NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Nezasloužený přívlastek modernosti

Nezasloužený přívlastek modernosti.

Ve všech komentářích (i v komentáři Roppert-Weis) se zdůrazňuje, že zákonodárství proti nekalé soutěží jest výtvorem, vyvolaným liberalistickým zřízením hospodářským a něčím zcela moderním, čehož potřeba teprve v nové době byla poznána a co teprve v nejnovější době postupně pronikalo a zákonodárstvím bylo uskutečňováno. Následuje pak zpravidla chvála moderního zákonodárce.
V přednášce, kterou měl Dr. Jiří Weis dne 2. října t. r. pro Mezinárodní sdružení pro ochranu živnostenského vlastnictví, odbor československý v Praze, bylo však poukázáno na tyto zajímavosti:
Ve všech cechovních stanovách středověku nalézají se ustanovení soutěžní, a to nejen specielní případy našeho zákona proti nekalé soutěži, odpovídající §§ 2—13, 25—32, ba dokonce ustanovení, že zaměstnavatel ručí za nekalou soutěž zaměstnance (§ 14) a že zaměstnanec může se exkulpovati příkazem zaměstnavatelovým (§ 38), nýbrž i, což jistě kasuistickému věku bylo cizí, i jakási generální klausule (§ 1). A při tom sáhají tato ustanovení do XIII. století a i v době největší slávy cechů trvají, takže jistě nejsou příznačná pro liberalismus. Nejen však že zákazy nekalé soutěže byly dány, byly také dodržovány a nekalá soutěž byla procesy stíhána. Přednášející ukázal, že již od středověku existovalo úplně vybudované soutěžní právo a jen zajímavým jeho nepoznáním se strany právníků vychovaných římským právem se stalo, že nebylo recipováno, a že muselo vzhledem k nutné potřebě v hospodářství býti objeveno. Přednášející usoudil, že smýšlení podnikatele lze podle toho pokládati v jakékoli hospodářské soustavě za úplně stejné.

Citace:

Nezasloužený přívlastek modernosti. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 146-147.