Č. 3487.

Pozemková reforma: O nároku dobročinné nadace, aby pozemky nadační nebyly přikazovány do vlastnictví drobným pachtýřům.
(Nález ze dne 12. dubna 1924 č. 6267.)
Věc: Zádušní a humanitní nadace Antonína W. (adv. Dr. Rud. Stejskal z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (za zúč. strany: adv. Dr. Frant. Neubert z Dvora Králové) o přednostní nárok dle zák. o ochraně drobných pachtýřů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním došlým okr. soudu ve Dvoře Králové dne 25. listopadu 1919 oznámilo konsorcium pro správu zádušní a humanitní nadace Ant. W. v D., že odporuje tomu, aby na pozemcích této nadace byl prováděn zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb. o zajištění půdy drobným pachtýřům, poněvadž nadace ona jest zařízením humanitním, poskytujíc každoročně čtyřem dělnickým rodinám peněžité částky po 200 K ročně a věnujíc část výtěžků nadačních schudlé obci D. a jejímu chudinskému fondu. Dále ohradilo se konsorcium proti požadavku pachtýřů z důvodu, že zakladatel nadace zakázal ve svém testamentu zcizení pozemků nadačních, a vyjádřilo se »pokud merita žádosti se týče« o důvodnosti požadavků jednotlivých pachtýřů. O žádosti drobných pachtýřů konáno pak bylo u okr. soudu v D. K. jednání, při němž se konsorcium dohodlo s drobnými pachtýři v příčině ceny požadované za pozemky, načež okr. soud požádal zsp-ou v Praze za schválení ujednaných cen.
Tato obrátila se přípisem z 21. července 1921 na stpú žádajíc za prohlášení, že nároky drobných pachtýřů jsou v daném případě vyloučeny dle § 1, posl. odst. zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb. a sdělila obvodové úřadovně stpú-u v Praze k jejímu dotazu, že výtěžky ze jmění uvedené nadace připadají:
1) dočasnému faráři v D. částkou 1400 K za účelem sloužení mší svatých a jako odměna za súčtování příjmů a výdajů této nadace,
2) ženatým v D. bydlícím a do D. příslušným dělníkům-manželům po případě služebným,
3) a zbytek místnímu chudinskému fondu a náboženským účelům.
Obvodová úřadovna vyžádala si pak ještě vyjádření osp-é v D. K. o tom, zda zmíněná nadace jest humanitním zařízením ve smyslu čl. 1. posl. odst. zák. č. 318/1919 a obdržela odpověď, že nadace ona jest skutečné takovým humanitním zařízením, a že pozemky, jež požadují pro sebe dlouholetí pachtýři jsou potřebny a nezbytny k dosažení úkolu nadace, neboť pouhým zúrokováním trhové ceny za ony pozemky sotva by se dospělo k splnění účelu stanovenému při založení nadace.
Vým. z 23. ledna 1922 uznala obvodová úřadovna dle § 1, posl. odst. cit. zák. právo nadace Antonína W. v D. na pozemky č. kat. 583, 584, 909, 910, 325, 481, 483, 482 a 1386 v D., požadované dlouhodobými drobnými pachtýři, ježto konaným šetřením bylo zjištěno, že nadace ta byvši zřízena pro dobročinný účel, musí považována býti za humanitní zařízení, jehož účelu nemohlo by býti dosaženo zúrokováním případné ceny za pozemky docílené, neboť jen pozemky samy jeví se býti bezpečným a trvalým uložením jmění nadačního.
K stížnosti drobných pachtýřů zrušil stpú výměrem z 28. května 1923 rozhodnutí obvodové úřadovny a prohlásil, že se přednostní nárok nadace na pozemky ty neuznává.
O stížnosti nadace do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Dle § 1, posl. odst. zák. č. 318/1919 nemohou drobní pachtýři uplatniti nároku uvedeného v odstavci prvém na takové pozemky, jež požadovány jsou pro vydržování humanitních zařízení a ohledně nichž stpú důvodnost tohoto požadavku uznal. V případě tomto jest mezi stpú-em a st-lkou spor o to, zda tato vznesla přednostní nárok na pozemky požadované drobnými pachtýři ve smyslu tohoto ustanovení, dále zda učinila tak řádně a včas, a zda později uplatněného nároku se nevzdala.
