Č. 7404.

Učitelstvo: * Přespolní školou ve smyslu odst. 2 čl. IV. zák. č. 251/1922 není škola, která je v obvodu obce, v níž má řádné bydliště učitel náboženství.
(Nález ze dne 8. září 1928 č. 22930).
Věc: Josef B. v Praze proti ministerstvu školství a národní osvěty o náhradu cestného.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 20. března 1924 nevyhověl měst. škol. výbor v Praze žádosti st-le, řím.-kat. kaplana v Praze-I., za náhradu cestného na školy v Libni vzhledem k čl. IV. odst. 2. zák. č. 251/22, podle kterého náleží učitelům náboženství jen tehdy cestovní náhrada, vyučují-li na přespolních školách, vzdálených nejméně 1,5 km od řádného jejich bydliště. — Odvolání zamítla zšr v Praze vynesením z 25. června 1925 z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého a v té úvaze, že veškeré obce Velké Prahy jsou jedinou školní obcí a školy v jednotlivých těchto obcích nelze ve vzájemném poměru považovati za školy přespolní ve smyslu čl. IV. odst. 2 cit. zák. — Další odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého a poukázalo k námitce stížnosti o tom, že svého času bylo cestné přiznáno výpomocnému učiteli Š. na nál. Boh. A 2390/23.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost tvrdí, že podmínkou nároku na náhradu cestného je toliko vzdálenost 1,5 km od řádného bydliště učitele náboženství a že proto je pojmenování škol, které tuto vzdálenost vykazuji, školami přespolními bez jakékoliv právní relevance. Že chce zákon odměňovati výhradně vzdálenost a že slovo »přespolní« jest bezvýznamné, vysvítá podle názoru stížnosti také z čl. VI. zák. č. 251/22, v němž učitelům všech kategorií ustanoveným při několika školách, umístěných v různých budovách, tedy nikoliv přespolních, se poskytuje nárok na náhradu ztráty času, způsobené docházkou přes 1,5 km.
Nss neuznal výtku důvodnou.
Čl. IV. zák. č. 251/22 upravil v prvém svém odstavci otázku odměn duchovenstva ve správě duchovní, jakož i světských učitelů za vyučování náboženství na veř. školách národních a ustanovil v odstavci druhém, že náhrada cestovní při přespolních školách, vzdálených nejméně 1,5 km od řádného bydliště učitele náboženství, ustanovuje se na 2 Kč za každý km cesty, tam i zpět vykonané. Z tohoto znění jde jasně na jevo, že jest podmínkou nároku na cestné u členů duchovní správy a světských učitelů, aby vyučováno bylo jednak na škole přespolní, jednak aby škola ta vzdálena byla od řádného bydliště učitelova aspoň 1,5 km. Je tedy uvedený nárok na cestné podle vůle zákonodárcovy závislý na splnění dvou podmínek a nelze slovo přespolní ztotožňovali se vzdáleností, jak za to má stížnost.
Opaku nelze dovoditi ani ze srovnání čl. IV s ustanovením čl. VI cit. zák. Dlužnoť ve příčině přiznání nároku na cestné za vyučování náboženství vzhledem k cit. předpisům zák. č. 251/22 rozlišovati, koná-li vyučování to člen duchovní správy, po případě světský učitel, anebo zvláštní učiteli náboženství. V prvém případě závisí nárok na cestné na splnění shora řečených dvou podmínek, v druhém pak na tom, aby školy další, na nichž zvláštní učitel náboženství jest vyučováním pověřen, byly vzdáleny od školy, která je hlavním působištěm jeho, nejméně 1,5 km, Kdežto tedy měřítko vzdálenosti je pro oba případy stejné, jest při vyučování podle čl. IV. další podmínkou vyučování na škole přespolní a contr. školy jen v jiné budově podle čl. VI. Kromě toho sluší počítati vzdálenost při vyučování podle čl. IV. od