Č. 3618.

Učitelstvo (Slovensko): Podle kterých norem jest vyměřiti pensi učitele nestátní školy ludové?
(Nález ze dne 15. května 1924 č. 8244).
Věc: K. H. v L. (adv. Dr. Bed. Mautner z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty o pensionováni.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ze 14. dubna 1923 byl st-l — učitel na evangelické ludové škole v L. — vyzván, aby do 1. června 1923 podal žádost za pensionováni. O jeho žádosti z 31. května 1923 vyslovil žal úřad rozhodnutím z 5. září 1923, že přiznává mu pensi částkou 1140 Kč ročně, válečnou podporu částkou 600 Kč ročně a jednorázovou výpomoc částkou 1000 Kč, jednou pro vždy; v rozhodnutí tom uvedl žal. úřad, že vzhledem k započítatelné služební době 18 roků a 3 měsíců má st-l ve smyslu § 3 zák. čl. XLIII:1891 nárok na pensi ve výši 56,51% z pensijní základny 2000 Kč.
O stížnosti, která naříká jak výnos žal. úřadu ze 14. dubna 1923, tak i rozhodnutí žal. úřadu z 5. září 1923, uvážil nss toto:
I. Nepřípustné jsou vývody stížnosti, v nichž st-l uplatňuje, že jej žal. úřad neprávem výnosem ze 14. dubna 1923 vyzval, aby podal do určité lhůty žádost za pensionování.
Jak st-l sám přiznává, byl mu tento výnos doručen již dne 25. dubna 1923. Měl-li st-l za to, že opatřením žal. úřadu obsaženým v tomto výnosu bylo zasaženo do jeho subjektivních práv (§ 2 zák. o ss.), měl se domáhati proti tomuto opatření, jež bylo konečným opatřením ve smyslu § 5 zák. o ss, nápravy stížností u nss-u ve lhůtě 60 dnů po doručení zmíněného výn. (§ 14 zák. o ss). Brojí-li st-l proti opatření žal. úřadu ze 14. dubna 1923 teprve ve stížnosti, která došla k tomuto soudu dne 19. listopadu 1923, byvši odevzdána k poštovní dopravě teprve dne 17. listopadu 1923, jsou vývody jeho podle § 14 zák. o ss nepřípustné. Za tohoto stavu věci nemohl se tedy soud v daném případě vůbec zabývati otázkou, zdali žal. úřad právem mohl st-le vyzvati, aby podal žádost za pensionování.
II. Bezdůvodnými jsou vývody stížnosti, v nichž st-l brojí proti výši pensijních požitků, které mu byly vyměřeny rozhodnutím žal. úřadu ze dne 5. záři 1923. St-l spatřuje nesprávnou výměru pensijních požitků v těchto směrech:
1. v tom, že mu byla pense vyměřena podle zastaralých uherských předpisů a nikoliv podle předpisů, jež nyní platí pro učitele státní,
2. v tom, že mu při vyměření pense nebylo do doby pro vyměření pense rozhodné započteno 5 válečných půlletí,
3. v tom, že mu při vyměření pense nebyl přiznán nárok na drahotní přídavek pro jeho nezaopatřenou dceru.
Ad 1. Jest nesporno, že st-l byl učitelem na lidové škole nestátní na Slovensku. Výši zaopatřovacích požitků takových učitelů slušelo v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí výhradně podle uherských právních norem, platných pro tuto kategorii učitelů — totiž podle zák. čl. XXXII:1875, XLIII:1891 a § 5 zák. čl. III:1918 — kteréžto normy doznaly za vlády republiky čsl., pokud jde o učitele na lidových školách nestátních, změny pouze zákonem z 21. prosince 1922 č. 410 Sb. o přiznání jednorázových výpomocí k pensím; k tomuto zákonu žal. úřad při výměře pense st-li také hleděl.
St-lovo stanovisko, že mu pensijní požitky měly býti vyměřeny podle právních norem, které v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, upravovaly výši zaopatřovacích požitků učitelů na státních lidových školách na Slovensku, jest tedy mylné.
St-l nemůže se pro své stanovisko také dovolávati ani ustanovení § 17 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., neboť toto ustanovení slibuje pouze generální úpravu požitků určitých kategorií veřejných zaměstnanců v ustanovení tom blíže označených podle zásad, na nichž jest cit. zákon vybudován, ale takováto generální úprava nebyla v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, pokud jde o kategorii zaměstnanců, k níž náleží také st-l, vůbec provedena žádnou právní normou řádně vyhlášenou.
St-l odůvodňuje svůj nárok na to, aby mu byly pensijní požitky vyměřeny v téže výši, na jakou mají nárok učitelé na státních lidových školách, také poukazem k tomu, že pobíral v době své aktivní služby služební požitky v téže výši jako učitelé na státních lidových školách. Leč v tomto směru přehlíží st-l, že předpisy vydanými za vlády republiky čsl. (nař. ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb., z 30. prosince 1920 č. 695 Sb., z 23. června 1921 č. 219 Sb., z 19. prosince 1921 č. 455 Sb., z 22. prosince 1922 č. 380 Sb. a z 26. dubna 1923 č. 88 Sb.) byly sice aktivní služební požitky učitelstva na určitých — v předpisech těch blíže označených — nestátních obecných a občanských školách na Slov. vyrovnány na míru aktivních služebních požitků učitelstva na školách státních, že však ani z těchto předpisů ani z jinakých právních norem nelze dovoditi, že učitelé na zmíněných nestátních školách na Slov. mají také právní nárok, aby i jejich zaopatřovací požitky byly vyrovnány na výši požitků učitelů na školách státních. Svrchu uvedený st-lův nárok nemůže také založiti okolnost, že st-li, jak tvrdí, byly z jeho aktivních služebních požitků sráženy pensijní příspěvky v téže výši jako učitelům státním.
Ad 2 a 3. Pokud vývody stížnosti, že st-li přísluší nárok na započtení 5 válečných půlletí do doby rozhodné pro vyměření pense, a dále nárok na přiznání drahotního přídavku pro jeho nezaopatřenou dceru, jsou důsledkem názoru st-lova, že mu pensijní požitky vůbec měly býti vyměřeny v téže výši, jaká přísluší učitelům na státních lidových školách na Slov., jsou tyto vývody stížnosti — vzhledem k tomu, co bylo uvedeno ad 1. — bezpředmětné.
Míní-li snad st-l těmito vývody uplatňovat, že mu zmíněné nároky přísluší podle uherských právních norem, upravujících výši zaopatřovacích požitků učitelů na lidových školách nestátních, slušelo poukázati k tomu, že uherské právní normy — cit. svrchu ad 1. — nemají ustanovení, z nichž by tyto nároky bylo lze dovoditi.
Z těchto příčin bylo tedy stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3618. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1294-1296.