Žal. úřad nevidí uplatnění přednostního nároku nadace ve vyjádření nadačního konsorcia z 25. listopadu 1919, a prohlašuje, že i kdyby bylo lze přikládati zmíněnému vyjádření tento význam, neměnilo by to ničeho na věci, ježto v dohodě, již konsorcium uzavřelo s pachtýři o cenách pozemků, musilo by býti spatřováno vzdání se onoho nároku.
Nss nemohl sdíleti tento náhled úřadu. Konsorcium uvedlo ve svém vyjádření, že odporuje provádění zák. o ochraně drobných pachtýřů v příčině pozemků nadačních, ježto nadace ona jest zařízením humanitním, poskytujíc každoročně čtyřem dělnickým rodinám peněžité částky po 200 K ročně a věnujíc část výtěžků nadačních schudlé obci D. a jejímu chudinskému fondu. V prohlášení tom zřejmě obsažena jest žádost konsorcia, aby pozemky nadační nebyly přikázány do vlastnictví drobným pachtýřům, nýbrž aby ponechány byly nadaci k plnění jejich humanitních úkolů, kterážto žádost svým obsahem není ničím jiným než uplatněním přednostního nároku dle cit. zák. ustanovení. Sluší ovšem uvážiti, zda nadace nároku takto uplatněného se nevzdala tím, že konsorcium pustilo se do jednání s drobnými pachtýři o jich nároku a uzavřelo s nimi dokonce dohodu o ceně za požadované pozemky.
Nss neshledal, že touto dohodou pozbyla nadace svého přednostního nároku na uvedené pozemky, neboť i kdyby vzdání se zmíněného nároku tvořilo skutečně jeden ze článků uzavřené dohody, mohlo býti právně účinným jen tehdy, kdyby dohoda sama byla perfektní a právně účinnou. Taková dohoda však se nestala, neboť správa nadační nemohla bez souhlasu nadačního úřadu ani uzavříti dohodu o přeměně nadačního jmění pozemkového v kapitál peněžitý, ani vzdáti se nějakého nároku nadaci příslušejícího. Teprve udělením souhlasu nadačního úřadu mohlo dojíti k perfektní dohodě a vzdání se přednostního nároku. Souhlas ten však dle spisů udělen nebyl. Zda přednostní nárok nadace uplatněn byl řádně a včas, dlužno posouditi na podkladě předpisů platných v době, kdy nárok ten u příslušného úřadu byl vznesen. Zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb. nestanovil určitou lhůtu, během které musil by přednostní nárok býti uplatněn, aby k němu vůbec hleděno býti mohlo, rovněž nestanovil, že by nárok ten musil zvlášť nějak býti osvědčen. Dlužno proto míti za to, že mohl býti vznesen do té doby, dokud pozemky nebyly přikázány drobným pachtýřům a že stpú měl důvodnost nároku toho zjistiti ex officio v celém jeho rozsahu.
Teprve §em 1 c) zák. z 1. dubna 1921 č. 166 Sb. bylo stanoveno, že nárok uplatniti jest nejdéle do 3 týdnů od dne, kdy uplyne lhůta k přihláškám pachtýřů a nařízeno, že uplatněný nárok má pokud možno býti osvědčen. Oznámení po uvedené lhůtě učiněná měl soud odmítnouti a limine. Úřad domnívaje se, že nadace uplatnila nárok svůj teprve prohlášením zsp-é, posuzuje včasnost a formální náležitosti dotyčného oznámení dle zák. č. 166/1921.
Jak však svrchu bylo uvedeno, uplatnila nadace zmíněný svůj nárok již dne 25. listopadu 1919, tudíž dříve, než pozemky přiřknuty byly drobným pachtýřům, a než nabyl působnosti cit. zák. Ale pak uplatněn byl nárok onen řádně a včas.
Z uvedeného plyne, že úřad nesprávně posoudil po stránce právní, jak prohlášení správy nadační z 25. listopadu 1919 , tak i dohodu mezi správou nadační a drobnými pachtýři, a dospěl tak k mylnému závěru, že přednostní nárok nadací vůbec uplatněn nebyl, případně že nebyl uplatněn včas, a že nadace sama nároku toho se vzdala.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7. zák. o ss.

Citace:

č. 3487. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1045-1047.