržení výkonným výborem úřednické Unie v Chile, bydlící v Santiago,
249 . úředník jmenovaný presidentem republiky,
8. profesor chilské university,
9. přednosta Oddělení sociální péče jako sekretář.
Z čistého zisku fondu věnuje se ročně polovina na reservní fond k nabývání nemovitostí úředníky, 25% se připočte pensijnímu fondu a zbytek vloží se do pokladny pro. první po-moc rodinám po zemřelých úřednících.
Není-li mezi stranami jiného smluveno, končí se pracovní poměr jednoměsíční výpovědí. Zaměstnavatel může dáti okamžitou výpověď, při čemž musí nahraditi úředníkovi plat výpovědní lhůty.
Jestliže zaměstnavatel vypověděl úředníka, který sloužil déle než rok v jeho podniku, musí mu nahraditi plat jednoho měsíce za každý úplný rok služby, nepřevyšoval-li jeho plat 1000 pesos měsíčně. Úředník s vyšším měsíčním platem než 1000 pesos má nárok na stejné odškodné zvýšené o 30% z částky převyšující 1000 pesos.
Každé porušení zákona trestá se pokutou 100—5000 pesos, která připadne pensijnímu fondu. Nároky z pracovní smlouvy promlčí se v 6 měsících od jejího skončení.
O sporech mezi zaměstnavateli a úředníky týkajících se použití zákona rozhoduje v jediné instanci zvláštní Tribunál smírčí a rozhodčí se sídlem v hlavním městě okresu.
Tento, tribunál je tříčlenný a skládá se ze zástupce výkonné moci, navrženého Generálním ředitelstvím práce, z jednoho zaměstnavatele zvoleného obchodní komorou nebo národní obchodní asociací v okresu a konečně z úředníka, určeného okresní správní radou chilské úřednické unie.
Výbor sociální péče funguje jako smírčí a rozhodčí tribunál pro řešení nesnází týkajících se ustanovení o fondu penzijním a pojišťovacím. Tribunál smírčí a rozhodčí může se obrátiti na veřejnou moc, je-li toho třeba k provedení jeho rozhodnutí.
Zvláštní dekret vydaný presidentem republiky, obsahuje podrobné předpisy o volbě zástupců zaměstnavatelských a úřednických do smírčího a rozhodčího tribunálu. Není-li v okresu obchodní komory ani obchodní asociace, svolá intendant nelbo guvernér každoročně v první polovici ledna do své úřadovny obchodníky a průmyslníky hlavního města provincie, aby sestavili seznam desíti osob v tajném hlasování, z nichž má býti vybrán jejich zástupce.
Guvernér nebo intendant sestaví z tohoto. seznamu terno, které zašle ministerstvu hygieny, sociální Péče a práce. Toto terno se oznámí obchodní komoře v Santiago, aby zvolila vhodnou osobu.
V městech, kde je obchodní komora nebo obchodní asociace, přísluší jí právo navrhnouti zástupce zaměstnavatelů do smírčího a rozhodčího tribunálu.
Zástupce úředníků má určití správní rada chilské úřednické unie.
Pokud však tato unie není ustavena, předseda nejstaršího spolku soukromých úředníků v příslušném hlavním městě okresu jest ipso facto zástupcem úředníků ve smírčím a rozhodčím tribunálu.
Není-li v okresu žádného takového spolku, intendant nebo guvernér svolá soukromé úředníky, aby stejným způsobem, jak bylo vylíčeno u zaměstnavatelů, sestavili seznam desíti osoib. Z nich vybere intendant nebo guvernér terno, které zašle ministerstvu hygieny, sociální péče a práce. Ministerstvo oznámí toto terno nejstaršímu úřednickému spolku v Santiago, aby určil delegáta zaměstnanců.
Pracovní klid.
Zákonem z r. 1915 jest nařízen pracovní klid v tyto dny:
1. neděle po· celý rok;
2. svátky 1. ledna, 29. června, 15, .srpna, 1. listopadu, 8. a 25. prosince a pohyblivé svátky Nanebevstoupení Páně a Božího Těla. Tyto
250 církevní svátky mohou býti měněny presidentem republiky v dohodě se Svatou Stolicí;
3. Velký pátek, Bílá sobota;
4. 18. září. svátek neodvislosti;
5. 19. září a 21. května, svátky vojska a loďstva;
6. den volby voličů presidenta republiky.
