NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

9
Čís. 821.

Orgán občanské kontroly při ministerstvu zásobování není vrchnostenskou osobou ve smyslu § 68 tr. zák.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1922, Kr I 545/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 11. února 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí dle § 279 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením dle § 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a obžalovaného z obžaloby sprostil.
Důvody:
Napadeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 279 tr. zák., že dne 21. září 1920 v Praze proti Josefu C-ovi, členu občanské kontroly při ministerstvu zásobování, tedy osobě v § 68 tr. zák. jmenované, když konal vrchnostenský příkaz, pokud se týče úřad a službu, více lidí ku zprotivení se vybízel, a přestupkem dle § 312 tr. zák., že při téže příležitosti Josefa С-a, člena občanské kontroly při ministerstvu zásobování, tedy osobu v § 68 tr. zák. jmenovanou, když konal vrchnostenský příkaz, pokud se týče úřad a službu slovy urazil.
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje proti odsuzujícím výrokům pro přečin dle § 279 tr. zák. a přestupek dle § 312 tr. zák. důvody zmatečnosti čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř. S hlediska čís. 9 a) uplatňuje, že skutkové podstaty trestných činů zde není proto, že Josef C., jako člen t. zv. občanské kontroly nenáleží k osobám, jmenovaným v § 68 tr. zák., a že, i kdyby tomu tak bylo, nebylo by tu skutkové podstaty trestných činů, poněvadž obžalovanému jednak vlastnost C-ova jako osoby vrchnostenské známa nebyla, jednak domnělé trestné činy spáchány byly v době, kdy G-а již nebyl ve výkonu svého úřadu nebo vrchnostenského příkazu, Nutno tudíž především zkoumati otázku, zda byl C. osobou, v § 68 tr zák. jmenovanou, tedy vrchnostenskou osobou. Ježto § 68 tr. zák. ve svém jenom příkladném výpočtu členů občanské kontroly výslovně neuvádí, nutno zjistiti, zda mají tyto osoby jinak náležitosti v tomto § předpokládané, tudíž obzvláště, zda byla tato náležitost — vlastnost vrchnostenské osoby — jmenovaným členům snad výslovně přiřčena jiným platným zákonem anebo nařízením, vydaným na základě takového zákona a vyhlášeným ve sbírce zákonů a nařízení. Vyhražujeť ústavní listina v § 89 výslovně ustrojení nižších úřadů státní správy zákonu, jenž podrobnou úpravu může svěřiti nařízení. V tomto směru uvádí napadený rozsudek, »že důvěrníci občanské kontroly, ježto ohledně nich žádný zvláštní zákon vydán nebyl, nemohou býti dle §§ 89 a 90 ústavní listiny považováni za orgány správy veřejné«, uvádí však dále, že jednotlivá ministerstva byla oprávněna dle zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 sb. z. a n. činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů, způsobených válkou, a že takovým opatřením bylo zřízení občanské kontroly při ministerstvu zásobování ve smyslu § 17 nař. vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 a vydání návodu pro sbor občanské kontroly a legitimací pro důvěrníky. I když se připustí, že na základě citovaného zákona čís. 337/20 mohlo býti vydáno takové nařízení, jímž byla zřízena občanská kontrola — což jest vzhledem na předpoklady § 1 tohoto zákona ovšem pochybné —, nelze přehlédnouti, že nařízení takové, by mělo závaznou platnost vůči třetím osobám, musilo by vyhověti ostatním náležitostem zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 1 sb. z. a n., po případe ze dne 13. března 1919, čís. 139 sb. z. a n., že by tudíž musilo býti vyhlášeno jedině přípustným způsobem, totiž ve sbírce zákonů a nařízení, což se však nestalo. Zástupce generální prokuratury uvedl při zrušovacím líčení, že povaha členů občanské kontroly jakožto vrchnostenských osob se prý zakládá na ustanovení § 40 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., jež bylo pak nahraženo nařízením vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920, čís. 516 sb. z. a n. Prvuvedené nařízení se však na tento případ nevztahuje, poněvadž dle svého doslovu upravuje jen práva dozorčích orgánů zkušeben cen, nehledíc ani k tomu, že by i dle tohoto nařízení C. byl vystoupil z rámce působnosti, propůjčené tímto nařízením dozorčím orgánům. Druhé nařízení (čís. 516/20) se však na tento případ již z toho důvodu nevztahuje, poněvadž bylo vyhlášeno 18. září 1920 a nabylo účinnosti teprve dne 3. října 1920, tudíž po spáchání činu. Z uvedeného je tudíž patrno, že C. nebyl vrchnostenskou osobou, poněvadž zřízení této občanské kontroly — jakožto nižšího úřadu státní správy — nestalo se zákonným způsobem, takže ani jednotlivý její orgán nemůže požívati ochrany zaručené zákonem vrchnostenské osobě, tudíž osobě, jež čerpá svou oprávněnost k úřednímu jednání z působnosti, propůjčené úřadu, kteréhož jest členem, ústavní listinou. Jediná okolnost, že C. byl ustanoven »důvěrníkem dobrovolné občanské kontroly« ministerstvem pro zásobování lidu, nestačí dle toho, co bylo uvedeno, by mu propůjčila povahu vrchnostenské osoby, jelikož zřízení této kontroly ministerstvem pro zásobování lidu nestalo se platným způsobem, kontrola tato tudíž jako úřad v právním smyslu vůbec neexistuje a zřízenci takového úřadu tudíž nejsou vrchnostenskými osobami, poněvadž svou funkci nemohou odvozovati z moci tohoto — ani neexistujícího — úřadu. Nesprávně proto posoudil soud prvé stolice tuto trestní věc po stránce právní, když přiznal C-ovi povahu osoby, jmenované v § 68 tr. zák., jež mu nepřísluší, a bylo proto zmateční stížnosti z důvodu zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř. vyhověti, odsuzující rozsudek jako zmatečný zrušiti a obžalovaného dle § 259 čís. 3 tr. ř. sprostiti obžaloby jak pro přečin shluknutí, tak i pro přestupek urážky stráže, kterýžto přestupek rovněž předpokládá osobu úřední.

Citace:

č. 821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 241-243.