Č. 8152.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Rozhodovali o pensionování býv. uher. župních úředníků, o jejich nároku na pensi, pak o zvýšení pensi a o drahotních přídavcích k pensím takovýchto pensistů přísluší za platnosti zákona č. 126/20 župním úřadům, nikoliv gen. fin. ředitelství v Bratislavě.
(Nález ze dne 4. října 1929 č. 17 958.)
Prejudiktatura: Boh. A 5178/25.
Věc: Pavel K. v T. proti generálnímu finančnímu řiditelství pro Slov. v Bratislavě o pens. požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, okresní kancelista při politické správě v T., byl dnem 30. dubna 1921 ze služby propuštěn a výnosem župního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši ze 14. března 1924 na základě § 8 zák. č. 210/20 pensionován. Odpočivné požitky jeho byly stanoveny podle pens. statutu býv. župy Gemermalohontské. Tyto pens. požitky byly st-li poukázány dekretem župního úřadu ve Zvoleni ze 7. dubna 1924. — — —
Mezitím nastoupil st-l dne 1. srpna 1921 zaměstnání jako kanc. pomocník u okr. úřadu v T. — — —
Po delším řízení bylo nař. rozhodnutím vysloveno, 1. že st-l nemá nárok na drah. přídavky a na zvýšení pense za roky 1923 a 1924, 2. že pensijních požitků st-lových za roky 1923 a 1924 bylo použito k úhradě náhrad (2 556 Kč) pro župní pens. fond býv. župy gemermalohontské. — — —
Na drahotní přídavky i na zvýšenou pensi odepírá úřad st-li nárok proto, že st-l byl pensionován podle § 8 zák. č. 210/1920. Ve svém odv. spise pak uvádí žal. úřad, že vál. podpora ročních 360 Kč byla st-li od 1. ledna 1923 zastavena z toho důvodu, že st-l od 1. ledna 1923 pobíral vyšší drah. požitky jako kanc. pomocník a dle § 5 vl. nař. č. 234/1921 tedy st-li drah. přídavky k pensi nepříslušely.
Nss musil ze své úřední povinnosti zkoumati, zda žal. úřad byl k výroku tomuto příslušným. V té příčině dospěl nss k následujícím závěrům:
St-l byl za býv. vlády uher. úředníkem župním a do pense byl přeložen od 1. dubna 1921 výměrem župního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši ze 14. března 1924. Výměrem tímto byla st-li přiznána i vál. podpora 360 Kč ročně. Již v nál. Boh. A 5178/25 dovodil nss, že za platnosti župního zákona č. 126/20 byly k pensionování býv. župních zaměstnanců kompetentní župní úřady, které v poslední instanci rozhodovaly i o otázkách, zda osoby ty mají na odpočivné požitky nárok, nebo jaká suma jim náleží. Zásadně jsou tedy k rozhodování o těchto otázkách příslušnými úřady jiné než gfř. Již z tohoto plyne, že gfř nebylo příslušným, aby rozhodovalo o tom, zda st-li přísluší nárok na vál. podporu ročních 360 Kč, přiznanou st-li výměrem župního úřadu ze 14. března 1924. Příslušnost gfř v této věci nemůže žal. úřad odůvodniti dle svého odv. spisu ani poukazem na § 5 vl. nař. č. 234/21, ježto i dle tohoto předpisu platí a súčtuje příslušející přídavky to odvětví, ze kterého vyplývají přídavky částkou vyšší, resp. to odvětví, na jehož účet se vyplácejí aktivní požitky. Rozhoduje tedy i dle tohoto nařízení příslušný úřad resortní.
Pokud pak jde o zvýšené odpočivné požitky na rok 1923 a 1924, neuvádí žal. úřad v nař. rozhodnutí, o které positivní předpisy výrok svůj opírá. Teprve v odv. spise uvádí, že župním pensistům byly za roky 1923 a 1924 povoleny zálohy na zvýšení odpočivných požitků povolené v určité míře interními výnosy min. vnitra z 18. prosince 1923 a ze 22. listopadu 1924 a že tyto zvýšené požitky nemohly býti st-li poukázány proto, že byl pensionován dle § 8 zák. č. 210/20.
Ježto pak, jak řečeno, k posouzení nároků býv. župních zaměstnanců na odpočivné požitky za platnosti župního zákona byly příslušnými zásadně úřady župní, ježto dále i zvýšení odpočivných požitků zaměstnanců těch od 1. ledna 1925 na účet státu (§ 8 zák. č. 310/24) provésti má ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry, a ježto konečně není žádné všeobecné publikované normy, podle níž by o zvýšení pense dle cit. interních výnosů min. vnitra mělo rozhodovati gfř, nemohl nss pro příslušnost žal. úřadu k výroku o zvýšení odpočivných požitků v positivních, řádně publikovaných a nss přístupných předpisech, shledati žádnou oporu.
Nař. rozhodnutím odepírá žal. úřad dále st-li nárok na pens. požitky i ve výši župním úřadem stanovené. Dle správních spisů domáhal se st-l na žal. úřadě výplaty pens. požitků za léta 1923 a 1924 z toho důvodu, že nálezem nss-u bylo rozhodnutí župního úřadu z 26. června 1924 zrušeno. Tím st-l vytýkal, že není žádného důvodu, aby jeho pens. požitků bylo použito ke srážkám na úhradu předplatků, resultujících z citovaného — nyní zrušeného — výměru župního úřadu z 26. června 1924.
Měl-li žal. úřad za to, že st-li pens. požitky za roky 1923 a 1924 nepříslušejí ani ve výměře župním úřadem stanovené, pak nemohl dle toho, co svrchu bylo řečeno, o otázce této rozhodovati sám, nýbrž měl věc postoupiti příslušnému župnímu úřadu. Nebyl tedy žal. úřad ani k výroku posléze uvedenému příslušným.

Citace:

č. 8152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 220-221.