řádného bydliště učitelova, v případě čl. VI. však od školy, jako hlavního působiště dotčeného učitele. Je tedy každá z uvedených norem předpisem specielním, který upravuje sice v podstatě stejnou otázku, leč každá pro jinou kategorii učitelstva a nelze tudíž při výkladu jedné z nich dovolávati se druhé a uváděti je ve vzájemnou souvislost. To potvrzuje ostatně i § 3 vl. nař. č. 52/1923, který výslovně praví, že se čl. VI. netýká učitelů náboženství z duchovní správy a světských učitelů náboženství, jejichž nárok na cestné je upraven zvláště v čl. IV. zák. č. 251/22.
Z předeslaného vysvítá, že shora řečená výtka neobstojí a že jsou mylnými i závěry, jež stížnost činí z názoru v ní vyjádřeného. Stejně je tomu i s dalšími vývody stížnosti, které se snaží dovoditi, že jsou školy v VIII. části Velké Prahy (Libni) s hlediska st-lova školami přespolními, a tento svůj názor dokládají tím, že utvořením Velké Prahy nebyly dotčeny dosavadní školní obvody, takže jsou vůči sobě jednotlivé školy školami přespolními, jakož i tím, že jsou školy libeňské v jiné farní osadě, než u které je st-l ustanoven a bydlí. Vývody těmi přivádí stížnost na přetřes otázku, co sluší rozuměti podle čl. IV. odst. 2 cit. zákona »školou přespolní« a jakými pojmovými znaky se škola ta vyznačuje.
V tom směru uvážil nss takto:
Zákon sám nepodává v čl. IV. definice, co sluší rozuměti »školou přespolní« a nutno proto pojem ten vyložiti podle pravidla, vysloveného v § 6 o. z. o. především podle přirozeného smyslu slov a jejich vzájemné souvislosti. Podle tohoto slovného výkladu je pojem »přespolní« pojmem topografickým a znamená vše, co je s hlediska obyvatelstva určitého místa položeno »za poli« a co tedy leží za plochou, jež tvoří území tohoto místa jako svazku lidí, spojených zájmy místními. Lze proto zodpověděti otázku, je-li určitá škola školou přespolní, toliko s hlediska určitého místního svazku a v poměru k svazku tomu. Praví-li 2. odst. čl. IV. cit. zák., že je podmínkou nároku na cestné, aby bylo vyučováno náboženství na škole, jež jest školou přespolní, vzdálenou od řádného bydliště dotčeného učitele nejméně 1,5 km, označuje tím jasně, že jest řádné bydliště učitele náboženství, čili obec, v níž učitel ten bydlí, místem, jehož topografické položení je směrodatným pro otázku, lze-li o určité škole říci, že je školou přespolní, čili školou, která leží za hranicemi obce bydliště dotčeného učitele. Možno proto považovati za »školu přespolní« ve smyslu čl. IV. odst. 2. cit. zák. toliko takovou školu veřejnou, která neleží v místní obci, v níž má dotčený učitel své řádné bydliště. Potom je však pro nadhozenou otázku bezvýznamnou skutečnost, je-li určitá školní obec rozdělena na několik obvodů, jakož i leží-li školy, na nichž člen duchovenstva ve správě duchovní vyučuje náboženství, v jiné farní osadě, než u které je dotčený učitel ustanoven a bydlí.
V daném případě je nesporno, že Libeň, kde st-l jako kaplan chrámu Matky Boží před Týnem vyučoval náboženství, a Staré Město, kde bydlel, leží v jedné a téže místní obci a nelze pak ovšem na školy v Libni pozírá ti jako na školu přespolní ve smyslu cit. čl. IV. Není-li však splněna tato podmínka uvedeného předpisu, nezáleží již na vzdálenosti zmíněných škol od řádného bydliště st-lova a neporušil proto žal. úřad zákon, nepřiznal-li st-li náhradu cestného ke školám těm.

Citace:

NEBESKÝ, J.. č. 4577. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 391-393.