Č. 6166.

Jazykové právo: * Odepře-li obec, požádaná jinou obcí o doručení vyzvání řízeného na osobu, bydlící v této obci, vyzvání to doručiti z důvodů jazykových, jest toto odepření »věcí«, ve které vznikl spor o užití jazyka ve smyslu § 7 jaz. zák. Jazykové právo příslušníka jazykové menšiny v tomto sporu řídí se pak podle poměrů v soudním okrese, v němž leží obec doručení odepřevší.
(Nález ze dne 18. prosince 1926 č. 18499).
Prejudikatura: Boh. 5230 adm.
Věc: Městská obec V. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měst. úřad ve V. žádal dvojjazyčným podáním magistrát hl. m. Prahy, aby doručil Albínu R., který přesídlil do Prahy, vyzvání, aby se dostavil s dětmi k očkování. Magistrát hl. m. Prahy vrátil dožádání s tím, že úředním jazykem, v němž podání k magistrátu dlužno činiti, jest ve smyslu §§ 2, 3 jaz. zák. jazyk český. Měst. úřad ve V. stěžoval si na tento postup magistrátu k zsp-é a stížnost podal v jazyku německém.
Zsp stížnost tu odmítla bez jednání proto, že po stránce jazykové nevyhovuje zákonu jazykovému. Německy sepsanou stížnost do tohoto výnosu odmítlo min. vnitra nař. rozhodnutím přijmouti a projednati s odůvodněním, že po stránce jazykové nevyhovuje zákonu z 29. února 1920 č. 122 Sb., neboť v soudním okrese pražském, v jehož obvodu vzešel důvod příslušnosti min. vnitra k vyřízení podání, o něž jde, neobývá podle posledního soupisu lidu alespoň 20% státních občanů něm. jazyka a min. vnitra není se zřetelem na ustanovení §§ů 1, 2 jaz. zák. povinno ani oprávněno toto podání v něm. jazyku sepsané přijmouti a vyříditi.
Stížnost popírá, že by byl důvod příslušnosti min. vnitra k přijetí odvolání vzešel v soudním okresu pražském, tvrdíc, že jde o jaz. spor mezi dvěma obcemi, z nichž jedna — totiž st-lka — má práva, přiznaná příslušníkům něm. jaz. menšiny. V dalších svých vývodech staví se stížnost na stanovisko, že jde o správní úkon, jehož důvod leží jak v soudním okresu pražském tak i v-ském a dovozuje, že odmítnutí přijetí odvolání je nezákonné proto, že obec V. leží v soud. okrese, vykazujícím 20% něm. menšinu a proto že v Čechách je stejně kvalifikovaná minorita státních občanů tohoto jazyka.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Správním úkonem, o který st-lka požádala pražskou obec a jehož provedení tato obec odepřela, bylo doručení výše označeného vyzvání Albínu R. Z tohoto odepření, odůvodněného obcí pražskou poukazem na předpisy jaz. zák., vzešel spor o to, zda obec v-ská měla právo, ve svém dožádání řízeném na obec pražskou použíti něm. jazyka a toto odepření výkonu požadovaného správního aktu sluší proto pokládati za věc, ve které vznikl spor o užití jazyka. Jelikož toto opatření se stalo a mohlo jedině státi v Praze, není pochyby, že věc, zavdavší podnět k jaz. sporu, vznikla v Praze, a že je tedy správným i názor žal. úřadu, v pořadu instančním dovolaného, že důvod příslušnosti min. vnitra k vyřízení podání (odvolání) vzešel v soudním okresu pražském. Proto jsou bezdůvodné námitky stížnosti, tento názor popírající resp. dovozující, že důvod místní příslušnosti ve věci hledati jest jak v pražském tak i ve v-ském soudním okresu. Ježto pak v soudním okresu pražském není kvalifikované něm. menšiny, nebylo odepřením přijetí podání sepsaného něm. jazykem porušeno právo st-lky.
Poukazuje-li stěžující si obec na to, že má jako příslušník něm. jaz. menšiny i v jaz. sporu právo na použití tohoto jazyka, jest na to odpověděti, že tato jazyková příslušnost sama o sobě nezakládá nikdy jazykové právo, nýbrž že k tomu třeba jest ještě splnění dalšího předpokladu, v § 2 jaz. zák. stanoveného, t. j. aby také úřad, na který se podání činí, měl povinnost podání takové přijati a vyříditi. Podmínkou této povinnosti jest však, že jde o věc, lokalisovanou v soudním okresu s kvalifikovanou menšinou dotyčného jazyka, kteráž podmínka, jak prve dovozeno, v daném případě není splněna. Poukazuje-li stížnost na to, že v Čechách obývá více než 20% stát. občanů, kteří jsou příslušníky něm. jazyka, a že proto měly úřady, jejichž místní působnost se vztahuje na toto teritorium, povinnost její podání přijati a vyříditi, je na omylu, neboť pro posouzení, zda strana má ve styku se státními úřady právo na užití menšinového jazyka, jsou rozhodny pouze poměry v soudním okresu, v němž je zmístněn důvod příslušnosti, a nikoli v nějakém širším obvodu (srovnej nál. Boh. 4272 adm.).

Citace:

č. 6166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 813-815.