Č. 4624.


Státní zaměstnanci: I. Námitka, že byt nabídnutý státnímu zaměstnanci nevyhovuje vzhledem k zdravotnímu stavu rodiny, není irelevantní pro posouzení nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti. — II. Kdy je s nepřijetím bytu v novém působišti stát. zaměstnance spojena ztráta nároku na uvedené diety.
(Nález ze dne 20. dubna 1925 č. 7385.)
Prejudikatura: Boh. 2893 adm.
Věc: Pavel M. v L. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o diety z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Žádost st-le o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti od 27. prosince 1924 až do jarního období, opírající se o to, že pro srdeční chorobu manželky následkem kloubového rheumatismu nemůže se v zimním období do přiděleného vlhkého bytu nastěhovati a že byt tento skládající se pouze z jednoho pokoje a příslušenství, jest příliš malý k umístění nábytku st-lova, byla nař. rozhodnutím zamítnul.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-l opíral svůj nárok na přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti o d momenty, a to, že přidělený byt co do výměry jest nedostatečný, poněvadž v něm nelze všechen nábytek umístiti, a že manželka jeho pro chorobu se do vlhkého bytu v zimním období nemůže nastěhovati. Oba tyto důvody nebyly nař. rozhodnutím uznány za podstatné. Podle zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov., schválených usnesením ministerské rady z 27. července 1920 přislušejí diety pro exponované zaměstnance ženatým zaměstnancům na systemisovaná místa na Slov. ustanoveným, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště neb do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati.
Jak nss již ve svém nál. Boh. 2893 adm. vyslovil, sluší míti za to, že »přestěhováním« ve smyslu uvedených zásad rozuměti jest nikoliv jen změnu pouhého bydlení jako fysického pobytu, nýbrž že přestěhování znamená přeložení domácnosti. Domácnost není však přeložena a přestěhování nenastalo, jestliže není dána možnost přenésti do nového místa i zařízení bytu aspoň v takovém rozsahu, který by umožňoval vedení domácnosti v obyčejném slova smyslu, to jest tak, aby aspoň stravování a ostatní normální potřeby členů domácnosti mohly býti obyčejným způsobem obstarávány. Vzhledem k tomu musí — jak vyvozeno v dalším nál. z 25. ledna 1924 č. 708 — byt státnímu zaměstnanci v novém působišti, má-li býti s odmítnutím tohoto bytu spojena ztráta nároku na poskytování diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, nejenom býti potud způsobilý, aby v něm rodina mohla bydleti v každé roční době bez újmy zdraví nýbrž i potud, aby bylo možno do nového bytu přestěhovati bytové zařízení z bytu starého, aspoň v rozsahu svrchu zmíněném.
Zda byt st-li přikázaný vyhovuje požadavkům k ukojení bytové potřeby neb zda se pro domácnost st-lovu nehodí, jest otázkou skutkovou, na kterou odpověděti lze toliko po vyšetření všech rozhodných okolností. St-l dovozoval v řízení nezpůsobilost přiděleného bytu z té okolnosti, že nelze v něm umístiti celý jeho nábytek, ale netvrdil, že by v něm vedení domácnosti v obyčejném slova smyslu nebylo možné. Úřad naproti tomu vycházel z toho, že pro bezdětného zaměstnance jest jeden pokoj s příslušenstvím, zvláště vzhledem k panující bytové nouzi, dostatečný. Proti tomuto názoru stížnost ničeho nenamítá a netvrdí také, že by do přiděleného bytu nebylo možno nábytek aspoň z takové části přestěhovati, aby domácnost v obyčejném slova smyslu mohla býti vedena. Za takového stavu věci nutno uznati, že žal. úřad měl ve zjištěných, resp. nesporných okolnostech dostatečný podklad pro svůj úsudek, že st-lem uváděný důvod není takový, aby byl byt uznán za nezpůsobilý, a bylo tuto námitku uznati za bezdůvodnou.
V dalším bylo však dáti stížnosti za pravdu. St-l uváděl již ve své žádosti, že byt jest vlhký a že manželka jeho vzhledem ke své srdeční vadě následkem kloubového rheumatismu nemůže se do toho bytu v zimní době nastěhovati, což také doložil lékařským vysvědčením. Úřad pokládal tuto okolnost za irelevantní, poněvadž předpisy podobného důvodu pro poukazování diet z důvodů vedení dvojí domácnosti neznají. Jak bylo již shora dovozeno, musí však býti nabízený byt potud způsobilý, aby v něm mohla rodina státního zaměstnance bydliti v každé roční době bez újmy na zdraví. Úřad nepopírá, že tvrzení st-le stran nemoci jeho manželky a povahy této nemoci se zakládá na pravdě, naopak okolnost tuto výslovně uznává, neuznává ji však za způsobilou, aby založila nárok na přiznání diet Tento názor odporuje shora uvedenému a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1111-1113.