Čís. 17509.

Uznal-li žalovaný ve smíru otcovství k nemanželskému dítěti bez prejudice pro spor a byl-li tento smír za souhlasu straň i poručenského soudu zrušen, nejde o bezpodmínečné uznání otcovství ve smyslu § 16 I. dílčí novely k obč. zák.
O uznání otcovství a placení výživného jest rozhodnouti pořadem práva.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1939, Rv I 1230/39.) Prvý soud vyhověl žalobě o uznání otcovství mimo jiné též proto, že prý žalovaný uznal již dříve podle spisů P. a C..... prvého soudu ve smíru, poručensky schváleném, nemanželské otcovství k žalobci. V odvolání uplatňoval žalovaný mimo jiné zmatečnost rozsudku prvého soudu, kterou spatřoval v tom, že otcovství uznal a že se nezdráhal platiti výživné. Mělo prý tudíž býti usnesení poručenského soudu udělující zmocnění k žalobě doručeno i jemu, nebo již před tím uzavřel smír a uznal otcovství k dítěti, a když byl zrušen exekuční titul z tohoto smíru plynoucí, nebylo zrušeno uznání otcovství a stačilo alimenty vyměřiti usnesením, takže pořad práva byl vyloučen. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Kdo výslovně uznal před poručenským soudem, že je nemanželským otcem dítka, jest tímto uznáním vázán, i když napotom odvolal uznání otcovství a lze na něm se domáhati placení výživného v nesporném řízení. Podle § 16 novely I. k obč. zák. má býti výživné stanoveno v nesporném řízení, bylo-li otcovství výslovně uznáno. Z poručenských spisů vyplývá, že žalovaný otcovství k dítku vůbec neuznal, ač doznal, že s nemanželskou matkou v době kritické tělesně obcoval; ze spisů soud zjišťuje, že byl původně uzavřen smír, kde žalovaný bez prejudice pro tento spor uznal otcovství k dítku žalujícímu a zavázal se na úplné vyrovnání zažalovaného nároku dítku z nemanželského otcovství zaplatiti narovnanou částku 9 500 K; smír byl poručensky schválen, byl však stranami zrušen za souhlasu poručenského soudu dne 17. dubna 1939. Z tohoto nelze vyvozovati, že by byl žalovaný výslovně a bezpodmínečně uznával otcovství a pak snad dodatečně popíral. Také při roku 9. června 1939 pouze doznal, že s nemanželskou matkou v kritické době souložil. Proto ani poručenský soud nepotřeboval vydávati formální usnesení pro tento nedostatek výslovného doznání otcovství, jež by mělo býti i doručeno nemanželskému otci a podle něhož uloženo poručníkovi podati žalobu na splnění závazků, spojených s otcovstvím a také nemohlo býti pouhým usnesením v nesporném řízení určeno výživné pro žalující dítko; správně dovozuje žalující strana, že proti usnesení, jímž bylo dáno svolení vrchnoporučenského soudu k vedení sporu, není oprávněn k nějaké stížnosti nebo opravnému prostředku ten, proti němuž se vede spor, ježto zmocnění k podání žaloby je vnitřní věcí vrchnoporučenského řízení a musí býti posuzováno jen s hlediska prospěšnosti pro poručence (Sb. n. s. č. 11639, 11464, 11635). Nelze přisvědčiti odvolateli, že by šlo o věc rozsouzenou. Námitka smíru je pouze námitkou hmotně právní, nikoliv námitkou věci pravoplatně rozhodnuté, k níž by bylo přihlížeti z úřadu (§§ 240, 261 c. ř. s.), a o níž nutno rozhodnouti rozsudkem, ač by se strany jinak nedohodly (rozh. 1744, 2527, 9328 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod rozporu se spisy podle § 503 č. 3 c. ř. s. vytýká dovolatel proto, že prý odvolací soud nepřihlížel k obsahu spisu C 12/38 okresního soudu ve S., kde prý výslovně uznal při roku dne 29. července 1938 otcovství k nezletilé s výhradou schválení soudu vrchnoporučenského bez prejudice pro předmětnou rozepři, pokud soud poručenský rozepři neschválí. Tyto vývody dovolací jsou však v rozporu se spisy jednak proto, že odvolací soud se obsahem spisu okresního soudu ve S. výslovně a zvláště smírem tam uzavřeným obíral a dovodil, že nelze míti za to, že by byl žalovaný výslovně a bezpodmínečně otcovství ono uznal, jednak i proto, že dodatek »pokud soud poručenský rozepři neschválí«, kterým nyní se dovolatel snaží vysvětliti obrat »bez praejudice pro předmětnou rozepři« ve smíru onom uveden není, neboť zmíněné prohlášení žalovaného podle doslovu smíru zní: »Žalovaný bez prejudice pro tento spor uznává otcovství k dítěti Zdence Č. narozené dne 18. ledna 1937 z matky Emilie Č., dělnice v K.« Z omezení pak »bez prejudice pro tento spor« usoudil odvolací soud správně, že k bezpodmínečnému uznání otcovství žalovaným nedošlo, a není potřebí obírati se důsledky dovozovanými dovolatelem z názoru opačného, ať již je zdůrazňuje k opodstatnění dovolacího důvodu rozporu se spisy neb mylného právního posouzení věci, nehledíc ani k tomu, že podle obsahu spisu P došlo ke zrušení smíru za souhlasu všech účastníků. Pokud by ve vývodech dovolacích vrcholících v tom, že o statusovém poměru dítěte bylo již smírem konečně určeno a nové uplatnění tohoto určení bylo bezdůvodným, bylo lze spatřovali opakování námitky věci rozsouzené, dlužno z toho vycházeti, že námitka věci smírem vyrovnané je námitkou hmotněprávní, o níž nutno rozhodnouti rozsudkem, nedohodnou-li se strany jinak, a nikoliv námitkou věci rozsouzené, k níž by bylo nutno přihlížeti z úřadu (srov. rozhodnutí č. 1744, 9328 Sb. n. s.).

Citace:

č. 5877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 289-291.