NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8406 —
Č. 8406.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Sluší k nabývací ceně připočísti dávku z majetku a investiční náklady, které zcizitel ve smlouvě trhové převzal?
(Nález ze dne 3. února 1930 č. 15630/28.)
Věc: Jetty Š. v O. a Helena Š. v P. proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Č. 8406 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Smlouvou trhovou de ddto 29. srpna/16. září 1924 prodaly st-lky dům v T. za 140 000 Kč. Dávka byla plat. rozkazem měst. úřadu v T. vyměřena na základě udaných cen, avšak žádané přípočty nebyly vůbec uznány.
V odvolání žádáno, aby byly uznány přípočty 6 000 Kč na dávku z majetku a 33 484 Kč 39 h za různé náklady na nemovitost vynaložené. Měst. zastupitelstvo odvolání zamítlo. — Dalšímu odvolání nevyhověl okr. úřad a v pořadu stolic žal. úřad nař. rozhodnutím. — — — — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Spor točí se o to, zda částku 6 000 Kč jako dávku z majetku a přírůstku na majetku, jakož i částku úhrnem 33 484,39 Kč jako investice jest buď k nabývací ceně připočísti ve smyslu § 8 dávk. pravidel, aneb od zcizovací ceny odečísti.
Co se týče částky 6 000 Kč, jest si uvědomiti, že dávka z majetku a z přírůstku na majetku stíhá podle §§ 2 a 6 zák. č. 309/20 toho, kdo v rozhodný den, t. j. 1. března 1919, měl jmění podrobené této dávce, ke kterémužto jmění náležejí dle § 8 cit. zák. také nemovitosti. Jest tedy podle těchto předpisů povinnost k placení dávky z majetku a z přírůstku na majetku osobní povinností toho, kdo v den 1. března 1919 byl subjektem (vlastníkem) jmění dávce podrobeného. Jestliže tedy v zcizovací smlouvě bylo uvedeno, že dávku z majetku a z přírůstku na majetku povinny jsou zaplatiti st-lky jako zcizitelky, byla tím — vzhledem k tomu, že zcizená nemovitost, jak z podaného přiznání patrno, dne 1. března 1919 náležela k jejich jmění, — jen konstatována povinnost postihující zcizitelky již po zákonu, a nelze mluviti o tom, že by tímto ustanovením byly převzaly nějaké plnění náležející na nabyvatele, o něž by se smluvená zcizovací cena byla zmenšila. Pokud však st-lky domáhají se připočtu obnosu připadajícího na dávku z majetku k nabývací ceně z titulu § 8 dávk. pravidel, sluší poznamenati, že předpis tento má na mysli pouze náklady učiněné k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, za takový náklad nelze pak pokládati veřejné dávky z nemovitosti placené, resp. na ni připadající.
Pokud se týče nákladů na opravu domu částkou 33 484 Kč 39 h, neuznal žal. úřad náklady ony za připočítatelné k nabývací ceně, vcházeje z předpokladu, že nebyly vynaloženy v době od nabytí do zcizení nemovitosti, nýbrž teprve po zcizení. Předpoklad ten založil úřad na obsahu smlouvy odst. III. a na účtech o nákladech těch, dle nichž byly práce investiční skončeny teprve v září.
Předem nutno konstatovati, že pouhé znění odst. III. smlouvy, dle něhož zcizitelky zavázaly se nésti útraty »nateraz« potřebného opravení domu, nikterak nevylučuje, že se investice staly ještě před zcizením. Účty pak přiložené k přiznání k dávce datují práce týkající se investic v čase od 7. srpna do 2. září, resp. od 9. srpna do 4. září 1924. — Č. 8407 —
Dle toho vycházel žal. úřad zřejmě z názoru, že převod nemovitosti stal se již v měsíci srpnu 1924, kdy zcizetlky, a to 29. srpna, smlouvu podepsaly. Tomuto názoru nelze však přisvědčiti.
Paragraf 1 odst. 4 dávk. pravidel stanoví, že u písemné smlouvy rozhoduje datum posledního na ní připojeného podpisu. Podle spisů podepsaly prodatelky smlouvu 29. srpna, kupující teprve 16. září 1924. Nastal tedy převod teprve 16. září 1924, a byly tudíž sporné úpravy provedeny ještě před zcizením. Vycházel tudíž žal. úřad z nesprávného právního názoru, když prohlásil, že sporných nákladů v době zcizení tu ještě nebylo a důsledkem toho nezabýval se otázkou, zda jsou splněnv ostatní předpoklady, aby žádané částky byly k nabývací ceně připočteny ve smyslu § 8 dávk. pravidel.
Než st-lky již v řízení správním zdůrazňovaly a také ve stížnosti namítají dále, že je lhostejno, kdy sporné náklady byly na nemovitost učiněny, poněvadž podle smlouvy se zavázaly je platiti, takže se zcizovací cena o náklady ty snížila a sluší je tedy v každém případě od zcizovací ceny odečísti. Tím v podstatě uplatňovaly, že zcizovací cenou ve smyslu § 5 dáv. prav. nebyla částka 140 000 Kč, udaná v odst. 1. smlouvy, nýbrž tato částka snížená o obnos adaptačních nákladů, jež st-lky v odst. 3. smlouvy zavázaly se hraditi. K tomuto petitu nevzal žal. úřad ve svém rozhodnutí vůbec zřetele.
Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 337-339.