Čís. 6286.

Při určení přiměřené náhrady za pozemky vyvlastněné ve Velké Praze (k účelům vodním) jest míti zřetel též na poplatky převodní a dávku z přírůstku hodnoty.
(Rozh. ze dne 16. září 1926, R I 795/26.)
Ve správním řízení vyvlastnila obec Hlavního města Prahy pozemky ku stavbě vodojemů. K návrhu vyvlastněného stanovil soud prvé stolice náhradu za vyvlastněné pozemky na 2 703 979 Kč kromě poplatků převodních a dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti. Rekursní soud k rekursu odpůrkyně navrhovatele napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rada hlavního města Prahy stěžuje si do srovnalých usnesení nižších soudů již jenom z toho důvodu, že byla uznána povinnou zaplatiti kromě peněžité náhrady za vyvlastněné pozemky 2 703 979 Kč také ještě poplatky převodní a dávku z přírůstku hodnoty. Pokládá toto rozhodnutí za nezákonné, poněvadž řád o dávce z přírůstku hodnoty ukládá její zaplacení nikoliv nabyvateli, nýbrž zciziteli. Dovolacímu rekursu nelze dáti za pravdu. Nešlo v tomto případě o rozhodnutí, kdo jest povinen platiti dávku z přírůstku hodnoty a případné převodní poplatky, k řešení této otázky nejsou soudy vůbec příslušny. Úkolem soudu bylo určiti přiměřenou náhradu za vyvlastněné pozemky. Slyšený znalec odhadl vyvlastněné pozemky na 2 703 979 Kč, při čemž však podle svého vysvětlení předpokládal jako věc samozřejmou, že vyvlastnitelka musí jako kterýkoliv jiný kupitel nésti ze svého převodní poplatky a dávku z přírůstku hodnoty, poněvadž to bylo v roce 1924 a jest i nyní při prodeji pozemků ve Velké Praze běžným zvykem. Udaná obecná prodejní cena vyvlastněných pozemků platí tedy jen pro případ, že vyvlastněnému bude zvlášť nahražen peníz, který bude nucen zaplatiti na dávce z přírůstku hodnoty a převodních poplatcích. Kdyby této náhrady neobdržel, musela by cena, již znalec určil srovnáním s cenami za podobné pozemky požadovanými a placenými s výhradou dávky z přírůstku hodnoty a převodních poplatků býti zvýšena o peníz, jenž bude na dávce a poplatcích předepsán, stejné jako by se o něj zvýšila cena jiných ve volném obchodě prodávaných realit, které by proti ustálenému zvyku byly prodány bez takové výhrady. Znalec a nižší soudy mohli ovšem dávku a poplatky přímo vypočítati a přičísti je k určené peněžité náhradě, v kterémž případě by odpadly pochybnosti projevené v dovolacím rekursu, ale nelze spatřovati porušení zákona v tom, že odkázali strany na výpočet příslušných správních úřadů. Tím jest vyvrácena i námitka, že se příčí veřejnému zájmu, by vlastník zcizených pozemků přesunoval dávku a poplatky, které podle zákona jej samého postihují, na kupitele.

Citace:

č. 6286. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 249-250.