NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13956.

Služební poměry železničních zaměstnanců.
Podmínky pro zařadění kancelářského výpravčího ve službě účetně administrativní do statu III a).
Úspěšný výkon t. zv. inteligenční zkoušky neodůvodňuje jmenování do statu III a).
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1934, Rv I 1529/32.) Žalobce, jenž byl s platností od 1. července 1921 jmenován oficiálem státních drah státu III b) s pořadím od 1. ledna 1920, domáhal se na československém státu (železniční správě), by byl s platností od 1. července 1921 zařaděn do úřednického státu III a) a aby mu byl nahražen rozdíl ve služném a činovném, vzešlý od 1. ledna 1926. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest především zkoumati, zda žalobci vůbec příslušel nárok, aby byl zařaděn do úřednického statu III a).
Z toho, že žalobci příslušel nárok, aby byl podle výnosu ministerstva železnic ze dne 30. června 1920, čís. 17301-I/3 jmenován kancelářským výpravčím s platností od 1. července 1920, neplyne ještě jeho další nárok, aby byl zařaděn do úřednické kategorie statu III a), neboť uvedeným výnosem [oddíl A ad a)] byla kategorie kancelářských výpravčí zařaděna do podúřednické skupiny B. Teprve nařízením ministerstva železnic ze dne 18. června 1921 čís. 35081-I/3, jímž byl dosavadní jednotný status III železničních úředníků rozdělen s platností od 1. ledna 1921 ve status III a) a status III b), byla i kategorie kancelářských výpravčí zařaděna do statu III a), avšak jen potud, pokud jsou dány předpoklady stanovené prováděcím nařízením. Zároveň bylo nařízením čís. 35081-I/3 pro úředníky zařaděné do státu III a) předepsáno vyšší vzdělání, jehož úprava byla vyhražena zvláštnímu výnosu. Nařízení ministerstva železnic ze dne 18. června 1921 čís. 35081-I/3 bylo pak provedeno výnosem téhož ministerstva ze dne 23. srpna 1921 čís. 47603. V odst. 8 a) tohoto výnosu byly pro uchazeče o místa kancelářských výpravčí ve službě účetně administrativní stanoveny zvláštní podmínky předběžného vzdělání. V předchodních ustanoveních téhož výnosu bylo dále stanoveno v odst. 1., že z dosavadních zaměstnanců již stabilisovaných v kategoriích dříve uvedených, mezi něž náleží též kategorie kancelářských výpravčí, se zařadí do statu III a) bez rozdílu, jsou-li dosud podúředníky nebo již úředníky statu III. všichni ti, kteří nově stanoveným podmínkám ohledně předběžného vzdělání vyhovují. Tim se jasně odkazuje na podmínky předběžného vzdělání, stanovené v témže výnosu pro uchazeče o místa příslušných kategorií. Pro kancelářské výpravčí ve službě účetně administrativní, jakým byl žalobce, byly stanoveny podmínky úspěšného absolvování čtyř nižších tříd středoškolského ústavu nebo měšťanské školy a dvoutřídní školy obchodní, nadané právem veřejnosti, anebo konečně učebního běhu spojeného s měšťanskou školou. Těmto podmínkám žalobce nevyhovoval, neboť podle zjištění soudu první stolice měl tehdy jen obecnou školu. Úspěšný výkon t. zv. inteligenční zkoušky (ve smyslu výnosu ministerstva železnic ze dne 18. října 1919 čís. 34842), které se žalobce podrobil dne 27. května 1921, by odůvodňoval jen jmenování do statu III b), nikoli do statu III a), což plyne z posledního odstavce výnosu čís. 47603/1921 (před ustanoveními pře- chodnými). Na žalobce se tedy nevztahuje ustanovení odstavce prvního, nýbrž ustanovení odstavce druhého přechodních ustanovení výnosu čís. 47603/1921, podle něhož ze zaměstnanců příslušných kategorií, kteří mají nižší předběžné vzdělání, než jest tímto výnosem stanoveno, se zařadí do statu III a) jen ti, kteří příslušnou službu skutečně konají, mají nejméně dobrou kvalifikaci, svou inteligencí a dosavadním služebním výkonem a chováním plně uspokojují a jsou v každém ohledu důvěry hodni. Již první soud zjistil, že žalobce byl pro hrubé služební poklesky dvakráte propuštěn a že byl několikráte pořádkově trestán pro neslušné chování mimo službu, pro neslušné a urážlivé chování proti úředníkovi, pro odepření poslušnosti a podnapilost a pro nepřístojné chování ve vlaku, na stanici a proti orgánu ředitelství. Tato zjištění prvního soudu nebyla v odvolání napadena a odvolací soud z nich vycházel podle § 498 c. ř. s. Dovolací soud schvaluje závěr z těchto zjištění nižšími soudy vyvozený, že žalobce svým dosavadním služebním výkonem a chováním plně neuspokojoval a že nebyl v každém ohledu důvěry hoden. Na tom nic nemění okolnost, že žalobce byl reaktivován, neboť jeho reaktivace ještě neznamená, že svým dosavadním služebním výkonem a chováním plně uspokojoval a že byl v každém směru důvěry hoden. Dovolatelův poukaz na výnos ministerstva železnic ze dne 27. června 1910 (nikoli z roku 1920), čís. 22518 nemá významu pro spor, ježto se v něm vykládá pojem úplné neviny jen se zřetelem k provedenému disciplinárnímu řízení. Nižší soudy tedy správně uznaly, že žalobci nepříslušel nárok, aby byl zařaděn do statu III a). Neměl-li žalobce nárok na zařadění do statu III a), pak není oprávněn se domáhati, aby mu byla v tomto státu propočítána služební doba, a není proto třeba obírati se dovolatelovými vývody o významu výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 čís. 53924 o propočítání služební doby státních zaměstnanců pro obor správy státních drah.

Citace:

Čís. 13956.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 372-374.