NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909)

Čís. 1962.

Zákon o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. na rok 1863.
Pojem »rozdílení« a »rozesílání« (§17 zákona).
Dopravování tiskopisů k prodavačům jest již rozdílením (rozesíláním), ať se děje jakýmikoliv dopravními prostředky a na jakékoliv vzdálenosti.
Předpisu §u 17 zákona jest vyhověno jen tehdy, předloží-li se povinný výtisk úřadu současně s početím rozšiřování a to tak, by jeho současnost s rozdílením nebo rozesíláním byla za všech okolností zabezpečena.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1925, Zm I 234 a 235/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne 30, července 1924 a potvrzujícím jej rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu z 23. srpna 1924 a dále pak rozsudkem okresního soudu v Chebu ze 16. prosince 1924 a potvrzujícím jej rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze 4. února 1925 porušen byl zákon v ustanovení §u 17 tiskového zákona.
Důvody:
Předmětem zmateční stížnosti na záštitu zákona jsou dvě trestní věci okresního soudu v Chebu, týkající se přestupku §u 17 tiskového zákona. V prvém případě bylo se Bedřichu B-ovi jako tiskaři v Chebu vydaných periodických tiskopisu »Franzensbader Tagblatt« a »Karlsbader Abendzeitung« a Juliu K-ovi jakožto jeho zástupci zodpovídati z přestupku §u 17 tiskového zákona, poněvadž dne 20. března 1924, když počali ony tiskopisy rozdávati a rozesílati, opomenuli úřadu bezpečnosti a státnímu zastupitelství odevzdati současně po jednom výtisku. Okresní soud sprostil obžalované rozsudkem ze dne 30. července 1924 s odůvodněním, bližšího zjištění postrádajícím, že prý není dokázáno, že bylo počato s rozdáváním tiskopisů dříve, než byly povinné výtisky odeslány. Rozsudek ten byl potvrzen rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 23. srpna 1924. Odvolací soud zjistil, že povinné výtisky byly odevzdány státnímu zastupitelství v 16 hodin 15 min. a policejnímu komisařství v Chebu v 16 hodin 50 minut a že tiskopisy určené pro Františkovy Lázně byly odeslány vlakem odjíždějícím o 16 hod. 29 min., tiskopisy určené pro Karlovy Vary vlakem odjíždějícím o 17 hod. 10 min. Přes to dospěl odvolací soud k osvobozujícímu rozsudku, poněvadž prodavač jest prý pouze zmocněncem vydavatele a rozdávání a rozesílání tiskopisů začíná prý teprve u prodavače samého. Že však prodavači tiskopisy tenkráte dříve rozdali a rozeslali, než byly uloženy povinné výtisky u předepsaných úřadů, není prý zjištěno.
V druhém případě byli rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne i 6. prosince 1924 Arnošt G., Bedřich B. a jejich zástupce Arnošt R. jako tiskaři periodických v Chebu vydávaných časopisů »Egerer Zeitung«. »Franzensbader Tagblatt« a »Deutsches Tagblatt für Westböhmen« sproštěni z obžaloby pro přestupek §u 17 tiskového zákona, jehož se dopustili tím, že dne 1 1. června 1924, když počali tyto časopisy rozdávati a rozesílati, opomenuli úřadu bezpečnosti a státnímu zastupitelství odevzdat» současně povinné výtisky. Okresní soud zjistil, že povinné výtisky byly tenkráte uložený u státního zastupitelství v 16 hod. 15 min. a u policejního komisařství v 16 hod. 10 min. Dle policejního šetření byly tiskopisy, o něž jde, rozeslány v 15 hod. 30 min. a to do bližších stanic pomocí motorového kola, do vzdálenějších drahou a sice vlaky odjíždějícími v 15 hod. 56 min., a v 16 hod. 10 min. Soud první stolice zjistiv, že jezdec na motorovém kole dopravil tiskopisy jen na dráhu a sám jich nerozdává, neshledal v tomto ději trestné skutkové podstaty, poněvadž rozdávání, pokud se týče rozesílání začíná prý teprve u prodavače novin. U prodavačů dělo se však rozesílání a rozdávání teprve po uložení povinných výtisků. Krajský jako odvolací soud v Chebu potvrdil rozsudkem ze dne 4. února 1925 tento rozsudek z důvodů prvního soudce, podotknuv ještě, že rozdávání a rozesílání začíná teprve u prodavačů, poněvaž je dlužno pokládati za zmocněnce novinářského podniku.
Uvedené rozsudky obou stolic se nesrovnávají se zákonem. Ustanovení §u 17 tiskového zákona rozeznává rozdílení a rozesílání. Prvuvedená činnost týká se bezprostředního doručování tiskopisů čtenářům a prodavačům v místě tiskárny, pokud se týče v místě vydání. Rozesíláním jest rozuměti onu činnost, kterou se dopravují tiskopisy do jiných míst. Dopravování tiskopisů k prodavačům je již rozdílením, rozesíláním, ať děje se jakýmikoliv dopravními prostředky a na jakékoliv vzdálenosti. Stanoví-li tudíž § 17 tiskového zákona, že tiskař je povinen odevzdati výtisk každého listu nebo sešitu periodického tiskopisu současně, když jej počne rozdíleti nebo rozesílati, úřadu bezpečnosti toho místa, kde spis se vydává, vyhoví se předpisu jen tehdy, když současně s početím rozšiřování předloží si povinný výtisk úřadu přehlídku vykonávajícímu. Toto předložení musí se tudíž státi takovým způsobem, by jeho současnost s rozdílením (rozesíláním) za všech okolností byla zabezpečena. Bylo-li tudíž v uvedených případech zjištěno, že rozesílání periodických tiskopisů stalo se dříve, než povinné výtisky úřadu bezpečnostnímu a státnímu zastupitelství v Chebu byly odevzdány, stalo se tak proti zřejmému předpisu §u 17 tiskového zákona. Ve stejném smyslu uznal také již Nejvyšší soud v rozhodnutí Sb. n. s. č. 1931. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti podle §u 33 tr. ř.

Citace:

č. 2132. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 568-570.