NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - Racionalisace, vědecká organisace a otázka sociální.

Č. 7138.

Zaměstnanci veřejní: Má vdova po býv. tak. stát. zaměstnanci ve východním Slezsku penzijní nárok vůči čsl. státu?
(Nález ze dne 12. března 1928 č. 7414/27.)
Věc: Rudolfina H. ve Vídni proti ministerstvu financí o vdovskou pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: _ _ _ _
Svůj pensiiní nárok odvozuje st-lka od služebního, resp. pensijního poměru zemřelého manžela, profesora státní reálky v Bílsku Václava H., který byl přeložen na trvalý odpočinek býv. vládou rak. Pense jeho nebyla po 28. říinu 1918 k výplatě převzata na účet republiky čsl., nýbrž byla mu vyplácena toliko záloha na pensi na účet jeho nebo na účet toho státu, který bude povinen pensijní požitky jeho platiti. Jest tedy st-lka vdovou po býv. rak. státním pensistovi, jehož pense nebyla na účet státu čsl. převzata.
Otázka, který ze států vzniklých na území býv. státu rak. jest povinen platiti pensie civilním pensistům. iimž do dne 3. listopadu 1918 byly již poukázány pensijní požitky býv. vládou rak., resp. který ze států těch jest povinen platiti vdovské pense vdovám po osobách takových pozůstalým, byla upravena teprve úmluvou uzavřenou v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem. Úmluva tato stala se součástí vnitrostátního právního řádu zákonem z 1. července 1926 č. 159 Sb. V § 3 tohoto zák. však bylo stanoveno, že zákon ten nabývá účinnosti, jakmile zmíněná úmluva se stane účinnou. Dle čl. 9. cit. úmluvy vstoupí úmluva tato v platnost pro každý signatární stát ode dne složení jeho ratifikace a od této doby bude účinnou mezi státy, které složily své ratifikace.
Úmluva ta byla vyhlášena dne 22. října 1926 pod č. 194 Sb. s tím, že své ratifikace dosud složily: Itálie 11. března 1924, Rakousko 8. března 1924 a Republika čsl. 11. září 1926. Pro republiku čsl. byla tedy úmluva ta před vydáním nař. rozhodnutí a sice od 11. září 1926 účinnou proti Itálii a Rakousku. Ježto však až do dne, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, úmluva Římská nebyla ratifikována státem polským, nebyl v té době ani zákon č. 159/26 účinným, pokud jde o úpravu pensí býv. rak. pensistů mezi Polskem a republikou čsl. Ježto pak se v daném případě může jednati fen o to, zda vdovskou pensi st-lčinu má platiti stát polský či republika čsl. a ježto dle právního názoru vysloveného nss-em v nál. Boh. A 1883/23 smlouvy mezinárodní jsou zásadně jen úpravou právních poměrů mezinárodních mezi stranami smluvními, t. j. mezi státy smlouvy uzavírající, kdežto subj. práva stran z nich mohou býti dovozována jen potud, pokud normy ty byly vtěleny v právní řád vnitrostátní, jest z úvah svrchu uvedených zřejmo, že v době, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, nebylo vůbec účinné vnitrostátní normy, která by st-lce skýtala právní nárok na výplatu vdovské pense státem čsl. Tím padají námitky sub 5. a 6. uvedené a jest také za tohoto stavu práva zcela lhosteino, zda zesnulý manžel st-lčin pro stát čsl. optoval či nikoli a zda opce tato byla vyřízena.

Citace:

č. 7138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 406-407.