Čís. 1044.
Při posuzování přípustnosti dovolání s hlediska § 502 odstavec třetí c. ř. s. nelze sečísti hodnotu předmětů sporu, jež byly dle § 187 odstavec
prvý с. ř. s. spojeny ke společnému projednání a dle § 187 odstavec druhý c. ř. s. rozhodnuty týmž rozsudkem.
Ustanovení
§ 502 poslední odstavec c. ř. s. nelze užiti, zrušil-li dovolací soud rozsudky nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice.
(Rozh. ze dne 3. května 1921, Rv II 113/21.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Tím, že rozepře, zahájené žalobami Cg la) 143/15 a Cg Ia) 161 15
byly dle § 187 odstavec prvý c. ř. s. spojeny ke společnému projednám
a cíle § 187 odstavec druhý c. ř. s. rozhodnuty společným rozsudkem,
nepozbyly nároky uvedenými žalobami uplatňované své samostatnosti,
poněvadž nahodilá okolnost spojení má důsledky pouze formální. Při posuzováni přípustnosti dovolání s hlediska § 502 c. ř. s. nelze tedy sečísti
hodnotu obou sporných předmětů, nýbrž dlužno ohledně každého z obou
nároků zvlášť zkoumati, je-li dovolání přípustným. Tu pak sluší uvážiti toto: Žalobou Cg Ia) 143/15 domáhali se žalobci původně zaplacení 2500 K, kterýžto nárok byl však konečně omezen na 910 K 97 h. Soud prvé stolice přisoudil žalobcům z toho 790 K 65 h, ohledně zbytku 120 K 10 h
správně 120 K 32 h zamítl žalobu. Odvolání bylo podáno pouze žalovanou
do části, žalobě vyhovující, tedy co do 790 K 65 h; hodnota sporného
předmětu, o němž odvolací soud rozhodoval, nepřevyšovala tudíž 1000 K, a ježto odvolací soud v tom kuse potvrdil rozsudek prvého soudu, jest
dovolání žalované v tom směru dle § 502 odstavec třetí c. ř. s., (čl. VI. čís. nov. o úl. pro soudy) nepřípustným. Nejinak má se věc ohledně rozepře Cg Ia) 161/15. I zde směřuje dovolání proti potvrzující části rozsudku
soudu odvolacího. Hodnota příslušných nároků činí však 320 K a 510 K,
tedy úhrnem rovněž méně než 1000 K, a proto jest dovolání také v tom
směru nepřípustným. Výjimečného ustanovení posledního odstavce § 502 c. ř. s. nelze obdobně použiti v případech, kde — jako v tomto případě
dovolací soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc soudu prvé
stolice. Dovolání mělo tedy dle § 507 c. ř. s. býti odmítnuto již prvním
soudem, a když se tak nestalo, vysloveno odmítnutí soudem dovolacím.
Citace:
Čís. 1044. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 345-346.