Týdenní schůze: 14. dubna 1910. Přítomno 28 členů. Soudce Kar. Skřipský podává »Posudek o všeobecné části předběžné osnovy tr. zák. rak.« Má za to, že nesprávno jest (Feuerbach, Birkmeyer) při posuzování tr. zák. postaviti se na stanovisko určité tr. školy a zavrhovati vše, co nelze uvésti v souhlas s jejími zásadami, nýbrž že jedině správným jest zkoumati, zda-li předpisy tr. z. budoucího odpovídají názorům, poměrům a potřebám toho národa, pro který jsou určeny. Předeslav na to stručný přehled teorií trestních a hlavních zásad školy klassické, na nichž spočívá platný tr. zák. rak., rozebírá směry moderní a hlavní zásady školy sociologické. Přechází na to k vlastnímu výkladu a ukazuje na jednotlivých kapitolách všeob. části osnovy, pokud jsou vybudovány na zásadách školy klassické a co převzaly ze školy sociologické a pokud odpovídají ty či ony zásady našim potřebám životním a kulturním. Dospívá k úsudku, že základní stavba všeob. části osnovy spočívá na zásadách školy klassické, že však mnohé ústavy (prostředky ochranné, předpisy o mladistvých, rehabilitace a pod.) převzaty ze školy moderní, že tato část osnovy jest dobrá a hodí se za základ jednání dalšího. Navrhuje, aby předpisy této části osn. o ochranných prostředcích proti osobám obecně nebezpečným byly pojaty do zvláštní osnovy a předložení jí sborům zákonodárným aby vládě bylo doporučeno; dále navrhuje, aby předpisy o rehabilitaci byly rozšířeny též na osoby zletilé. Oba návrhy se všemi hlasy přijímají.
Diskuse se zúčastnili: c. k. stát. zást. Samsour a c. k. rada z. s. dr. Onz.
21. dubna 1910. Přítomno 17 členů. Přednáší p. rada vr. z. s. Jos. Boubela o tom, »mají-li věřitelé na uhražovací kapitál poukázaní nárok na úroky a za kterou dobu«. Potírá názor Radauerův a Neumannův (2. vyd. kom. k ex. ř.), že věřitelé mají nárok na úroky již ode dne příklepu, nesouhlasí s míněním (Kavćić), že jim patří jen úroky 3leté a odůvodňuje hlavně z právní povahy kapitálu uhražovacího (výměnku) a z právní povahy úroků náhled, že věřitelům patří úroky teprve ode dne uvolnění kapitálu uhražovacího, nikoliv však za dobu dřívější. Zem. taj. dr. Bilovský jest přívržencem názoru prvního (úroky ode dne příklepu), kdežto soudce Skřipský mínění druhého (úroky 3leté).
12. května 1910. Přítomno 17 členů. P. rada vrch. z. s. Jos. Boubela pojednává o otázce, »má-li agent na provisi právo nahlížeti do obchodních knih principálových?« Jest toho názoru, že ano, poněvadž jest společníkem a nikoliv zřízencem, poněvadž stát i jeho úřady mají povinnost chrániti platnost smluv, tedy i smlouvy mezi agentem a majitelem závodu a konečně i z důvodu práva processního, poněvadž nárok na provisi nelze uplatňovati bez znalosti jeho výše a poněvadž žaloba na přísahu vyjevovací jest nepřípustná. S p. přednášejícím souhlasí p. vr. z. s. r. Kostka a kan. adv. dr. Krsek podstatně z těchže důvodů.
Dále vyličuje prakt. případ z honebního práva. Pachtýř honitby, jenž ji sám vydražil a jako takový úřadu byl oznámen, utvořil s jinými rolníky společnost k provozování honitby a sepsána též pravidla. Později vznikly neshody a někteří členové přestali plniti povinnosti a vykonávati práva členská. Pachtýř žádal na hejtmanství za prohlášení, že považovati je dlužno za vystouplé. To odmítlo rozhodnutí, poněvadž prý věc patří na pořad práva. Soudy všech 3 stolic prohlásily se příslušnými, poněvadž prý jde o společnost dle § 1175. obč. zák. P. přednášející jest mínění opačného, poněvadž dle honebního zákona hejtmanství vykonává veškeren dozor nad provozováním honebního práva a má tudíž i právo členy honebních společností vylučovati, resp. o jejich členství rozhodovati. Ono nařídí též exekuci, kdežto exekuce soudní jest vyloučena.