NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8592 —
Č. 8592.

Vojenské věci: I. * Byla-li dle dosud platných předpisů podána přihláška k vojenské taxe náhradní osobou k ní povinnou, může úřad na jejím podkladě vyměřiti jak vojenskou taxu náhradní, tak i taxu rodičovskou, třebas nařízení v § 4 zák. č. 231/24 ohlášené dosud nebylo vydáno. — II. * § 4 zák. č. 231/24 nestanoví povinnost k podání přihlášky k taxe rodičovské. — III. * Dokud nebyla lhůta k podání přihlášky k vojenské taxe náhradní nařízením v § 4 zák. č. 231/24 uvedeným stanovena, nemůže úřad — nebyla-li přihláška dle dosud platných — Č. 8592 —
předpisů přece podána — z moci úřední vyměřiti ani vojenskou taxu náhradní, ani taxu rodičovskou.
(Nález ze dne 9. května 1930 č. 5724.)
Věc: Eduard L a pozůstalost po Janě L. v B. (adv. Dr Rich. Singer z Prahy) proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká náhradní taxy služební za léta 1917 a 1918 a taxy rodičovské za rok 1918, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v B. vyměřila Eduardu L. náhradní taxu služební za léta 1917 až 1920 v částce 35 288 Kč, 2 574 Kč, 4 965 Kč a 40 538 Kč, a Janě L. taxu rodičovskou za léta 1918—1920 za syna Eduarda v částce 445 Kč 50 h, 2 482 Kč 50 h a 21 019 Kč. Odvolání byla zamítnuta rozhodnutím zsp-é v Praze z 18. prosince 1926 z důvodu, že Eduard L. nekonal činnou službu vojenskou v létech 1917—1920, nýbrž byl jí zproštěn, aniž byl převeden do zálohy dle § 62 bran. zák. Další odvolání, podané Eduardem L. jménem vlastním a jménem pozůstalosti po zemřelé mezitím Janě L. a uplatňující vedle věcných námitek i námitku, že prov. nař. ohlášené v § 4 zák. č. 231/24 dosud nebylo vydáno, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů věcných; k námitce posléze uvedené podotknuto, že taxovní povinnost byla založena již zákonem č. 231/24 samým a st-1 ostatně za roky 1919 a 1920 přihlášku k voj. taxe sám podal, rodičům pak přihlašovací povinnost není uložena.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá nezákonnost taxy z důvodu, že nařízení, kterým se podle § 4 zák. č. 231/24 má stanoviti lhůta k podání přihlášky k vyměření voj. taxy, nebylo dosud vydáno, a že proto úřad nemohl přikročiti k vyměření taxy.
Pokud jde o předpis § 4 zák. č. 231/24, stížností dovolávaný, bylo toto ustanovení pojato do zákona především vzhledem k osobám, na něž proti dosavadnímu právnímu stavu povinnost k placení voj. taxy náhradní byla zákonem č. 231/24 teprve rozšířena, a které tedy až dosud ohlašovací povinnosti neměly. Pokud se týče osob, které již podle dosavadního stavu byly ohláškou povinny, nestanovil pro ně cit. § 4 ohlašovací povinnost novou, nýbrž — jak patrno z vložky »pokud tak již neučinil — uznal účinek ohlášek jimi dle dosavadního stavu zákonného učiněných, modifikoval však povinnost v jejich prospěch v určitém směru tak, že jim dovolil, aby — jestliže své ohlašovací povinnosti již dle dosavadních zákonů jim náležející nevyhověly —, mohly tak učiniti dodatečně ve lhůtě nařízením stanovené, aniž by je pro dosud nesplněnou ohlašovací povinnost stihly následky tohoto opomenutí.