Úvěrní ústavy a obchody mohou míti zavřeno 1. července a v sobotu ode 2 hodin odpoledne.
Soudní a školské prázdniny řídí se zvláštními zákony. 21. května mají se konati na školách obecných a středních přednášky dějepisné a o občanských povinnostech mládeže.
Nedělní klid.
Podle zákona z r. 1917 majitelé průmyslových a obchodních závodů a jakýchkoliv jiných podniků veřejných nebo soukromých jsou povinni poskytnouti svým dělníkům a úředníkům jeden den klidu v týdnu. Tímto dnem je neděle.
Nedělní klid počíná o 9 hodinách večer v sobotu a končí v pondělí o 6 hodinách ráno.
Nedělní klid nevztahuje se na osoby:
1. zaměstnané při opravách škod, způsobených vyšší mocí nebo náhodou, není-li možno opravu odložiti
2. při pracech nepřetržitých vzhledem k potřebám, které ukojují, z důvodů technických nebo k zamezení škod veřejného zájmu nebo průmyslu,
3. při pracech, které podle své přirozené povahy mohou se konati toliko v určitých obdobích a které jsou odvislé od nepravidelného působení přírodních sil,
4. při pracech nutných a neodkladných pro dobrý chod podniku. Avšak i v těchto případech jest třeba dáti dělníkům aspoň jeden den odpočinku každých 14 dnů.
Pro zaměstnance v lékárnách platí nedělní klid s výhradou nočních a svátečních služeb, které jsou povinni konati podle turnu úředně stanoveného.
Pokuty stanovené na překročení zákona plynou do městské pokladny, ježto starostům přísluší pečovati o plnění zákona.
Presidentem republiky na základě zmocnění zákona určeny byly jmenovitě podniky a práce, na které se nevztahují předpisy o nedělním klidu. Tyto podniky a práce rozděleny jsou na 5 kategorií. Do první kategorie patří podniky s ohledem na potřeby, které ukojují, anebo s ohledem na velkou škodu veřejnou, kterou by způsobilo přerušení práce.
Sem patří dopravní podniky v nejširším slova smyslu, určité podniky obchodní, novinářské, hotely, divadla a spořitelny atd.
Do druhé kategorie patří určité práce v jednotlivých průmyslových odvětvích, kde přerušení není možno z důvodů technických anebo by způsobilo průmyslu velkou škodu. Sem patři v prvé řadě udržování vysokých pecí v činnosti.
Do třetí kategorie patří práce, které podle přirozené povahy je možno konati toliko v určitých dobách ročních, nebo které jsou závislé na nepravidelném působení přírodních sil. Jsou to práce v zemědělství, při chovu dobytka, v lesnictví, rybářství.
Do čtvrté kategorie patří práce nutné a neodkladné pro dobrý chod podniku jako čištění hlídání a pod.
V páté kategorii jsou neodkladné práce spojené s opravou škod, způsobených vyšší mocí nebo náhodou jako na př. při škodách způsobených požárem, železničním neštěstím, ztroskotáním lodí. vichrem, povodní, zemětřesením a pod.
Ustanovení zákona a nařízení o nedělním klidu neplatí pro zaměstnavatele, kteří bez cizí pomoci pracují ve dnech svátečních, a pro domácí služebnictvo.
251 Zákon o nedělním klidu prodává se u všech poštovních úřadů za výrobní cenu, zvýšenou o 10%. Poštovní úřady měsíčně podávají zprávy Generálnímu ředitelství o počtu prodaných exemplářů.
Nedělní klid v hodírnách.
Zákonný dekret z roku 1925 stanovil, že holírny nejsou vyňaty z nedělního klidu ani tehdy, když jsou obsluhovány majitelem. Pozdější zákonný dekret interpretoval toto ustanovení v tom smyslu, že nucený nedělní klid majitelů holíren nevztahuje se na ostatní sváteční dny.
252

Citace:

Josef Klabík, Kročehlavy.. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 25, s. 304-304.