NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6520.

Školství. — Administrativní řízení: I. * Úprava obvodu školního odlišně od hranic obce místní může se státi jenom výslovným rozhodnutím zem. škol. rady. — II. Výrok takový není nahrazen faktickým stavem (návštěvou školy a přispíváním k nákladům jejím).
(Nález ze dne 2. května 1927 č. 8917.)
Věc: Místní školní rada v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. obec adv. Dr. Ludvík Krieg z Prahy) o školní rozpočet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Mšr v D. sestavila školní rozpočet o příjmech a vydáních školy v D. v roce 1923, podle něhož repartovala část schodku per 1354 Kč 88 h jako 219% školní přirážku k dani poz., dom., třídní a výdělkové na T. náležející k obci V. Obec V. podala dne 21. února 1924 proti tomuto škol. rozpočtu na rok 1924 námitky, v nichž uvedla, že dle jasného znění zákona jsou povinny hraditi náklad školní jenom místní obce nebo díly obcí pravoplatně přiškolené, že však podle konaného šetření nebyl díl obce v-ské T. ze školní obce v-ské nikdy vyškolen a nikdy přiškolen ke škole v D.
Po konaném šetření vyhověl ošv v T. rozhodnutím dne 2. dubna 1924 rekursu ob. zastupitelstva ve V. stran placení školních přirážek do D. za díl obce T., poněvadž není prokázáno, že přeškolení tohoto dílu kdy úředně bylo provedeno — — — —.
Proti tomuto rozhodnutí podala mšr v D. rekurs, jemuž zšr v Praze rozhodnutím z 27. dubna 1925 nevyhověla. — — — —
Další rekurs mšr-y byl nař. rozhodnutím zamítnut. — — — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Předmětem sporu je otázka, zda obec V. je nebo není ve smyslu § 11 odst. 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk. povinna přispívati k věcnému nákladu na školu v D. Obě strany vycházejí souhlasně z toho, že tato konkurenční povinnost obce V. na školu v D. je, resp. by mohla býti podmíněna jen tou okolností, že část obce V-ské je přiškolená ke škole v D.; kdežto pak stěžující si mšr existenci takovéhoto přiškolení tvrdí, popírají úřady školní, že T. ke škole v D. je přiškoleno. Rozhodujícím jádrem sporu je tedy otázka, zda T. do D. přiškoleno je nebo není.
Podle § 9 zák. o zřizování škol z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. má každá škola míti svůj obvod, při jehož »ustanovování buď pravidlem, aby kromě zvláštních okolností meze obvodu školního byly zároveň mezemi obvodu obcí, ač není-li příhodno, aby pro snadnější návštěvu školy celé obce nebo části obce byly přiděleny škole sousední obce.« Dle § 58 téhož zák. měla »ošr hned po vejití toho zákona v platnost posavadní rozdělení osad školních přehlížeti« a měl podle § 59 téhož zák. »rok po tom, kdy ten zákon vejde ve skutek, býti průchod zjednán tomu, aby každé místo, každá část místa, každé sedliště a každá osada někam školou náležela.«
Podle § 26 odst. 2 bod 4 zák. o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. »řídí okr. škol. rada vyjednávání ..., když nějaké místo ... od posavadní školy odloučeno býti má ...« Podle § 39 odst. 2 bod 1 téhož zák. jsou zem. škol. radě podřízeny školy do oboru okr. škol. rady přikázané a přísluší zem. škol. radě podle § 42 odst. 1 téhož zák. v záležitostech škol jí podřízených působnost zemské vlády, jež této příslušela až do té doby, kdy zák. z 8. února 1869 č. 26 z. z. (t. j. původní zák. o dozoru ke školám) se stal platným, t. j. do dne 4. března 1869. Tato kompetence zem. vlád pak spočívala svého času zejména na § 1 bod 2 a § 37 přílohy C k min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z., dle nichž přísluší zem. správě polit, správa a dozor ve věcech vyučování.
Z těchto ustanovení plyne dvojí pro posouzení sporné otázky důležitý důsledek: jednak že zásadně kryjí se hranice školního obvodu s hranicemi místní obce, jednak že úprava obvodu školního odlišně od hranic obce může se státi jenom výjimečně a výslovným rozhodnutím (opatřením) úřadů zřízených pro dozor ke školám a to v prvé stolici zšr-y.
V daném případě je nesporno, že T. je součástí místní obce V.; dále není stěžující si mšr-ou popřeno, že T. bylo v době vyjití zák. č. 22 z. z. česk. z r. 1870 přiškoleno k V. Podle § 9 zák. č. 22/1870 nutno tedy T. na tak dlouho považovati za součást školního obvodu V-ského, dokud tu není výslovný akt zšr-y vyslovující přiškolení T. ke škole v D. Podle rozhodnutí zšr-y z 27. dubna 1925 není ani u ošv-u ani u zšr-y úředních spisů týkajících se přeškolení takového a také protokoly těchto úřadů neobsahují žádného záznamu o tomto přeškolení. Formální výrok zšr-y o přeškolení nemůže s hlediska právního býti nahrazen ani faktickým stavem (návštěvou školy dětmi ze T., ani faktickým placením příspěvků na školu d-ckou obcí V.), ani uznáním učiněným snad obcí tou ve sporu zcela jiném (o paušál za školní plat) ani tím, že býv. rak. ss ve sporu o tento paušál vycházel ve smyslu § 6 zák. o ss ze skutkového základu, který tehdy stranami v pochybnost brán nebyl, že T. je přiškoleno k D.; neboť tu jde vesměs o skutečnosti faktické, které nemohou samy o sobě přivoditi změnu právního stavu.
Totéž platí o tvrzení stížnosti, že před několika léty byl počet tříd v D. zvýšen právě také se zřetelem na počet žáků s připočtením dětí z T.; neboť i tu nešlo o autoritativní výrok o tomto přeškolení, nýbrž o opatření zcela jiné, jehož skutkovým základem mohl snad po př. býti názor, že T. je do D. přiškoleno.
Stejně není ovšem formální rozhodnutí o přeškolení nahrazeno údaji soukromých i úředních sbírek nebo pomůcek, které mají jenom znázorňovati stav, jak z jednotlivých právních aktů vyplývá, aniž vrak mohou tyto právní akty nahrazovati.
Stížnost ovšem vytýká vadnost řízení proto, že žal. úřad přes momenty st-lkou na průkaz provedeného přeškolení uváděné, setrval na svém závěru, že formální akt o přeškolení nebyl vydán, resp. že žal. úřad v nař. rozhodnutí na příslušné vývody st-lčiny nereagoval. Otázka, zda přes to, že formálního úředního aktu o přeškolení ve spisech a úředních záznamech není, slušelo by míti za to, že takovýto akt vydán byl, že však se ztratil, jest otázkou skutkovou, její zodpovědění žal. úřadem tedy součástí skutkové podstaty, kterou nss může přezkoumati jenom s hlediska 2. odst. § 6 svého zák.
Když pak je nepopřeno, že akt takový se ani u ošv-u ani u zš-y nevyskytuje a že o aktu takovém není zejména ani zmínky v rejstřících obou těchto úřadů, nelze shledati, že by šlo o nedostatečné zjištění skutkové podstaty nebo o rozpor její se spisy. — — —
Nelze tudíž shledati nezákonnost ani vadnost v tom, že žal. úřad přes opačné tvrzení st-lky vycházel z toho, že k formálnímu přeškolení T. ke škole v D. dosud nedošlo a když v důsledku toho nebyla uzná- na povinnost obce V. ke přispívání k věcnému nákladu na školu v D.

Citace:

č. 6520. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 777-779.