Paragraf 4 zák. č. 231/24 stanoví sice povinnost k podání přihlášky všech osob v § 2 uvedených, a mohlo by se z toho usuzovati, že se tento předpis vztahuje i na osoby povinné taxou rodičovskou; avšak vzhledem k tomu, ze osoby uvedené v § 2 jsou povinny podati přihlášku — Č. 8592 —
»podle zákonů uvedených v § 1«231/1924 sb., § 4 — »pokud tak již neučinily«231/1924 sb., § 4 — je patrno, že cit. § 4 má na mysli z osob až dosud voj. taxou povinných jen osoby, které již dle dosavadních zákonů měly povinnost ohlašovací. Poněvadž pak dle dřívějšího stavu osoby povinné taxou rodičovskou povinnosti, podávati přihlášku, nepodléhaly (§ 8 bod 1 zák. č. 30/1907 ř. z. a čl. 13 prov. nař. č. 211/1907 ř. z.), nelze § 4 zák. č. 231/24 vykládati tak, že by ukládal nově i osobám posléze jmenovaným povin- nost, podávati zvláštní přihlášky.
Z uvedeného plyne především, že stížnost nemá pravdu, namítá-li, že přihláška k voj. taxe náhradní za léta 1919 a 1920 měla býti jako předčasná vrácena a neměla tvořiti podklad pro vyměření taxy; neboť § 4 uznává jak uvedeno, výslovně účinek přihlášek učiněných již dle dříve platných předpisů, a nelze proto shledati postup žal. úřadu nezákonným, když za léta 1919 a 1920, kde nesporně přihláška byla učiněna, předpis taxy náhradní potvrdil. Dovolává-li se stížnost toho, že pak osoby, plnící své povinnosti, jsou hůře postaveny nežli ty, které přihlášku nepodaly, nemůže tato okolnost nic měniti na zákonitosti nař. rozhodnutí, jež jedině tvoří předmět kognice nss-u.
Avšak stížnost jest i bezdůvodná, pokud brojí proti předepsání taxy rodičovské za uvedená léta 1919 a 1920, neboť nějaká samostatná povinnost k podání přihlášky osob povinných taxou rodičovskou §em 4 zák. č. 231/24, jak dovozeno, stanovena nebyla, a také dle dříve platných předpisů neexistovala, a taxa tato se vyměřuje na podkladě přihlášky k voj. taxe náhradní. Byla-li však tato přihláška, jak nesporno, za uvedená léta podána, není v rozporu se zákonem, že i taxa rodičovská byla za tato léta předepsána.
Jinak je tomu však stran náhradní taxy za léta 1917 a 1918 a rodičovské taxy za rok 1918, v kterémžto směru bylo stížnost uznati důvodnou.
Podle § 8 zák. č. 30/1907 ř. z. byly osoby povinné taxou náhradní povinny v lhůtách tam stanovených podati ohlášku, která byla podkladem ukládacího řízení. Teprve když ohláška nebyla podána včas anebo nebyla úplná, mohl politický úřad bez dalšího řízení vyměřiti voj. taxu z moci úřední (bod 4). — Z ustanovení bodu 4 § 8, jenž mluví o předpisu voj. taxy vůbec, je patrno a ustanovením čl. 20 prov. nař. čís. 211/1907 ř. z. potvrzeno, že podání ohlášky osobou povinnou k taxe náhradní je předpokladem předepsání nejen taxy náhradní, nýbrž i taxy rodičovské, resp. že i taxa rodičovská může z moci úřední býti předepsána teprve tehdy, když podle § 8 bodu 4 ohláška se strany osoby povinné taxou náhradní nebyla podána včas anebo nebyla úplná.
Za léta 1917 a 1918 st-1 Eduard L. ohlášky nepodal. Účinky tohoto opomenutí, totiž možnost vyměření taxy z moci úřední podle § 8 odst. 4 zák. č. 30/1907 ř. z., byly však ustanovením § 4 zák. č. 231/24 od- straněny, a má st-1 podle tohoto předpisu k podání ohlášky lhůtu novou, která bude stanovena nařízením tam uvedeným. Dosud tato lhůta není stanovena, není ohlašovací povinnost st-lova aktuelní, úřad pak důsledkem toho a vzhledem k předpisu § 8 bodu 4 zák. čís. 30/1907 ř. z. není — Č. 8593 —
oprávněn z moci úřední předepsati taxu náhradní, a se zřetelem k tomu, co svrchu řečeno, ani taxu rodičovskou.
Bylo proto předpis voj. taxy náhradní za léta 1917 a 1918 a taxy rodičovské za rok 1918 zrušiti dle § 7 zák. o ss, kdežto ohledně let 1919 a 1920 bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 8592. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 739-742.